Vrbu lze užívat při nemocech z nachlazení, ale také jako účinné antirevmatikum. Pomáhá při zánětech trojklaného nervu. Z dalších indikací můžeme jmenovat choroby ledvin a močového aparátu, záněty v trávicím ústrojí, zklidnění psychiky u lehčích psychických rozladění, hnisavé kožní defekty a vyrážky.
Smetanka lékařská (Taraxacum officinale) Pro léčebné účely bývá používán kořen, list, nať i s kořenem, květ. Kořeny se dobývají na podzim nejlépe v říjnu či v březnu až v dubnu než se rozvine květní stvol. Teplota při sušení nesmí překročit 50°C. Usušený kořen je na lomu světlý bez pachu a má nahořklou chuť. Musíme ho dobře chránit před napadením myšmi a červy. Listy se sbírají v dubnu až květnu rovněž do rozvinutí květního stvolu. Musí se usušit rychle na slunci nebo při umělém teple, aby nezhnědly. Sběr květů probíhá v dubnu a květnu. Po odstranění květního lůžka se rozprostřou do tenkých vrstev a rychle usuší.
Obsah zmíněného inulínu v kořenech je nejvyšší na podzim. Z dalších látek se všech částech smetanky vyskytují hořčiny, fytosteroly, flavonoidy, soli sodíku, draslíku, manganu, síry, fosforu, křemičitany, vitamíny A,B,C,D.
V lidovém léčitelství je smetanka velmi oblíbenou bylinou. Má příznivé účinky při špatné kontrakční a vyprazdňovaní funkci žlučníku i při jiných jaterních onemocněních. 50g pokrájeného sušeného kořene či kořene s natí se povaří 3 minuty ve čtvrt litru horké vody a pije se po jednom šálku ráno a večer nejdéle 14 dní. Povzbuzuje trávicí orgány a podporuje sekreci trávicích šťáv, takže ji lze doporučit při poruchách trávení zejména při nedostatečném trávení tuků. Někdy lze použít šťávu z čerstvého kořene nebo listů.
Smil písečný (Helichrysum arenarium) Květenství smilu písečného se sbírají před rozkvětem rostliny, kdy bývá obsah léčivých látek nejvyšší. Suší se ve svazečcích na stinných místech, umělá teplota nesmí při sušení překročit 35°C. Správně usušená květenství si musí zachovat citrónově žlutou barvu. Sušený smil má nepříjemný pach a hořkou chuť. Obsahové látky smilu nejsou zcela prozkoumány jedná se o silice, třísloviny, hořčinu, kyseliny, zejména kyselinu kávovou, látky blízké flavonům, kumaríny aj. Zabraňuje množení bakterií, mírná křeče, zvyšuje vylučování žluči a napomáhá látkové výměně. Nálev se připravuje z jedné čajové lžičky sušeného smilu, která se přelije šálkem vroucí vody. Jako cholagogum se užívá se po dobu deseti dní třikrát denně před hlavními jídly. Někdy se pro zvýšení účinku doporučuje použít odvar. Často se v čajových směsích léčbě žlučníkových obtíží kombinuje s pelyňkem a řebříčkem.
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) Setkáváme se s ní v našich zahrádkách, zřídka zplaňuje. Sbírá se list či nať krátce před květem v květnu či červnu v poledne za suchého počasí. Vlhké listy rychle zhnědnou. Suší se ve stínu či při umělém teple do 35°C. Správně usušené listy i nať by měly být zelenavé až stříbrošedé. Vůně sušené šalvěje bývá výrazně kořenitá, chuť nahořklá až svíravá. Obsahuje hlavně silici, třísloviny, hořčiny, některé hormony, sloučeniny kyseliny nikotinové. Jednou ze složek silice je jedovatý thujon. Proto není vhodné šalvěj užívat v libovolných dávkách nebo delší dobu než týden. Šalvěj působí protizánětlivě, podporuje trávení, zlepšuje funkci žlučníku, uvolňuje křeče hladkých svalů (střev, močových, žlučových cest). Nálev se připraví přelitím 1 čajové lžičky sušené šalvěje na šálek vroucí vody. Pije se před hlavními jídly. V malém množství 1-2 lístky čerstvé šalvěje či špetka suché šalvěje na jednu porci se používá také jako koření.
Třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum)
Sbírá se rozkvétající nať třezalky, tedy stonky s listy a květy. Vršky rostlin asi 20-30 cm dlouhé se odřezávají. Sebraná nať se svazuje do svazečků a zavěšená se suší v dobře větrané místnosti nebo umělým teplem při teplotách do 35°C. Nebo lze nať rozprostřít na síta a sušit v tenké vrstvě. Květy správně usušené třezalky jsou žluté či oranžové a listy mají být tmavě zelené. Z obsahových látek, na kterých závisí účinky třezalky, je nutné zmínit se o silici, flavonoidech, tříslovinách a barvivech (hypericín a příbuzné látky).
Třezalka působí příznivě na látkovou výměnu, vylučování žluči. Vnitřně se používá nálev ze sušené třezalkové natě připravený takto: 1 polévková lžíce řezané sušené třezalkové nati se přelije půl litrem vroucí vody. Po té se nádoba s nálevem přikryje a nechá 15 minut stát na teplém místě. Pak se nálev scedí. Nálev je vhodný při žaludečních obtížích, průjmu, při některých chorobách jater, žlučníku a žlučových cest. Jestliže se úleva od potíží nedostaví do maximálně do tří dnů, je na místě návštěva lékaře.
Třezalka tečkovaná je rostlina vyvolávající fotosensibilizaci – přecitlivělost k účinkům slunečního záření. Při používání přípravků z třezalky ať vnitřním nebo zevním se musí pacient vyvarovat pobytu na slunci. V opačném případě se na místech vystavených slunečním paprsků může objevit začervenání kůže až ekzémové změny.
Třezalka ovlivňuje účinky některých léků, proto je nutné poradit se o případném užívání přípravků z třezalky se svým ošetřujícím lékařem. Látky obsažené v třezalce (hlavně hypericín) mohou nepříznivě ovlivňovat účinky léků používaných léčbě zhoubných nádorů (cytostatik), léků k potlačení obranyschopnosti (imunosupresiv), léků snižujících krevní srážlivost (antikoagulancií a antiagregancií) i některých dalších.
Také bylinky mívají své nežádoucí či vedlejší účinky. Až na výjimky není rozumné užívat jeden druh léčivé rostliny dlouhodobě. Třezalku není vhodné užívat déle než týden maximálně deset dní. Pokud potíže přetrvávají a pacient zná jejich příčinu, je užitečné po deseti dnech třezalku nahradit jinou bylinkou. To platí také pro používání třezalky i jiných bylin v čajové směsi.
Vachta třílistá (Menyanthes trifoliata) Používanou částí je sušený list, který se sbírá, když rostlina kvete. Suší se rozložený v tenké vrstvě při teplotě do 50°C. Schne pomalu, protože obsahuje velké množství vody. Důležitými obsahovými látkami jsou hořčiny, třísloviny, flavonoidy. Je rovněž součástí hořké tinktury (tinktura amara). Zvyšuje a urychluje vylučování žluči. Používá se vnitřně v nálevu 2-3 polévkové lžíce řezané, sušené vachty na šálek vody. Jeden šálek se doporučuje pít ob den.
Vlašťovičník větší (Chelidonium majus) Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu. Šťáva může při potřísnění vyvolat podráždění kůže až vážné kožní onemocnění, pokud se dostane do oka může poškodit rohovku. Suší se umělým teplem při teplotách do 70°C, jejím znakem je nepříjemný pach a ostře hořká chuť. Má příznivý vliv na tvorbu a urychlení pasáže žluči. K přípravě nálevu se používá půl čajové lžičky řezané natě na šálek vody. Doporučené dávkování je 2 šálky denně. Dávkování se nesmí překračovat, dříve se vlašťovičníku užíval jen na lékařský předpis a pod kontrolou lékaře.
Zemědým lékařský (Fumaria officinalis) V květnu až v červenci se sbírá kvetoucí nať, která se suší zavěšená v malých svazečcích nebo rozprostřená v tenké vrstvě bez obracení. Podporuje a zlepšuje tvorbu žluči v jaterních buňkách. Stačí 2,5g sušeného zemědýmu na šálek vody a den.
Zeměžluč okolíkatá (Centaurium minus) Sbírá se přízemní růžice listů a kvetoucí nať. Usušená nať je bez zápachu, ovšem s velmi hořkou chutí. Účinnou látkou jsou hořčiny a flavonoidy. Zeměžluč je součástí stále oblíbené hořké tinktury (tinktura amara), čajovin i dražé na podporu vylučování žluči ze žlučníku a žlučových cest. 1 čajová lžička sušené zeměžluči se spaří vroucí vodou a nechá se 15 minut stát zakrytá pokličkou, po té se scedí. Doporučují se užívat 2 šálky neslazeného či mírně oslazeného nálevu denně. Pije se půl až 1 hodinu před jídlem.
