V článku Odkud se úzkost bere jsem se zmiňoval o názorech na vznik úzkosti. Stejně tak je několik pohledů a možností léčby úzkostí.
Léčba pomocí psychofarmak
Psychofarmakologie nabízí celou škálu léků, kterými můžeme nadbytečnou a chorobnou úzkost potlačit či odstranit.
Úzkost krátkodobou (stres a rozechvělost na pohřbu, krátkodobé rozrušení po rozchodu) můžeme zvládnout některými benzodiazepinovými anxiolytiky, blokátory úzkosti (např. Neurol, Xanax, Lexaurin, Rivotril, Diazepam, Oxazepam, ...). K indikaci těchto léků by se mělo přistupovat s největší opatrností, neboť jejich dlouhodobější a nadměrné užívání vede k závislosti se všemi nepříjemnými důsledky, jako je navyšování dávek, poškození mozku a jater jako u alkoholismu či abstinenčního syndromu po jejich vysazení.
Lepší volbou k odstranění i úzkosti dlouhodobé jsou různá antidepresiva. Dříve se používala antidepresiva 1. generace (Amitriptylin, Prothiaden, Anafranil, Noveril, ...), která měla bohužel také řadu vedlejších nežádoucích příznaků (sucho v ústech, zhoršení oční akomodace, zvýšená potivost, zhoršování „zeleného zákalu“ a hypertrofie prostaty. Nicméně i tato jsou dnes v menších dávkách s úspěchem k potlačení úzkosti používána. Jejich obdobou jsou antidepresiva 2. generace, která působí obdobně, a navíc jsou oproštěna od některých nežádoucích účinků (Lerivon, Ludiomil, Trittico, ...).
Velmi dobrou volbou k léčbě úzkosti jsou antidepresiva 3. a 4. generace, která nemají téměř žádné kardiotoxické účinky. Jejich vedlejší nežádoucí účinky (pokles chuti k jídlu, žaludeční nevolnost, bolesti hlavy) bývají zvládnutelné a většinou pouze dočasné. Výhodou těchto léků (Seropram, Citalec, Citalon, Zoloft, Asentra, Serlift, Prozac, Deprex, Fevarin, Seroxat, Remood, Efectin, Argofan, Ixel, ...) je možnost podání i u tělesně nemocných a starých lidí, kde má podání jiných antidepresiv svoje limity.
Kromě výše zmíněných antidepresiv máme i některá jiná, specifická (Coaxil, Remeron, Aurorix, ...), která mají jiné mechanismy působení a jiné specifické indikace k nasazení, ale úzkost potlačují v některých případech stejně dobře. V budoucnu, plovouce úzkostně v kosmických lodích, se pravděpodobně dočkáme vývoje antidepresiv dalších generací...
Úzkost masivní, na kterou jsou antidepresiva krátká, můžeme odstranit slabšími dávkami antipsychotik (Chlorprothixen, Dogmatil, Risperdal, Zyprexa, ...), léků na úpravu chorobných myšlenek, užívaných např. při léčbě schizofrenie.
Psychoterapie
Psychoterapie, mezi lidmi povětšinou vnímaná jako „to povídání“, je působení na duševní nemoc psychologickými prostředky. Kromě rozhovoru sem patří také relaxační metody, autogenní trénink, nácvik dovedností, hypnóza, ... Na léčbu úzkosti zabírají docela dobře. Psychoanalytici se pokouší úzkost odstranit přesouváním nevědomých konfliktů do vědomé mysli, jejich pochopení nás může od úzkosti osvobodit. Kognitivně behaviorální psychoterapeuti nás vedou cestou změny křivého a přísného náhledu na nás samotné a pokoušejí se naše selhávající chování přecvičit metodou „odměn a trestů“. Humanističtí psychoterapeuti nám pomáhají se přijmout a najít své místo na světě, být „tady a teď“. Kdo umí hypnózu, ten nás „zaříkává“ a v hypnotickém spánku nás zbavuje úzkosti.
Alternativní léčba
Přírodní národy hledají pomoc u šamanů, citlivý a chápající pastor pomůže od úzkosti mnoha věřícím. Alternativní léčitelé, vykladači snů, kartářky, stoupenci asijské medicíny, maséři, kineziologové, ti všichni nám od úzkostí pomáhají. Není tedy hříchem, jak někteří „oficiální“ doktoři tvrdí, se na ně v případě nouze obrátit. Co pomáhá, je plně legitimní a lze u léčby úzkosti doporučit (ne tak u těžších duševních poruch, jako je psychotická deprese nebo schizofrenie). Jde totiž v první řadě o porozumění, důvěru, blízkost a vedení v době krize, jde o to, aby na to člověk nebyl sám.
Přidat nový komentář