Příčinou lupénky je neznámá dědičná porucha imunitního systému, při které se tvoří nadměrné množství nových kožních buněk, zatímco odumřelé se hromadí na povrchu kůže. Pokud onemocněním trpí oba rodiče, existuje až 75% pravděpodobnost, že jím onemocní i jejich dítě.První projevy se u dětí vyskytují ve 2 % případů před 2. rokem života, u 6,5 % dětí před 5. rokem, v 10 % před 10. rokem a ve 27 % před 16. rokem života.
Rizikové faktory, spouštěče a léčba
Kromě dědičné dispozice mohou nástup onemocnění odstartovat infekční onemocnění – streptokoková angína, zánět středního ucha, v pubertě hormonální změny, ale vzplanutí může vyvolat i mechanické tření kůže, prudké oslunění anebo detergenty v mýdlech. Lupénka může doprovázet metabolické vady, může být vyvolána léky, ale také vlivem stresu.
Formy lupénky u dětí
U dětí se nejčastěji vyskytuje gutátní, chronický a záhybový typ lupénky. Někdy mohou být postiženy vlasy, klouby, ale i nehty.
- Gutátní lupénka - kožní projevy jsou velikosti 2-10 mm, jsou oválné s typickými šupinkami na kůži. Kožní projevy jsou zejména na trupu a na končetinách, ale i na obličeji a ve vlasaté části hlavy. Tyto projevy na kůži trvají přibližně 3-4 měsíce, spontánně ustupují a onemocnění se může vrátit po 3-5 letech.
- Plaková lupénka - kůže je pokrytá suchými červenými skvrnami (skvrnami) se šupinami. Plaky se nejčastěji objevují ve vlasové části pokožky, na kolenou, v oblasti loktů. Tyto plaky jsou bolestivé, svědí a často krvácí.
- Záhybová lupénka - kožní projevy jsou nejčastěji v oblasti kožních záhybů se šupinkami.
- Lupénková artritida - zánět kloubů při lupénce se objevuje asi u 5-7% pacientů. Prognóza postižení kloubů je dobrá, lupénka u dětí nezpůsobuje deformity kloubů.
V současné době na lupénku neexistuje žádný lék, který by ji zcela vyléčil. Jedná se tudíž o léčitelné, ale dosud nevyléčitelné onemocnění. Zatím bývá onemocnění zvládáno kombinací několika uznávaných metod. Především se zpomaluje reprodukce kožních buněk, pomáhá se s odstraňováním šupin a zklidněním svědící kůže. Všechny léky na lupénku jsou sice účinné, ale ne všichni pacienti na ně reagují stejným způsobem.
Možnosti léčby lupénky u dětí
Terapie u dětí je velmi komplikovaná. Na růst a další vývoj dítěte by mohly mít negativní vliv chemické látky obsažené v lécích, jenž by organismus vstřebal. Léčba zároveň musí respektovat věk dětí a jejich rozdílný metabolismus v souvislosti s obsahem účinných látek. U malých dětí je dodržování předepsaného léčebného procesu a ochota spolupracovat při léčbě plně závislá na rodičích.
- Kojenci: Psoriatická ložiska se často vyskytují v oblasti, kde má miminko plenky. Léčba bývá konzervativní a používají se především zvlhčovače pokožky a lokální ošetření v podobě krémů a mastí, které se aplikují na začervenalá místa pro zmírnění svědění. Také se osvědčila celková léčba v podobě koupele s přidáním ovesné mouky, jež zvláčňuje a hydratuje suchou kůži.
- Děti v předškolním a školním věku: Lupénka bývá v chronické formě na obličeji, kštici, akutní pak na rukou, nohou či v podpaží, trupu, v tělesných záhybech, objevuje se pod prsy nebo v tříslech a vyznačuje se velmi svědivými plochami. U mírné formy může pomoci sluneční záření, u středně těžkých případů pomáhá terapie umělým ultrafialovým světlem (A nebo UVA a B nebo UVB), při němž se kůže vystavujeme různým světelným vlnám.
- Dospívající: Kromě světelné terapie pomáhá dostat onemocnění pod kontrolu podávání léků. Bohužel z důvodu možných dlouhodobých nebo opožděných nežádoucích účinků některé způsoby léčby používané u dospělých jedinců nejsou ani pro ještě adolescenty vhodné. Například lokální steroidy se podávají pouze se zvýšenou opatrností.
Biologická léčba
Biologika jsou moderní účinné léky se selektivním účinkem, to znamená, že působí pouze tam, kde chceme. Jsou určené pro pacienty se středně těžkou až těžkou lupénkou, u kterých selhala nebo je kontraindikována předchozí lokální léčba, standardní systémová léčba nebo fotoléčba. Pokud má pacient formu lupénky, která ho ohrožuje na životě, může se mu biologická léčba nasadit hned. Nově je léčba schválená také pro děti od 4 let a dospívající, u nichž je možné ji podávat i bez předchozí standardní systémové léčby, a to po selhání lokální léčby a fototerapie.
Léky se podávají v 1 – 2týdenních intervalech injekčně, pacient přitom dochází na pravidelné kontroly zdravotního stavu zhruba jednou měsíčně, včetně kontrolních odběrů krve. Biologická léčba dokáže lupénku dobře léčit, ale ne zcela vyléčit – tedy nedokáže odstranit příčinu onemocnění. Proto se musí podávat dlouhodobě. Při její aplikaci se však pacient dokáže kvalitou života vrátit do doby před vypuknutím nemoci.
Úspěšná terapie závisí na řádném poučení rodičů i dětí o průběhu choroby a léčebných možnostech. Je velmi nutné vyvolat pozitivní přístup k chorobě i její léčbě. Výsledkem je pak spokojené dítě i celá jeho rodina.
Jak předejít opakovanému vzplanutí nemoci?
Malé děti i teenageři by se měli naučit pravidelné a pečlivé péči o pokožku. Pokud budou kůži promazávat každý den ve stejnou dobu, snižuje se pravděpodobnost, že na ošetření zapomenou a nezanedbají ho ani po zlepšení příznaků. Zároveň by měli znát spouštěče onemocnění, aby nedocházelo k opakovanému vzplanutí nemoci v době zklidnění příznaků. Doporučujeme šetrné mytí kůže, volné oblečení, rozumný pobyt na slunci, zajistit dítěti klidné prostředí a naučit ho zvládat stresové situace. Kritickým obdobím bývá puberta. Nejen kvůli hormonálním změnám, ale i kvůli experimentování s kouřením a alkoholem, které také dokážou lupénku vyprovokovat.
Čtěte také: 8 věcí, které pomohou předejít vzplanutí lupénky
Jak pomoci dětem vyrovnat se s lupénkou?
Děti, stejně jako dospělí pacienti, se musí se svou diagnózou vyrovnat. Zvlášť ty malé se spoléhají na pomoc svých rodičů a to nejen při léčbě nemoci, ale také při zvládání emocionálních problémů, které s sebou tato nemoc přináší. Zatímco některé děti se svou nemocí netrápí, jiné mohou pociťovat stud, zlobu nebo smutek způsobené tím, že jejich kůže vypadá jinak než pokožka ostatních dětí. Děti se bojí návratu projevů nemoci, zhoršení stavu lupénky nebo odmítnutí ze strany jejich vrstevníků. Chování dětských pacientů je těžké předvídat. Jejich nálady se často mění v souvislosti se stavem onemocnění. Je evidentní, že v dětství, zvláště pak v období puberty, jsou dopady onemocnění výraznější než v dospělém věku.
Pro úspěšné emocionální zvládnutí nemoci je velmi důležitá podpora nejbližšího okolí, zvláště rodiny. Aby mohli rodiče svým dětem pomoci vyrovnat se s nemocí, pochopit ji a přijmout, je důležité, aby se sami s onemocněním dobře seznámili a mohli být pro své dítě zdrojem informací. Edukaci dětí je třeba přizpůsobit jejich věku a schopnostem chápání. Dětem je potřeba říci pravdu, ale vyjádřit i naději.
Zdroj: www.dermanet.cz
