Moc zdravím všechny snažilky a snažilce :-) Chtěla jsem se zeptat, zda je na rehab. cvičení dle Mojžíšové nutné doporučení od gynekologa, nebo se člověk může přihlásit i sám? Děkuji za odpověď. T.K.
Začátky s "Mojžíšovou"
Tak jsme začali! Na rehabilitaci mě dostala pod křídla paní Tereza - paní zhruba v mém věku, která tuto metodu rovněž na sobě prakticky vyzkoušela a po 4 měsících otěhotněla a má krásnou dcerku. Musím říct, že mě tento fakt ještě více utvrdil v mém rozhodnutí.
Začala jsem docházet přibližně 2x týdně na individuální rehabilitace, kde jsem byla postupně seznamována s řadou cviků, jejichž účelem je posílení pánevního dna. Práce s rehabilitačním pracovníkem hraje však u této metody, dalo by se říct, vedlejší roli. Ta hlavní je na Vás, což v praxi znamená každý den minimálně jednou denně cvičit doporučené cviky. Že je to maličkost? To jsem si zpočátku myslela také! Jak jsem ale zjistila, právě tady na tom se ukáže, jakou má člověk pevnou vůli a dokáže se každý den k tomu "dokopat". Díky Borkovi, který mě v tom bezmezně podporuje a je-li doma, u některých cviků mi asistuje, tento svůj úkol jakž takž zvládám. Přiznám se však, že ne každý den jsem toho schopná, zvláště, přijedu-li z práce po šesté či sedmé hodině. To pak opravdu myslím jen na to, dát si spršku, něco k snědku a pomilovat se se svým mužem, nežli strávit další hodinu cvičením. Samozřejmě mám potom výčitky svědomí nejen vůči sobě, ale také vůči svému muži.
Masáž kostrče
Paní Tereza je sympatická mladá žena, díky níž jsem bez problémů a rozpaků zvládla i první masáž kostrče. Masáž kostrče se provádí těsně po menstruaci, a to přes konečník, kdy Vás rehabilitační pracovník uvnitř masíruje a Vy poté zatínáte a povolujete půlky. Jak jsem se dozvěděla, jsem "tam uvnitř" hodně stažená, svalstvo není uvolněné a mé zatínací pokusy téměř neznatelné. Není divu, kromě toho, že sedím 8 hodin v práci u PC, sedím i cestou tam a zpátky v autě nebo vlaku, takže se to muselo nutně někde projevit. A to musím říct, že nejsme s Borkem žádní lenoši! Pokud to jen jde, chodíme se psem na procházky, hrabeme se na kdejaký kopec, vyrážíme na kola či hrajeme v létě volejbal. Zadek si vozíme opravdu jen do práce. Ale co naplat - ukázalo se, že to nestačí.
Jsme "sedící generace"
Paní Tereza mě trochu uklidnila tím, že tímto problémem netrpím zdaleka sama, ale většina dnešní populace! Je to způsobeno mnoha faktory. Nejčastějším z nich je trávení většiny času v práci, a když se pak lidé dostanou domů, namísto nějaké aktivity se často uvelebí u televize a odpočívají. Mnohem hůř jsou však na tom dnešní děti, které namísto vylomenin venku vysedávají u PC, kde buďto hrají nekonečně dlouhé hry nebo si chatují s kamarády. Říkám si, kde je ta doba, kdy jsme se po škole rozeběhli do lesa, hráli nejrůznější pohybové hry a doma nás zase viděli až před setměním? Je už snad tato doba nenávratně pryč? Věřím, že ne. Vždyť záleží na nás, jak naše děti povedeme, jaký jim dáme příklad a jak se jim budeme věnovat.
Takže, zatím na shledanou, já utíkám cvičit, protože strašně moc chci, abychom jednou s Borkem měli komu všechny naše dosavadní zkušenosti předat. :o)
Příště: Cvičíme, zatímco kolem se rodí nové a nové děti.
Přidat nový komentář