Kontinuální monitorace glykémie usnadňuje život diabetikům

Kontinuální monitorování glukózy umožňuje kontrolu hladiny glukózy v průběhu celého dne, tedy čtyřiadvacet hodin. Pokud je správně používáno, zlepší možnosti léčby a rovněž usnadní život samotnému diabetikovi. Pro řadu pacientů je však finančně zcela nedostupný.

Čtěte také: Poznejte příznaky cukrovky včas

Senzor pro monitoring glukózy je nenápadný

Pacientovi je speciálním aplikátorem zaveden do podkoží tenký senzor, který průběžně monitoruje hladinu glykémie v mezibuněčné tekutině. Měření proběhne několikrát za minutu. Za celý den proběhne tedy nespočet měření, která k dokreslení výpočtu potřebují porovnání minimálně se čtyřmi měřeními glukometrem. Přítomnost senzoru přitom pacienta nijak neobtěžuje. Jediným viditelným důkazem je malý přístroj asi o velikosti datle, který je připevněn na pacientově těle. Je skrytý pod béžovou náplastí a skoro si ho nevšimnete. Součástí soupravy je také vysílač a přijímač, na jehož displeji se informace o naměřené glykémii přehledně zobrazují a také se do jeho paměti ukládají. Existují různé systémy. Buď je přístroj propojen se záznamovým zařízením, kde se aktuální hodnoty i trendy přímo zobrazují, nebo je záznam zpracován zpětně po odpojení senzoru.

Čtěte také: 5 mýtů o cukrovce, kterým jste možná také uvěřili

Využití kontinuálního monitoru glukózy

Kontinuální monitorování glukózy poskytuje kompletní obraz o skrytých nízkých a vysokých koncentracích glukózy, které vždy nemusí být odhaleny vyšetřením hodnoty vykovaného hemoglobinu (HbA1c), ani měřením glykémie glukometrem. Zatímco pomocí glukometru zjistíme pouze momentální hodnotu glykémie, kontinuální monitoring nám umožní sledovat její vývoj a stav po celý den. Pokud se pacient sleduje pouze pomocí glukometru, může přehlédnout hyperglykémie a hypoglykémii, která se vyskytuje mezi měřeními. Zároveň je mnoho pacientů, kteří hypoglykémie nedokážou rozpoznat – a to nejen ve spánku. Přístroj je tedy souvislou monitorací dokáže včas upozornit na blížící se nebezpečí nastaveným alarmem. Díky průběžnému měření lze navíc snadno vysledovat vzorce vývoje hodnot glykémie a odhalit tak „problematické denní období“ – chvíli po fyzické zátěži, ve škole, v noci.

Dalším rozdílem je i to, že zatímco glukometr měří hodnotu glykémie z krve, senzor kontinuálního monitoringu zjišťuje hladinu glykémie v mezibuněčném prostoru. Počítačový systém porovnáváním výsledků z intersticia (ze senzoru) a krevní plasmy (z glukometru) vypočítává adekvátní hodnoty krevního cukru pomocí počítačového programu. Z tohoto rozdílu vyplývá i jedna nevýhoda kontinuálního monitoringu – a to jisté zpoždění. Hladina glykémie v krvi se od současného měření může lišit se zpožděním několika minut, z krve se cukr musí dostat nejprve do mezibuněčného prostoru a pak teprve k samotným buňkám. Nicméně zpoždění lze snadno dopočítat, a tak senzor velmi přesně informuje o stavu pacienta a odhaduje trendy vývoje hladiny glykémie, tedy s předstihem dokáže varovat pacienta před nebezpečným poklesem glykémie alarmem.

Informace z kontinuálního monitoringu nemocného naučí lépe s chorobou zacházet, reagovat na stresy, infekce a další nezvyklé situace. Ve spolupráci s lékařem umožní pacientovi cukrovku lépe kompenzovat. Omezí tak výskyt závažných komplikací, jako je postižení očí, nervů, ledvin a takzvaná diabetická noha, jejichž léčba je nákladná.

Čtěte také: Hypoglykémie - nízká hladina krevního cukru

Pro koho je kontinuální monitorace glukózy přínosná

Za velmi přínosnou lze kontinuální monitoraci pokládat u pacientů:

• s těžkým rozpoznáváním hypoglykémií,
• léčených inzulinovou pumpou,
• u pacientek s gestačním diabetem,
• u menších dětí s labilním diabetem.

Dále je doporučováno využití monitorace za pomocí senzoru při špatné kompenzaci diabetu pro postprandiální hyperglykémie, či před plánovanou změnou inzulinového režimu. Celkový vývoj glykémií během několika dní pak pomáhá lépe a individuálně nastavit vybraný inzulinový režim.

Pro mnohé pacienty se jedná o záležitost finančně nedostupnou. Jeden senzor vydrží šest až osm dní a stojí dvanáct set. To znamená až šedesát tisíc ročně. Pojišťovna proplatí jen čtyři senzory ročně.

Malým dětem a pacientům s inzulinovou pumpou přispívá na senzor často pojišťovna, ve většině případů se jedná však o záležitost samotného pacienta. Cena senzoru je různá, nejčastěji se pohybuje okolo tisícikoruny.