Echinacea je rostlina domácí na prériích Severní Ameriky, ale dá se vypěstovat i u nás. Odpradávna ji používaly k léčbě staré indiánské kultury a daly jí jméno sluneční klobouk...
Jablečník obecný (Marrubium vulgare)
Jablečník pochází z Asie, běžně roste v jižní Evropě. U nás se hojněji vyskytuje na jižní Moravě.Roste u cest, zdí, plotů a na rumištích. Celá rostlina příjemně voní po jablkách. Dorůstá až půl metru, čtyřhranná lodyha může být vhorní části rozvětvená. Listy jsou vstřícné, srdčité narubu bílé plstnaté. Květy bývají bílé nebo světle fialové, drobné, pyskaté. Pro použití ve farmacii se pěstuje. Horní část kvetoucí natě se sklízí od června do září. Suší se umělým teplem při teplotách do 45 °C. Obsahové látky jablečníku jsou hlavně diterpenové hořčiny, jejich lakton marrubin, dále třísloviny, silici, saponiny a sliz. Zvyšuje vylučování sekretu zdýchacích cest. Působí dobře při zánětech dýchacích cest zejména při zánětech průdušek. Vnitřně se užívá ve formě nálevu připraveného z:5 g sušené nati jablečníku na 2 dcl vody.
Jaterník podléška či Jaterník trojlaločný (Hepatica triloba)
Setkáme se s ním ve vlhkých listnatých lesích. U nás se často vysazuje podél cest a silnic. Dorůstá výšky až 15 metrů. Listy jsou lichozpeřené spodlouhle kopinatými lístky. Kvete v květnu a červnu. Plody – jeřabiny, jsou malé kulaté, červené malvice. Vhodná doba pro sklízení jeřabin nastává v srpnu a v září. Suší se nejdříve ve stínu, nakonec je možné dosušit jeřabiny na slunci. Obsahují cukry např. glukoacutezu, sorboacutezu, sorbitol , organické kyseliny, např. kyselinu sorbinovou, jablečnou, parasorbinovou, karotenoidy, pektiny, vitamín C, silici, flavonoidy. Silice působí protizánětlivě. Z jeřabin se připravují maceráty, odvary, sirupy. Vnitřně se používá například macerát, který se připraví z: 3 g sušených rozmačkaných plodů a 2 dcl studené vody. Nechá se stát 3-12 hodin. Používá se při zánětech dýchacích cest. Dlouhodobá nebo nadměrná konzumace čerstvých plodů se nedoporučuje.
Pozor na nedozrálé plody a nadměrnou konzumaci
Kyselina parasorbinová obsažená zejména v nedozrálých plodech je jedovatá. Jeřabiny mohou při nadměrné konzumaci způsobit otravu, která se projevuje průjmem, zvracením. Může dojít k poškození ledvin. Sušením nebo vařením se kyselina parasorbinová rozkládá.
Jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata)
Roste v celé Evropě, v severní a střední Asii. Původem je z Balkánu a Malé Asie. Listy s dlouhými řapíky jsou dělené, pěti až sedmičetné. Kvete bíle či růžově koncem května a začátkem června. Plodem je typická ostny pokrytá tobolka, která puká. V ní můžeme nalézt 1-3 lesklá, hnědá semena se světlou skvrnou. Používanými částmi bývají květ, kůra a loupané semeno. Nejvíce se sbírají semena, která se suší při umělé teplotě do 60°C. Suché kaštany obsahují 20 % saponinů, z nichž hlavní účinnou látkou je aescin. Dalšími přítomnými látkami bývají třísloviny a flavonoidy. Vedle jiných účinků usnadňují sušené květy, kůra i semena kaštanů odkašlávání a ulehčují rozpouštění hlenů. Vnitřně se užívá ve formě nálevu či tablet. Nálev se připraví: přelitím 7g sušených květů, kůry či drcených semen čtvrt litrem vroucí vody. V minulosti byl doporučován při zánětech horních i dolních cest dýchacích.
Komonice lékařská (Melilotus officinalis), Komonice vysoká (Melilotus altissimus)
Tyto většinou dvouleté byliny si bývají vzájemně velmi podobné. Listy jsou vejčitě kopinaté, řapíkaté spilovitými okraji. Kvete od června do srpna bledě žlutými pyskatými květy se žlutou nebo nachovou skvrnou. K nám se rozšířila z jihovýchodní a východní Evropy. Má ráda lehké, písčité půdy, je možné ji pěstovat ve velkém. Kvetoucí nať se sklízí od července do srpna. Lodyhy nesmí být silnější než 5mm. Konopici je třeba sušit v tenké vrstvě v průvanu nebo pověšenou ve svazečcích. Nesmí se zapařit. Vhodné je předsušit nať den na slunci. Pokud je použito k sušení umělé teplo, nesmí teplota v sušárně překročit 60°C. Sušená nať konopice obsahuje zejména kyselinu křemičitou, třísloviny a saponiny. Rozpouští hleny a usnadňuje odkašlávání. Používá se při zánětech dýchacích cest vnitřně ve formě nálevu: připravíme ho přelitím 3 g sušené nati konopice 2dcl vroucí vody. Necháme 15 minut stát na teplém místě v zakryté nádobě. Pak nálev přecedíme. Tyto dávky pijeme třikrát denně, před snídaní, před obědem a před spaním.
Koriandr setý (Coriandrum sativum)
Tato jednoletá bylina s velmi specifickou vůní se používá i v kuchyni. U nás se spíše pěstují v zahrádkách, jen zřídka zplaňují. Mají silný hlízovitý, větvený oddenek a jednoduché mečovité listy. Ty bývají skoro stejně dlouhé jako lodyhy nesoucí květy. Kvetou fialově, bíle, bledě modře, obvykle v květnu a červnu. K léčebným účelům se používá loupaný sušený oddenek. V srpnu se oddenky sklízí ze tří až čtyřletých rostlin. Rychle se omyjí a oloupou, suší se při teplotách do 40 °C. účinnými látkami jsou silice tvořená kyselinou myristovou, glykosidy (iridin), sliz, škrob, organické kyseliny. Pro značný obsah slizu snižuje místní dráždivost a v kombinaci se silicí usnadňuje odkašlávání. Podává se nálev připravený tak: že z 1,5 g sušeného oddenku kosatce se přelije šálkem vroucí vody. Nechá se stát zakryté 15 minut na teplém místě, přecedí se. Toto množství lze podat před spaním. Kosatec je často obsažen v čajových směsích používaných při zánětech dýchacích cest a při dráždivém suchém kašli.
Pozor na dávkování, užívání v těhotenství nebo podávání dětem
Dávkování není vhodné překračovat, stejně tak se nedoporučuje užívat čerstvý oddenek či šťávu z listů, která může vyvolat zvracení až mdlobu. Kosatec se nesmí podávat vtěhotenství, při kojení ani dětem.
Křen selský (Armoracia rusticana)
Tato trvalá rostlina, pěstovaná v našich zahrádkách, poměrně často zplaňuje. Má dlouhé silné válcovité kořeny. Velké podlouhlé světle zelné listy vytváří bohatou přízemní růžici. Květy bývají bílé a drobné. Rozmnožuje se vegetativně kořenovými řízky. K léčebným účelům se používá čerstvý kořen. Kořeny se sklízí na podzim od září do listopadu nebo na jaře od března do května, nejlépe z dvouletých rostlin. účinnou látkou je silice s alylhořčičnými a fenylhořčičnými látkami. Ty vznikají enzymatickým štěpením sirných glykosidů enzymem myrozínem při porušení rostlinných tkání, např. strouháním, drcením kořene. Při kontaktu se sliznicemi dýchacích cest vyvolává obrannou reakci. Tepelnou ůpravou, sušením či vařením se účinné složky rozloží a účinek se ztrácí. Syrový křen má vysoký obsah vitamínu C, přítomny jsou i sacharidy, vláknina a z minerálních látek také vápník, sodík, hořčík. Strouhaný nebo drcený křen potlačuje růst i rozmnožování mikroorganismů (antiseptické účinky) a usnadňuje odkašlávání. Při vnitřním užití křenu se silice vylučuje také sliznicí dýchacích cest a vyvolává reflexně zvýšení tvorby tekutého hlenu, který je snáze vykašláván. Čerstvou křenovou šťávu smíšenou s vroucí vodou lze používat k inhalacím – pozor ovšem na přílišné podráždění dýchacích cest s možnou zástavu dechu.
