Echinacea je rostlina domácí na prériích Severní Ameriky, ale dá se vypěstovat i u nás. Odpradávna ji používaly k léčbě staré indiánské kultury a daly jí jméno sluneční klobouk...
Pakmín visgnaga (Ammi visnaga)Roste ve Středomoří, Asii, Egyptě, kde se pěstuje stejně jako v Bulharsku a Polsku. Plody se sklízí v červenci až září. Mají příjemně kořenitou vůni i chuť.Obsahuje furanochromóny, kumaríny, glykosidy, flavonoidy a olej. Uvolňuje křeče, používá se při žlučníkových kolikách. Připravuje se odvar z 5g semene, které se vloží do 1dcl vody, přivede k varu a vaří se 10-15 minut. Pije dvakrát až třikrát denně. Není vhodné překračovat doporučenou dávku, mohlo by dojí k nevolnostem, závratím i kolapsu.
Paprika roční (Capsicum annuum) Plody se sklízí po dozrání. Suší se při teplotách do 35°C.Sušené papriky mají palčivě ostrou chuť. Obsahují alkaloid kapsaicin, silici, karotenoidní barviva, vitamín C, flavony. K léčebným účelům se používají druhy paprik s dostatečně velkým obsahem kapsaicinu, tedy pálivé druhy papriky. Na kůži a sliznicích způsobuje pálení a dráždění. Může vyvolat puchýře až vředy. V přiměřených dávkách povzbuzuje vylučování trávících šťáv, způsobuje vyprázdnění žlučníku. Používá se buď papriková šťáva v dávce asi 15ml. Vnitřně se sušená paprika užívá ve formě prášku 0,1g třikrát denně. Povzbuzuje trávení, je to účinné cholagogum.
Pelyněk pravý (Artemisia absinthium) Sbírá se kvetoucí nať v červnu až srpnu za suchého počasí v poledních hodinách. Teplota při sušení nesmí překročit 40°C. Sušená nať má mimořádně hořkou chuť. Obsahuje zejména silici, hořčiny. Působí zvýšené vylučování trávících šťáv. Malé dávky působí uvolnění křečí, vyprázdnění žlučníku. Používá se při žlučových kolikách.Vnitřně se užívá ve formě nálevu, který připravíme z 1-2 čajových lžiček sušené pelyňkové natě přelité jedním šálkem vroucí vody. Pije se třikrát denně. Někdy se podává také ve formě prášku třikrát denně 1 g. Nesmí se podávat těhotným ženám. Není vhodné používat pelyněk déle než 5 dní. V silici obsažený thujon je ve velkých dávkách jedovatý, vyvolává závratě a křeče. Nadměrné nebo časté používání pelyňku ať ve formě nálevu, koření či likéru může vést ke klinickým poruchám čití i vědomí.
Potočnice lékařská (Nasturtium officinale) Tato rostlina je nyní u nás poměrně vzácná. Nať se sbírá před květem nebo v době květu, od května do července. Čerstvé listy se používají v kuchyni do salátů. Když je rozetřeme, mají ostrý kořenitý pach podobný ředkvičkám stejně jako chuť. Suší se rychle. Obsahují glykosidy, hořčiny, silici; čerstvé listy také vitamíny C, A i E. Podporují chuť k jídlu a mají cholekinetický účinek. Nálev ze sušených listů se užívá vnitřně jako cholagogum. 1-2 polévkové lžíce zalijeme šálkem vroucí vody. Pije se třikrát denně před hlavními jídly. Dříve se používala také čerstvá šťáva zředěná vodou 1:5. Podávaly se tři lžíce před hlavními jídly. Nesmí se používat déle než pět dní, aby nedošlo k zánětu močového měchýře .
Puškvorec obecný (Acorus calamus) Roste na vlhkých místech, v rybnících, tůních, v příkopech, u potoků. Používá se oddenek nebo loupaný oddenek. Vybírá se z bahna druhý nebo třetí rok do září do listopadu. Rozřeže se na kusy, může se oloupat. Suší se ve stínu nebo umělým teplem do 40°C. Sušený kořen typicky voní, chutná hořce. Obsahuje silice, hořčiny, slizy, třísloviny, cholin. Vnitřně se používá nálev připravený z 1 lžíce sušeného oddenku se přelije 0,25l vroucí vody a ponechá se přikrytý na teplém místě 15 minut stát. Pije se třikrát denně před hlavním jídlem. Může se také užívat prášek z puškvorcového kořene. Před hlavními jídly se podává na špičku nože prášku. Někdy se používá tinktura z puškvorcového oddenku či kandovaný puškvorec. Podporuje trávení, povzbuzuje vylučování trávících šťáv a žluči. Je to oblíbené cholagogum. Uvolňuje křeče při nadýmání a průjmech. V čajových směsích se kombinuje s kořenem anděliky, plody fenyklu, kořenem hořce, natí zeměžluči apod.
Rozmarýn lékařský (Rosmarinus officinalis) Tato rostlina se používá část jako koření. V našich podmínkách se pěstuje v zahrádkách, planě roste ve Středozemí. Listy se sbírají v době květu od června do srpna. Teplota při sušení nemá překročit 45°C. Sušený list má příjemnou kafrovou vůni a jemně nahořklou chuť. Obsahují silici, třísloviny, triterpenové kyseliny, hořčiny, flavoniody. V malých dávkách užívaných vnitřně uvolňuje křeče, zvyšuje vylučování žluči, odstraňuje pocity nadýmání a plnosti po jídle. Nálev připravený z čajové lžičky sušeného rozmarýnového listu přelité šálkem vroucí vody. Pije se dvakrát denně jako choleretikum při chorobách žlučníku. Dávka nesmí být překročena. Nesmí se používat v těhotenství. Podávání by nemělo trvat déle než týden.
Řebříček obecný (Achilla millefolium) Užívají se sušená nať či sušená květenství. Sbírají se v květu od června do září. Rychle se suší ve stínu či při umělé teplotě do 35°C. Sušený řebříček má slabý aromatický pach a mírně hořkou chuť. Obsahuje silici s azulenem, alkaloid, flavony, hořčiny, třísloviny a furanokumaríny. Vnitřně se užívá nálev připravený zalitím 1 polévkové lžíce na šálek vroucí vody. Nesladí se a pije se půl hodiny před hlavním jídlem. Působí jako cholagogum, proti nadýmání, uvolňuje křeče. Je vhodný i při nechutenství. Trvalé používaní však může vyvolávat závratě, bolesti hlavy a omámení.
Ředkev setá (Raphanus sativus) K léčebným účelům se používá hlavně černá či bílá ředkev. Se zplanělou ředkví se občas setkáváme na rumištích či v okolí zahrad. Sklízí se vyvinutá hlíza. Má typický pach a ostrou chuť. Sušením se účinek snižuje.Užívá se tedy za syrova nebo se oloupe, rozstrouhá a vylisuje se šťáva. Když necháme šťávu stát několik hodin v chladu, tak ztratí palčivou chuť. Hlízy obsahují silice se sirnou složkou, zapříčiňující štiplavou chuť, vitamín, C, B. Zvyšuje tvorbu žluči. Jako choleretikum se užívá vnitřně 100-200g čerstvé hlízy na den, rozděleně do několika porcí. Pokud vylisujeme šťávu, je denní dávka 100-150g. Středně velká hlíza černé ředkve nám poskytne až 250g šťávy. Chuť zlepšíme cukrem či solí. Po 4-5 dnech se užívání na 2-3 dny přeruší. Nepoužíváme v akutním stadiu žlučníkového záchvatu. Ředkev mírně dráždí játra, a tím vyvolává zvýšenou sekreci žluče. Nepoužíváme jí při chorobách jater. Při žlučových kaméncích ji lze podávat jen v malém množství a krátkodobě.
Řepík lékařský (Agrimonia eupatoria) Sbírá se kvetoucí nať, která se zavěšená ve svazečcích nebo rozložená v tenké vrstvě suší při teplotě do 35°C. Vůně sušené natě je slabě aromatická, chuť trochu nahořklá. Účinnými látkami jsou třísloviny, triterpeny, stopy silice. V lidovém léčitelství se používá pro zvýšení tvorby a vylučování žluči, při infekčních onemocněních trávícího traktu pro jeho hojivé a stahující (adstringentní) účinky. Doporučená denní dávka je 2-4g prášku na den – rozděleně do třech porcí. Nebo nálev připravený spařením 1 čajové lžičky šálkem vroucí vody také třikrát denně půl hodiny před hlavními jídly.
