Léčba žaludečních vředů

Významný pokrok v medikamentózní léčbě vředové nemoci významně ovlivnil i výskyt jejích akutních komplikací a chronických důsledků. To vedlo k významnému poklesu operací pro vředovou nemoc. Je to jistě jev pozitivní, neboť chirurgická léčba je nezbytně zatížena určitým počtem komplikací. Operací totiž vytváří mnohdy zcela nové podmínky pro průchod stravy ze žaludku do dalších úseků trávicího ústrojí, mění se množství a složení vylučovacích žaludečních šťáv, a ne každý pacient snáší tyto změny bez následků.

Poněvadž však žádná léčba není stoprocentně úspěšná, zůstávají chirurgické metody jednou z možností terapie jak akutních projevů vředové nemoci, tak jejích nepříznivých chronických následků a stavů, plně neovlivněných léčbou medikamentózní.

Chirurgický zákrok se užívá zejména při léčbě náhlých příhod břišních (perforace vředu, akutní krvácení), neúspěšné medikamentózní léčbě, léčbě následků vředové choroby a při podezření z malignity.

Shrnutí zásad léčby vředové nemoci

• V současné době pod pojmem primární vředová nemoc rozumíme objevení se vředových lézí v žaludku nebo v duodenu při současné pozitivitě infekce H. pylori. Polékové vředy, vředy např. při Zollingerově-Ellisonově syndromu mají jiný mechanismus vzniku, a proto je označujeme jako sekundární vředy.
• V diagnostice vředové nemoci je na prvém místě vyšetření endoskopické s odběrem bioptických slizničních vzorků, a to zásadně a vždy při žaludeční lokalizaci vředu.
• Dle Maastrichtského konsenzu je základním testem v diagnostice pozitivity infekce H. pyloridechový test se značkovanou ureou. Alternativou je stanovení antigenu H. pylorive vzorku stolice. Sérologické testy jsou zatíženy až 30% chybou a nehodí se pro kontrolu eradikační terapie.
• Základem terapie je úprava životosprávy s doporučením jíst pravidelně a stravu chemicky nedráždivou. Lékař si musí ponechat dostatek prostoru na odebrání anamnézy, nemocného vyslechnout a pokusit se léčit i psychologickým přístupem.
• Zjistíme-li pozitivitu infekce H. pyloripři současném nálezu žaludečního nebo duodenálního vředu, je jednoznačným požadavkem eradikace baktérie. Eradikací bakterie docílíme urychlení doby hojení vředové léze. Zásadní význam má však snížení recidivy vředové nemoci na 3--8 % v kalendářním roce. Eradikace H. pylorije proto jednoznačnou podmínkou úspěšnosti terapie vředové nemoci H. pyloripozitivní.
• V eradikaci H. pyloridoporučujeme použít inhibitory protonové pumpy (omeprazol, pantoprazol) v kombinaci se dvěma antibiotiky. V našich podmínkách je osvědčená kombinace amoxicilinu s metronidazolem, při neúspěchu s klaritromycinem.
• Při žaludeční lokalizaci vředu je kontrola terapeutického efektu vždy endoskopická, s nutností vícečetných biopsií z okolí vředové léze.
• Nesteroidní antirevmatika je nutno indikovat opatrně u osob s dyspeptickými žaludečními potížemi v anamnéze nebo s rodinnou anamnézou vředové nemoci. Při nezbytnosti této terapie se jako prevence vzniku vředové léze doporučuje podat preparáty na bázi blokátorů vodíkové pumpy nebo léky s obsahem prostaglandinů (misoprostol). Očekává se uvedení léků s COX-2 inhibičním účinkem. Řešením však není zaměnit perorální formu podání za aplikaci čípků. Nesteroidní antirevmatika mají efekt systémový!
• Vředová nemoc je stále neobyčejně závažným onemocněním. Přestože současná medikamentózní terapie je velmi účinná a přestože ubylo stavů řešených chirurgicky, komplikace jsou stále závažné a mohou vést až k úmrtí pacienta. Proto nelze v žádném případě příznaky bagatelizovat a nemocného je třeba v průběhu akutních potíží systematicky kontrolovat a jeho stav monitorovat.

Prof. MUDr. Petr Dítě, DrSc.
převzato z knihy Vředová nemoc žaludku a duodena
vydané v nakladatelství Ga