Echinacea je rostlina domácí na prériích Severní Ameriky, ale dá se vypěstovat i u nás. Odpradávna ji používaly k léčbě staré indiánské kultury a daly jí jméno sluneční klobouk...
Andělika lékařská (Archangelica officinalis) Z pěstovaných rostlin se obvykle v září a říjnu druhého roku sbírá kořen, který se ve stínu suší. Teplota při sušení nemá překročit 35°C. Plody se sbírají v srpnu a září. Sušený kořen i semena mají kořenitý pach a hořkou chuť. Obsahují silici, hořčiny, furokumariny a jiné látky. Povzbuzují sekreci žaludečních šťáv a uklidňují zvýšenou střevní peristaltiku. Andělika se používá při nechutenství, při nedostatečné sekreci žaludečních šťáv a ke zvýšení vylučování žluči. Ve vysokých dávkách působí povzbudivě a po té ochromí činnost mozku a míchy. Furanokumaríny vyvolávají přecitlivělost vůči slunečnímu záření. Je-li kůže vystavena slunečnímu záření může šťáva z rostliny vyvolat kožní projevy. Vnitřně se používá nálev připravený, tak že půl čajové lžičky se přelije šálkem vroucí vody. Pije se jedenkrát denně před hlavním jídlem.
Artyčok zeleninový (Cynara scolymus) Když kvete, sbírá se list pro léčebné účely. Suší se umělým teplem do 40°C, je bez zápachu a chutná hořce. Obsahuje hořčiny, třísloviny, inulín, sliz. Usnadňuje tvorbu a vylučování žluči. Doporučená denní dávka jsou dvě polévkové lžíce, které zalijeme šálkem vroucí vody a připravený nálev užíváme vnitřně.
Boldovník vonný (Peumus boldus). Tato dřevina má stále zelenými listy. Listy bývají křehké, tuhé a kožovité, obvykle 6 cm dlouhé a 4cm široké, šedozelené až žlutozelené. Jejich okraje bývají podvinuté. Líc listu je hrbolatý. Pochází z Peru a Chile. V lidovém léčitelství se používá list. Sušené listy mají kafrový pach a silně kořenitou mírně nahořklou chuť. Obsahuje silici, alkaloidy hlavně boldín a tak flavonoidy. Boldín stimuluje tvorbu a vylučování žluči. Sušené listy a přípravky (dražé, granule, extrakty) se používají při onemocnění žlučníku a žlučových cest.
Cibule kuchýňská (Alium cepa) V souvislosti s cibulí se vybaví okřídlené rčení našich babiček. „Bez cibule neuvaříš“. Tato zelenina je skutečně velmi často užívaná v naší kuchyni. Lze ji používat syrovou, rozdrcenou, ve formě lihové tinktury nebo jejím vymačkáním připravit čerstvou šťávu. Obsahuje silici, bílkoviny, draslík, vápník, fosfor, železo, fluór, síru, vitamín C, B, biotin, kyselinu pantotenovou, nikotinovou, betakarotén. Upravuje střevní mikrofloru a povzbuzuje k činnosti žlučník, je to účinné cholagogum. Tyto účinky se projevují zejména, je-li požívána syrová. Zde je třeba upozornit, že ne každý člověk snáší cibuli bez potíží.
Čekanka obecná (Cichorium intybus) sbírá se kořen i květenství. Obě rostlinné součásti je třeba řádně usušit při teplotách do 50°C. Obsahuje hořčiny a inulín a je oblíbeným prostředkem na zvýšení a podporu tvorby žluči a jejího vylučování do střeva. Doporučené dávkování bývá jedna čajová lžička na dva šálky vody denně.
Česnek kuchyňský (Alium sativum) V kuchyni i léčitelství se používají opět cibule v případě česneku tzv. stroužky někdy také pacibulky, které se tvoří mezi květy. Jejich obsahovými látkami bývají silice obsahující síru, které zapříčiňují intenzivní pach česneku. Dalšími přítomnými látkami jsou bílkoviny, glykosidy, vitamíny B,C. Česneková silice má výrazné antibakteriální účinky. Česnek povzbuzuje vylučování trávících šťáv, i žluči, uklidňuje hladké svalstvo střev, působí proti křečím. Jeho nepříjemný pach částečně odstraňuje mléko nebo žvýkání listové zeleniny. Nejvíce účinný je za syrova. Ve vyšších dávkách dráždí trávicí trakt a může vyvolat nepříjemné trávicí obtíže.
Černucha setá (Nigella sativa) Sbírají se plody – tobolky- po dozrání v červenci, srpnu či září..Ty se suší a semena se vydrolí. Sušená semena mají příjemnou vůni a chuť připomínající muškátový oříšek, ovšem mírně nahořklou. Obsahují silici saponiny, třísloviny a hořčinu. Vnitřně se používá v nálevu k uvolnění křečí, proti nadýmání a k urychlení vylučování žluči. Nálev se připraví, když se čajová lžička sušených semen zalije šálkem vroucí vody. Pije se nejvýše dvakrát denně. Dávkování není vhodné překračovat a po týdnu léčby je vhodné vybrat jinou léčivou rostlinu. Tato rostlina patří nyní mezi málo užívané.
Čubet benedykt (Cnicus benedictus) Nať je vhodné sbírat za suchého počasí krátce před úplným rozkvětem rostliny, v červnu a červenci. Suší se ve stínu nebo umělým teplem při teplotách do 60°C. Sušená nať je bez pachu a má pronikavě hořkou chuť. Obsahuje hořčinu, třísloviny, silice a sliz. V malých dávkách povzbuzuje činnost žaludku a vylučování žaludečních šťáv. Má účinky také choleretické a cholagogní. Často se kombinuje s hořcem, vachtou, mátou či pelyňkem. Pozor větší dávky vyvolávají zvracení a nevolnost.
Doporučené dávkování není vhodné překračovat.1-2 polévkové lžíce se přelijí půl litrem vroucí vody. Připravený nálev se pije před hlavním jídlem třikrát denně, při onemocněních žlučníku, nadýmání a špatném trávení. Rostlinu není rozumné používat déle než týden.
Dobromysl obecná (Origanum vulgare) Nať se sbírá v době plného květu před polednem, kdy je obsah silic nejvyšší. Suší v tenké vrstvě ve stínu či umělým teplem do 35°C, aby zůstaly účinné látky zachovány. Sušená nať má typickou vůni a trochu nahořklou chuť. Používá se jako koření. Obsahuje silice, třísloviny, hořčiny. Silice je zodpovědná za silný spasmolytický účinek, uvolňuje křeče hladkých svalů střev, žlučových cest apod. Působí protizánětlivě a zvyšuje vyměšování žluči. Nálev se připravuje přelitím čajové lžičky sušené nati šálkem vroucí vodu. Doporučené dávkování je dva šálky denně před hlavními jídly.
Dřišťál dráč (Berberis vulgaris). Na jaře se dříve sbírala kůra z kořen a větví. Plody se sbírají v období zralosti. Opatrně se suší. Kůra chutná velmi hořce, plody mají spíše nakyslou chuť. Tato rostlina se dnes již nepoužívá. Obsahuje alkaloidy mezi nimi i berberin, který může při předávkování vyvolat omámení, zvracení, průjem, ochrnutí dýchacího a vasomotorického centra. V malých dávkách uvolňuje křeče hladkých svalů a působí cholereticky. Čerstvé plody obsahují velké množství vitamínu C, ovšem také jedovatý berberin. Býval také používán v kuchyni jako koření barbaris. K léčebným účelům se v minulosti užíval vždy až po poradě s lékařem. Nálev se připravoval z 2g sušené kůry a dvou šálků vroucí vody. Užíval se obden.
