Uplatnění laserových technologií znamenalo výrazný pokrok v mnoha oblastech medicíny, což beze zbytku platí i o oftalmologii. Pokroky v očním lékařství a medicíně vůbec jsou dlouhodobě úzce spjaty s vývojem nových přístrojů, jejichž zavedení do praxe následně umožňuje vypracování progresivních diagnostických a terapeutických postupů. Nejinak tomu bylo i s lasery, které záhy zaujaly významné místo v léčbě mnoha očních nemocí a v poslední době se uplatňují i při vyšetřování.
Z jakých umělých čoček může pacient vybírat? Kolik za ně zaplatí?
Existují tři druhy operací, při kterých lékaři vyměňují lidskou čočku za umělou. První je výměna čočky kvůli šedému zákalu, ta je nejčastější. Druhá tzv. RLE – Refractive Lens Exchange, neboli výměna čočky za účelem korekce dioptrií. A třetí je PRELEX – Presbyopic Lens Exchange – výměna čočky za účelem léčby presbyopie, neboli vetchozrakosti – neschopnosti zaostřit na čtení, obvykle ve věku 40 let a více..
„V roce 2017 bylo na českých klinikách odoperováno více než sto tisíc očí s kataraktou. To je prakticky desetinásobek oproti roku 1988,“ říká MUDr. Šárka Skorkovská, primářka Oční kliniky NeoVize Brno, a dodává:
„Lidská populace stárne a šedého zákalu se dožívá více a více lidí. Ve věku nad 65 let už má kataraktu každý druhý. Dnes je už naštěstí výměna čočky naprosto rutinní, bezpečnou a bezbolestnou záležitostí a v 95 procentech se provádí ambulantně.“
Při tom ještě před dvaceti lety bylo podle České společnosti refrakční a kataraktové chirurgie (ČSRKCH) ambulantních zákroků pouze 11 %. Ve zbylých případech museli být pacienti hospitalizováni v nemocnici i několik dní.
Čtěte také: Jak nám počítač a mobil (ne)kazí oči
Trocha historie…
První operace očí probíhaly podle dochovaných materiálů už zhruba dva tisíce let před naším letopočtem ve starověké Indii, kdy se tehdejší léčitelé pokoušeli odstranit šedý zákal probodáním zakalené čočky jehlou, či dokonce jejím protlačením do sklivce. Takové zákroky samozřejmě často končily slepotou. Teprve v roce 1747 začal Francouz Jaques Daviel skrze velký řez zcela odstraňovat zakalenou čočku z oka a až v roce 1949 provedl Sir Harold Ridley první implantaci umělé plastové čočky. Nápovědou mu bylo, že některým válečným letcům, kteří byli zasažení plastovou střepinou z kokpitů letadel do oka, se střepina v oku zahojila a nevyvolala žádnou reakci organismu. Dnešní čočky jsou vyráběny ze špičkových akrylátů přesně na míru jednotlivým pacientům. A existuje jich celá řada.
Čtěte také: Zánět rohovky může vést i ke ztrátě zraku
Jak se dnes operuje?
V současné době se více jak 98 % implantací umělých čoček provádí za pomoci takzvané fakoemulzifikace. Během ní chirurg za pomoci ultrazvukové vlny poškozenou přirozenou čočku rozmělní, diamantovým nožem vytvoří miniaturní nářez oka a čočku jemně odsaje. Pomocí speciálního injektoru se pak do oka vloží čočka umělá do pouzdra původní čočky.
Ale moderní kliniky nabízejí i operace šedého zákalu pomocí femtosekundového laseru zvaného LenSx. V takovém případě probíhá operace zcela bez skalpelu.
„Tím se vylučují chyby způsobené manuálním vytvářením řezů,“ vysvětluje MUDr. Lucie Valešová, oční chirurg a primářka kliniky DuoVize, a dodává:
„Výzkumy prokázaly, že laser je 10x přesnější než člověk.“
Laser navíc může případně provést rohovkové nářezy, které odstraňují astigmatismus. Mikrořezy vytvořené laserem jsou dvojitě lomené a samotěsnicí. Šetrný laserový paprsek působí na oko pouze asi 10 vteřin.
Laserovou operaci šedého zákalu pojišťovna nehradí, pacient si na laser připlácí.
Čtěte také: Příznaky šedého zákalu
Jakou čočku vybrat?
Volbou metody, jakou si nechá pacient čočku vyměnit, však dilema nekončí. Ještě důležitější je vybrat vhodnou novou čočku. A zde se nabízí hned několik možností.
Monofokální čočky – poskytují vidění bez brýlí na jednu vzdálenost – na blízko nebo na dálku. Zvolíte jednu vadu, kterou budou za vás řešit umělé čočky, tu druhou musíte nadále korigovat brýlemi. Obvykle umělá čočka řeší vidění do dálky, na blízko nosí pacient brýle. Právě tento nejjednodušší typ sférických monofokálních čoček hradí pojišťovna. Volí ho už jen kolem třiceti procent pacientů.
Pokud je ovšem pacient ochoten připlatit si zhruba čtyři tisíce korun za jedno oko, může si pořídit monofokální čočky asférické. Ty fungují stejně jako předešlé, ale navíc se díky speciálnímu asférickému povrchu čočky zlepší vidění za špatných světelných podmínek.
Zhruba o dalších pět tisíc korun dražší (tzn. 6 -10 tisíc korun za jedno oko) jsou monofokální čočky torické, které ještě navíc korigují astigmatismus.
Bifokální čočky - se řadí do skupiny multifokálních čoček, které korigují zrak na více než jednu vzdálenost. V tomto případě uvidíte lépe na blízko i na dálku. Asférický povrch pro špatné světelné podmínky je zde samozřejmostí.
Trifokální čočky - jsou v současné době to nejlepší, co můžete svému oku dát. Oproti všem výhodám bifokálních čoček navíc zlepšují vidění i na střední vzdálenost, tedy především na počítač. V případě obou multifokálních čoček (tedy bifokálních nebo trifokálních) pohybují se doplatky mezi 10 a 25 tisíci korun za jedno oko.
.jpg)
Čtěte také: Astigmatismus - Svět jako v zrcadlovém bludišti
Češi se učí investovat do kvality života
Kvalitní multifokální čočky, za které si musí pacienti připlatit, se implantují zhruba ve 3 % případů šedého zákalu. Problém je v tom, že pojišťovny hradí pouze operaci těch nejlevnější (monofokálních) čoček. Podle Doc. Šárky Skorkovské, specialistky na operace šedého zákalu a primářky oční kliniky NeoVize, je ale dobrá zpráva, že toto procento pomalu narůstá. Češi si uvědomují, že zrak a zdraví je to poslední, na čem by měli šetřit. Vždyť umělá čočka vydrží svému nositeli až do konce života bez nutnosti výměny a právě dobré vidění hraje v kvalitě života nezanedbatelnou roli.
„Čím dál více pacientů se chce během jednoho nitroočního zákroku rovnou zbavit krom šedého zákalu i dioptrií či astigmatismu, aby neztráceli čas střídáním různých dioptrických brýlí. Velké množství našich pacientů žije i ve vyšším věku velmi aktivním životem: čtou, luští křížovky, pracují na počítači, věnují se práci na zahradě, procházkám nebo nějakému sportu. Po operaci proto chtějí fungovat bez brýlí,“ uzavírá Doc. Skorkovská.
