Všichni spojujeme představu stříbra především s jeho využitím ve šperkařském průmyslu, případně si vzpomeneme na babiččiny stříbrné lžičky. Méně rozšířená už je informace o tom, že stříbro také patří k nejvodivějším látkám a má antibakteriální účinky. Proto se z něj vyrábějí například některé chirurgické nástroje nebo slouží k podpoře hojivých procesů při léčbě ran.
Jizva, latinsky cicatrix, je výsledným, definitivním stavem, který vzniká jako následek poranění kůže pronikající až do podkoží, přičemž poraněním se myslí popálení, poleptání, různá řezná, sečná, tržná poranění i chirurgické výkony.
Rozlišují se jizvy atrofické (jakoby vpadlé), jizvy hypertrofické (které rostou nad úroveň okolní kůže, ale nepřesahují linii řezu) a nakonec jizvy keloidní. Ty mohou nabývat velmi bizardních tvarů, rozsáhle přesahují linii řezu, mohou být bolestivé i svědět. Ve vyzrálém stavu mají šedorůžovou barvu, hladký povrch bez kožního reliéfu a bez chlupů a potních či mazových žláz. Je jistě zajímavé, že keloidní jizva je známá pouze u lidí, její zvířecí model neexistuje. Všeobecně k nim mají větší sklon ženy než muži (snad je to tím, že ženy spíše vyhledávají odstranění nejrůznějších kožních útvarů z kosmetických důvodů a tím tedy podstupují více korektivně-chirurgických výkonů např. v obličeji). Dále riziko keloidních jizev je větší u lidí mezi 20. a 30. rokem života, známá je genetická predispozice tvorby keloidních jizev a více se keloidy tvoří u černochů. Některé národy v Africe se záměrně "umělecky poraňují", aby na svých tělech vytvořily přímo umělecké jizevnaté ornamenty. A aby dosáhly opravdu působivého výsledku, často do těchto ran záměrně aplikují látky, které zpomalují jejich hojení . Mezi lokality s největším rizikem vzniku keloidní jizvy patří obličej, ušní boltce, ramena, krk, hrudník a horní polovina zad. Prakticky nikdy se keloidní jizva neutvoří na horních očních víčcích, penisu, šourku a na prsní bradavce. Velmi je zajímavé, že prakticky nikdy nejsou keloidy postiženi albíni, naopak běloši pobývající v tropech mají keloidní jizvy častěji než ti, kteří nejsou slunci vystavováni. Zdá se tedy, že množství melaninu (kožního pigmentu) může být dalším rizikovým faktorem při vzniku keloidu.
Je faktem, že jizva jakéhokoliv vzhledu je kosmeticky rušivá, zvláště pak v místech, které nelze ani rafinovaně zakrýt oděvem. V některých případech mohou jizvy i významně omezovat pohyblivost v kloubu. Pak už se nejedná jen o to, jak jizvu schovat, ale i o důsledek čistě praktický. Jak jsem již uvedla, jizva je výsledný, definitivní stav. Z toho plyne i jejich ev. léčebně-korektivní ovlivnění. Vždy se bude jednat pouze o zlepšení vzhledu jizvy její rychlejší vyzrání ("vybělení") či částečné oploštění. Nejlépe je jizva ovlivnitelná do 6. měsíce svého trvání. Definitivně je jizva vyzrálá tak do 2 let. Z léčebných metod uveďme alespoň některé.
Velmi rozšířené je používání silikonů ve formě silikonových krémů či gelů, které se přikládají na 12 až 24 hodin denně několik měsíců. U rizikových osob se dokonce doporučuje tyto silikonové plátky použít již preventivně u čerstvých ran.
Další metodou je lokální aplikace steroidních hormonů, heparinoidů, rostlinných extraktů, alantoinu. Tyto lokální gely a krémy se aplikují nejméně 2krát denně po dobu cca 2 minut na postižené místo několika jemnými masážními pohyby.
Z dalších metod lze uvést ozařování biolampou, soft-lasery, kryodestrukci tekutým dusíkem , aplikaci lokálních retinoidů. V některých případech lze uvažovat i o znovuodstranění nevzhledné jizvy. U atrofických jizev přichází v úvahu i aplikace kolagenních bovinních implantátů.
Existuje i možnost celkového léčení jizev. Závisí na věku pacienta, stáří jizvy, její lokalizaci a rozsahu. Tato celková léčba s sebou přináší však celou řadu nežádoucích jevů, které ne vždy vyváží její přínos. Běžně se celková léčba jizev nepoužívá.
V dnešní době velkého rozmachu laserové terapie se znovu keloidy dostávají do centra pozornosti laserových chirurgů. Vysokovýkonné lasery se úspěšně používají ke zlepšení vzhledu jizev a strií(neboli pajizevek). U kelodních jizev je znám efekt tzv. pulzních dye laserů, vaporizační CO2 lasery se nedoporučují pro riziko časté recidivy.
V každém případě bych vždy doporučovala kontaktovat dermatologa či korektivního dermatologa, který vždy dokáže doporučit ten nejvhodnější způsob ošetřování té které jizvy. Znovu podotýkám, ve všech případech je nutná v první řadě Vaše trpělivost, pravidelnost, důslednost a víra v úspěch léčby.
Inzerce
