Vrbu lze užívat při nemocech z nachlazení, ale také jako účinné antirevmatikum. Pomáhá při zánětech trojklaného nervu. Z dalších indikací můžeme jmenovat choroby ledvin a močového aparátu, záněty v trávicím ústrojí, zklidnění psychiky u lehčích psychických rozladění, hnisavé kožní defekty a vyrážky.
Hořec žlutý (Gentianna lutea). Používá se usušený, nefermentovaný kořen s oddenkem, zvláště ve formě extraktu či tinktury. Je oblíbeným lidovým prostředkem při onemocněních trávícího traktu, neboť zvyšuje tvorbu žluči a zrychluje její přesun ze žlučových cest do střeva. Nálev se připraví z 10g sušeného kořene na 1 litr vroucí vody. Pije se třikrát denně půl hodiny před hlavními jídly.
Jablečník obecný (Marrubium vulgare). Nať, kterou používáme k léčebným účelům, je třeba sbírat hned na počátku květu. Usušená nať vonní po jablkách a chuť má velmi hořkou. Obsahuje třísloviny, silice, hořčiny a diterpeny. Podporuje a urychluje tvorbu a vylučování žluči. Doporučená denní dávka bývají 4g prášku nebo šálek nálevu. Ten se připraví ze dvou čajových lžiček řezaného, sušeného jablečníku na šálek vroucí vody.
Kosatec německý (Iris germanica) Používanou částí této rostliny je oddenek či kořen. Kořeny i oddenky se oloupou a usuší. Účinnými látkami bývají silice, flavonoidy a slizy. Zvyšuje vylučování žluči. Pozor šťáva z listů může vyvolat zvracení a ve větším množství i mdloby. Nálev se připraví z půl čajové lžičky sušeného řezaného oddenku spařeného šálkem vroucí vody. Obvykle se pije jedenkrát denně.
Kukuřice setá (Zea mays) Z palicovitých klasů vyčnívají dlouhé chvostnaté blizny, které se sbírají před opylením v době květu rostliny. Rychle se ve stínu usuší. Sušené mají slabý přesto charakteristický nasládlý pach a trpkou chuť. Obsahují saponiny, silici, hořčiny, třísloviny, alkaloidy, pryskyřice, karoteny, flavonová barviva, olej obsahující koenzym Q, cukry a minerální látky. Působí projímavě a močopudně. Přítomnost saponinů zvyšuje vylučování žluči. Špatným sušením a stárnutím se saponiny a silice rozkládají na neúčinné látky a jejich příznivé účinky slábnou. Vnitřně se užívá v nálevu jako cholagogum . Nálev se připravuje z 5g sušených blizen přelitých šálkem vroucí vody. Pije se jeden šálek ob den.
Kurkuma dlouhá (Curcuma longa). Používá se kořen, který se po spaření ve vroucí vodě suší. Sušený kořen má slabý pach připomínající zázvor, kořenitou chuť, mírně pálivou a vodné roztoky barví žlutě. Obsahuje barviva hlavně kurkumín a silice. Odvar i prášek z kořeně kurkumy se používají při chronickém dráždění žlučníku, žlučových cest kameny a zánětem, protože podporuje a urychluje tvorbu a vylučování žluči. Odvar připravený z kurkumy má hojivé a protizánětlivé účinky. Je oblíbeným kořením, můžeme se s ní setkat např. v kari koření.
Libeček lékařský (Levisticum officinale) Pěstuje se často v našich zahrádkách jako koření hlavně do polévek omáček. Používají se oddenky s kořeny, listy či nať a plody. Oddenek a kořeny se sbírají druhý nebo třetí rok na podzim. Suší se při umělém teple do 40°C. Mají příjemně kořenitou vůni a nasládlou až trochu hořkou chuť. List se používá čerstvý i sušený. Z plodů se získávala silice. Celá rostliny obsahuje silici a furokumaríny. Furokumaríny působí tlumivě na mozek a míchu. Odstraňují křeče hladkých svalů, např. střev, močových cest. Tyto látky způsobují přecitlivělost vůči slunečnímu záření, což lze využít i léčebně. Ovšem při sběru či používání je třeba vyvarovat se pobytu na slunci či slunění. Používání kumarínů v potravinářství je pro jejich toxicitu v mnoha zemích zakázané. Užívá se pro povzbuzení vylučování žaludečních šťáv i žluči. Mírní bolesti při nadýmání. Libeček by se neměl užívat delší dobu (maximálně 5 dní) ani podávat dětem. Nálev připravíme z jedné čajové lžičky řezaného sušeného libečku na dva šálky vroucí vody. Pije se třikrát denně před hlavními jídly. Někdy se používá na špičku nože prášek z libečkového kořene také třikrát denně před jídlem.
Lopuch větší (Atrium lappa)
V lidovém lékařství se používá kořen nejen Lopuchu většího, ale i Lopuchu plstnatého (Arctium tomentosum), Lopuchu menšího (Arctium minus), Lopuchu velkoplodého (Atrium macrosperma). Někdy se můžeme setkat s využitím čerstvého i sušeného lopuchového listu a semen. V některých mimoevropských zemích se kořen používá jako zelenina. Kořen se sbírá nejlépe na podzim (v září až říjnu) prvního roku nebo na jaře (v březnu nebo dubnu) druhého roku. Správně usušené kořeny jsou křehké.
Lopuchové listy je třeba sbírat v době květu hlavně v červenci a srpnu. Suší se v tenké vrstvě na slunci. Semena je vhodné sbírat těsně před dozráním a řádně usušit.
Kořen obsahuje až 45% zásobního cukru inulínu, silici, sliz, třísloviny, hořčiny, minerální látky, glykosidy a protizánětlivé látky. Páchne odporně hořce, hořce slizovitá je i jeho chuť. Listy obsahují obdobné látky v jiném poměru. V semenech je uloženo až 30% oleje a glykosidy. Při zažívacích poruchách lze zkusit výluh z jedné kávové lžičky sušeného kořene na ½ litru vroucí vody na den, množství rozdělíme do několika dílčích dávek nebo 6-12g (1-2 kávové lžičky) práškovité drogy jako denní dávka. Je možné rovněž připravit odvar z lopuchového listí a to tak že 10 g listí vaříme 2 minuty ve čtvrt litru vody. Doporučené dávkování je třikrát denně jednu lžíci. Není vhodné užívat tuto bylinu déle než 14 dní.
