Klíště obecné je parazit z řádu členovců, který po přisátí může na člověka přenést klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou borreliózu. Nebezpečí nákazy lymskou boreliózou je asi desetkrát vyšší než u zánětu mozkových blan...
Příběh paní Heleny K. (38 let) a jejího boje s klíšťovou encefalitidou začal před 3 lety. Paní Helena, účetní v jedné české firmě, ráda jezdila na výlety po Čechách. „Jednoho srpnového dne jsme se vydaly s kamarádkou a mojí dcerou na Slapy. Měly jsme naplánovanou projížďku lodí po nádrži a také trochu turistiky po okolí, protože jsme sportovně zaměřené.“ Paní Helena i její dcera našly po uskutečněném výletě přisáté klíště, jelikož se ale nejednalo o nic mimořádného (týden před tím na chalupě u tety napočítaly kolem 20 přichycených klíšťat), klíšťata pomocí pinzety vyjmuly a dále již neřešily, očkované nebyly. Několik dní po výletu se stav účetní z Prahy zhoršil: „Necítila jsem se ve své kůži, bolela mě hlava a klouby jako při chřipce, navíc jsem našla rudý flek na noze, kde bylo to klíště přisáté. Nebylo to nic dramatického, a protože jsem matka samoživitelka, nemohla jsem si v tu chvíli dovolit zůstat doma na nemocenské.“ Pak se ale přidalo zhoršení vidění, špatná hybnost levé strany těla a dezorientace. Jednoho dne již bylo paní Heleně tak špatně, že nemohla vstát z postele a dcera jí zavolala záchranku. Ta ji odvezla do nemocnice Na Bulovce, kde okamžitě diagnostikovali klíšťovou encefalitidu i lymskou boreliózu. Následovala léčba antibiotiky a kapačky a poté rehabilitace. Na nemocničním lůžku strávila paní Helena 36 dní. „Teď už vím, že bych nebezpečí, které klíšťata představují, nepodceňovala. Daň, kterou jsem musela zaplatit, je moc vysoká, dodnes mám velmi oslabenou imunitu, jsem více unavená a často mě bolí hlava. Také mám horší hybnost levé strany a musím pravidelně cvičit předepsané cviky. Dceru jsem nechala naočkovat hned poté, co jsem se postavila na nohy, nebylo nač čekat,“ uzavírá svůj příběh paní Helena.
To paní Iva P. (60 let) z Třebíče měla trochu větší štěstí. Klíště chytila při práci na své zahradě v zahrádkářské kolonii na kraji města. „Za dob mého mládí byla klíšťata neškodná, nebo se možná o tom tolik nemluvilo. O klíšťové encefalitidě jsem neslyšela, znala jsem jen lymskou boreliózu,“ vysvětluje paní Iva. Po čtyřech dnech od vyjmutí přisátého klíštěte se u paní Ivy objevily první příznaky nemoci – zvracení a omdlévání, což ji přivedlo do ordinace obvodního lékaře. „Ke svému panu doktorovi chodím skoro celý život, je přibližně stejný ročník jako já. Nemoc v počátku neodhalil, předepsal mi léky na chřipku a poslal domů do postele.“ Paní Iva v domácí péči svého manžela ale dále chřadla, přidaly se ukrutné bolesti hlavy, ochrnutí na levou stranu těla a rozmazané vidění. Její lékař, kterému důvěřovala, ji i přes naléhání opět poslal domů s diagnózou septická horečka. Po 2 dnech už paní Iva nevydržela a manžel v nouzi zavolal záchranku, která ji převezla do nejbližší nemocnice. Zde byla konečně diagnostikována klíšťová encefalitida a vzhledem k pokročilému stavu nemoci musela být paní Iva hospitalizována po 7 týdnů. „Trvalo to mnoho měsíců, kdy jsem pociťovala bolesti hlavy a špatně jsem spala, také jsem musela dlouho chodit na rehabilitace, ale teď, po dvou letech, mohu říci, že nemám žádné trvalé následky.“ Ze své zkušenosti by již paní Iva doporučila jediné: „Zdraví má člověk jenom jedno a těch pár stovek za očkování bych teď, po mém dlouhém trápení, určitě obětovala, nejen pro sebe, ale pro celou svoji rodinu, třebas místo neužitečných vánočních dárků“.
A co vy, máte podobné zkušenosti? Napište nám do diskuse nebo na [email protected].
