Jen si zvyknout a pak už to jde
Uplynul měsíc od doby, co jsem začala docházet na rehabilitační cvičení dle metody Ludmily Mojžíšové. Během té doby jsem o sobě zjistila novou informaci: nemám zrovna pevnou vůli. Minulý týden jsem cvičila možná tak 2x a teď se k tomu musím každý den hodně přemlouvat. Když jsem úspěšná, mám ale skvělý pocit, říkám si: "Vždyť to je, jako bych pro nás dělala to miminko. Tak co může být lepší?" Lepší není nic, jen ta únava z práce kdyby mohla zmizet jako mávnutím kouzelného proutku! Ale opravdu se snažím. Tento týden jsem zahájila úspěšně, od pondělí do čtvrtku jsem si stanovila přísný režim, a to, že po příchodu z práce se jen převléknu, dám si trošku čaje a alou do cvičení. Výsledek se dostavil rychle, a to v podobě návyku - v pátek mi zavolala kamarádka, jestli se nechci stavit. A moje reakce? Že ano, ale až tak za hodinku a půl, protože si musím ještě něco dodělat. Poctivě jsem si odcvičila svou "padesátiminutovku" a s fajn pocitem zamířila na návštěvu. Mám ze sebe radost. :o)
Všichni kolem rodí...
Máte také pocit, že kamkoliv se podíváte, vidíte těhotnou ženu nebo rodiče s kočárkem? Já ano. Ale myslím, že nejde jen o můj pocit, ale o realitu. Ještě stále rodí silné 70. ročníky, mezi nimi plno mých známých, příbuzných a také tzv. "celebrit". Nejsem čtenářkou bulvárních plátků, ale někdy se prostě tomu nelze vyhnout. Když si kdykoliv pustím internet, abych si přečetla zprávy z domova a ze světa, nelze přehlédnout upoutávky typu "Nechala se vyfotit nahá v 9. měsíci těhotenství!", "Další z českých celebrit je těhotná!" apod. Také dvě mé o deset let mladší sestřenky již porodily, a kamarádky, které mají jedno, dvě děti, teď čekají druhé či třetí... Musím říct, že jsem zatím ve stádiu, kdy mě to, že všichni kolem rodí, nijak neskličuje. Spíš shledávám soucit u svých kamarádek. Jedna z nich mi nedávno se zdráháním sdělila, že její švagrová je těhotná a dívala se na mě s takovýma psíma očima, až mi jí bylo líto! "Ty jo! To je super! A kdy to čekají?", zeptala jsem se a ona vypadala vskutku překvapeně.
Nechci působit na lidi tak, aby se báli o tomhle před námi mluvit. Nezraňuje mě to. Zatím. Mám z těch všech rostoucích bříšek a dětských kočárků kolem pozitivní pocit. Představuji si nás s Borkem v této roli a myslím na to, jak to bude krásné. Já vím, že se od té doby moc nevyspím, že nám ty děti budou občas drásat nervy, vím, že se budeme muset uskromnit a že chvíle, které teď trávíme jen spolu, už nebudou jenom naše. Vím, že od té doby, co se stanu maminkou, začnu žít ve strachu, aby se tomu našemu maličkému nic nestalo. Všechno tohle vím. Ale přesto moc toužím po tom, aby tahle situace už nastala.
Příště: Kyselina listová, kontryhel a další zaručené prostředky
Přidat nový komentář