Kameny jsou tvrdá depozita minerálů, která rostou pomalu, měsíce či léta. Povětšinou vznikají v ledvinách, ale močovým proudem mohou procházet do močovodu, nebo do měchýře...
Onemocnění ledvinovými kameny provází lidstvo celou jeho historií, v posledních dvou dekádách se však její výskyt zvyšuje. Prevalence urolitiázy se celosvětově pohybuje mezi 1,7–8 %, v České republice je odhadována mezi 0,5–5,8 %, což znamená, že od narození do 70 let věku má každý jedinec 12% šanci onemocnět ledvinovými kameny. Velmi závažnou skutečností je recidivita tohoto onemocnění, která do jednoho roku od prvního výskytu ledvinového kamene je 10% a do deseti let již 50%. Urolitiáza postihujte všechny věkové skupiny včetně malých dětí, nejčastěji se vyskytuje mezi 20–40 lety a nad 60 let věku, více u mužů než u žen.
Čtěte také: Krev v moči nelze podceňovat
Ledvinové kameny pod lupou
Ledvinové kameny se vytváří ve chvíli, kdy minerály a další kamenotvorné látky v moči dosáhnou nerovnováhy nebo vyšší koncentrace a krystalizují. Většina krystalů je drobná a odchází močí bez problémů z těla ven. Za nepříznivých podmínek se však z krystalů vytvoří velké kameny, které mohou blokovat močové cesty, protože jimi prostě neprojdou. Následkem bývá silná bolest a je nezbytné lékařské ošetření.
Příčiny ledvinových kamenů
Na tvorbě ledvinových kamenů se může podílet mnoho faktorů. K těm nejrizikovějším patří nedostatečný příjem tekutin, složení stravy a zvýšená koncentrace látek tvořících kameny. Jistou roli hrají také faktory geografické, klimatické a sociálně ekonomické, věk a pohlaví. Další příčinou urolitiázy mohou být překážky ve vyprazdňování močových cest, metabolické poruchy, některá celková onemocnění, některé infekce močových cest a dědičnost.
Čtěte také: Ledvinové kameny hrozí častěji úředníkům, kteří mají rádi maso
Příznaky ledvinových kamenů
Intenzita a charakter potíží se liší podle velikosti a lokalizace kamene a dalších faktorů, jako je přítomnost infekce. Spektrum projevů močových kamenů je různé, některé nemusí způsobit obtíže, ale pokud dojde k zneprůchodnění močových cest, pak způsobí ledvinnou koliku, která se projevuje bolestmi v bederní krajině. Tyto bolesti se někdy promítají do močovodu nebo třísla a obvykle se objevují při pohybové aktivitě nebo po fyzické zátěži. Nejsou nijak typické, proto se snadno zamění s jinými příčinami bolestí zad, zejména s bolestmi od páteře. Některé kameny nevyvolávají žádné příznaky, říká se jim asymptomatické, a často bývají vedlejším nálezem při vyšetřování z jiných příčin. I mezi asymptomatickými kameny se však najdou takové, které vyžadují léčbu.
Čtěte také: Onemocnění ledvin u dětí nemusí provázet žádné typické příznaky
Léčba ledvinových kamenů
Léčba urolitiázy představuje jednu z převratných změn v medicíně. Pokud byl dříve prakticky jedinou možností otevřený chirurgický výkon, pak od počátku osmdesátých let dvacátého století, kdy se začala používat extrakorporální litotrypse a endoskopické metody, je otevřená operace pro odstranění ledvinového kamene už raritou. Mezi základní metody léčby urolitiázy patří neoperační léčba (konzervativní terapie), rozdrcení kamene rázovou vlnou (extrakorporální litotrypse – ESWL, LERV), odstranění kamene z ledviny nově vytvořeným traktem (perkutánní extrakce konkrementu – PCNL, PEK), odstranění kamene přes močový měchýř a močovod (uteroskopická extrakce litiázy – URS).
Otazníky kolem ledvinových kamenů
Vzniku ledvinových kamenů lze v mnoha případech předejít.
Základním pravidlem prevence je dostatečný příjem tekutin, které pomohou naředit moč, a tím výrazně sníží riziko urolitiázy. V případě nedostatku tekutin tělo produkuje moč s vyšší koncentrací minerálních látek a odpadních produktů, z nichž se mohou tvořit krystaly a následně ledvinové kameny. Proto je důležité dosáhnout denního výdeje moči nad 2 l, díky pravidelnému a vhodnému pitnému režimu, který je nezbytnou součástí prevence celé řady onemocnění včetně urolitiázy. Prospektivní randomizovaná studie Borghiho prokázala prodloužení intervalu opakování urolitiázy u pacientů s příjmem vody nad 2 l denně oproti neléčené skupině.
Diskutovaným problémem je otázka vlivu tvrdosti vody, resp. obsahu minerálů ve vodě na výskyt urolitiázy. V závislosti na větší tvrdosti vody zaznamenal vyšší výskyt urolitiázy pouze Coen, ostatní práce naopak shledávají příznivý efekt minerálního obsahu na výskyt urolitiázy. Není tedy pravda, že by minerální vody zvyšovaly pravděpodobnost vzniku ledvinových kamenů. Do pitného režimu naopak patří, protože kromě tekutin dodávají tělu i důležité minerální látky, které mimo jiné přispívají k urologickému zdraví. Vyšší obsah draslíku ve vodě vede k alkalizaci moči a zvýšenému vylučování citrátu, stejně jako vyšší obsah magnézia. Ke každodennímu pití jsou vzhledem k větší produkci moči vhodnější přírodní minerálky s nižším a středním obsahem minerálů než minerální vody s vysokým obsahem minerálů. Vhodné jsou i ovocné šťávy, zejména pomerančový džus. Nevhodné jsou nápoje obsahující kyselinu fosforečnou, tj. kolové nápoje, nebo cukr, protože zvyšují riziko vzniku urolitiázy. Historicky tradované a mezi pacienty oblíbené pití piva nelze pro zabránění tvorby ledvinových kamenů doporučit vzhledem k vysokému přísunu energie, a tím zvýšenému vylučování kyseliny močové v moči.
As. MUDr. Aleš Petřík, Ph.D., urolog
Urologické oddělení Nemocnice České Budějovice a Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
