Invazivní meningokoková onemocnění patří mezi nejrychleji probíhající onemocnění infekčního původu. Ačkoliv jdou možnosti léčby rychle kupředu, stále průměrně každý desátý pacient s tímto onemocněním umírá během prvních 24 – 48 hodin po vzniku příznaků. Téměř každý pátý člověk, který závažné onemocnění přežije, si odnese nějaké trvalé následky, ať již v podobě amputace prstů či celých končetin, nebo ztráty sluchu, poruch učení, mentální retardace a dalších komplikací.
Meningokokové infekce nejsou nové, vyskytují se odedávna. Tak jako většina vyvolavatelů infekcí i ony jsou schopny různých změn a mohou vyvolat různě těžká onemocnění. Vyskytují se téměř na celém světě, třebaže v různých druzích. V České republice jsou důležité dva typy, a to typ B a C. Naopak například v Číně nebo Africe je to typ A. Pokud se vydávají poutníci do Mekky, musejí mít povinně očkování proti typům jiným (W, Y).
Našli mi meningokoka v krku - mám se bát?
Určitě ne. Meningokoky zcela běžně přechodně kolonizují horní dýchací cesty člověka. Je to přirozený a jednoznačně pozitivní jev (tzv. nosičství), během nějž dochází ke stimulaci imunitního systému a tvorbě protilátek a paměťových buněk. Výsledkem je dlouhodobá imunita jedince nejen vůči danému typu meningokoka, ale dokonce i vůči některým jiným typům. V České republice je četnost nosičství v populaci zhruba 10 %. Trvá průměrně 9,6 měsíce, než je imunitní systém natolik stimulován, že se meningokok na sliznici už neudrží a nosičství daného typu končí. Následuje období čisté sliznice nebo kolonizace jiným typem a proces se opakuje, specifická imunita rozšiřuje.
Čtěte také: Meningitida - zánět mozkových blan
V čem je tedy meningokok tak nebezpečný?
Někdy se stane, že v prvních 7 dnech po usazení na sliznici (ne později) bakterie překoná přirozené bariéry a způsobí velmi vážné, takzvané invazivní meningokokové onemocnění (IMO). To může probíhat pod obrazem sepse (lidově otrava krve – bakterie se množí přímo v krevním řečišti a zaplavují celý organizmus), zánětu mozkových blan nebo kombinace obojího. Nejzávažnější formou je samotná sepse, při které i přes léčbu umírá 25 % nemocných.
V České republice evidujeme průměrně 100 případů IMO za rok. Pravděpodobnost onemocnění se mění v závislosti na věku. Nejvyšší je v prvních dvou letech života. Druhou rizikovou skupinou jsou adolescenti. Potom již výskyt IMO klesá a nad 35 let věku je naprosto raritní.
Důvodů, proč meningokok způsobí nemoc pouze někdy/někomu, je celá řada. Nejdůležitější je stav specifické i nespecifické imunity a slizniční bariéry v okamžiku nákazy. Roli hrají také genetické predispozice. Z praktického hlediska je důležité vědět, že riziko onemocnění zvyšují:
- fyzické vyčerpání
- nedostatek spánku
- oschnutí sliznic
- kouření
- pobyt v prašném prostředí
- předchozí respirační infekce
Všimněme si, že pobytem na diskotéce můžeme naráz splnit prvních pět bodů. Navíc je zde velká koncentrace lidí v blízkém kontaktu a jak víme z předchozího textu – cca 10 % z nich nese na sliznici nějakého meningokoka – riziko nákazy je tedy veliké.
Čtěte také: Zákeřný meningokok může napadnout každého, zcela zdravého jedince
Je meningokok jako meningokok?
Meningokoky můžeme rozdělit na dvě skupiny – s polysacharidovým pouzdrem - mohou způsobit IMO a bez pouzdra - nemohou způsobit IMO. Opouzdřené dále dělíme podle polysacharidu pouzdra do 13 séroskupin označovaných písmeny. (Ještě podrobněji se meningokoky dělí na sérotypy a subtypy podle proteinů buněčné stěny a membrán.)
V našich podmínkách se vyskytuje především meningokok typu B a C. Klinické průběhy, které vyvolává, jsou totožné. Některý rok převládají typy B, některý C. Počet onemocnění během roku se pohybuje v desítkách, většinou kolem sta onemocnění za kalendářní rok. Jde ale o těžké průběhy, které jsou spojeny se zánětem mozkových blan nebo celkovým zaplavením organismu bakteriemi (sepse). Úmrtnost na tyto formy, které jsou vyvolány takzvanými virulentními kmeny, se pohybuje od 6 % až do 25 %.
Kdo se může meningokokem nakazit?
Nejrizikovější jsou dvě skupiny. Jde jednak o malé děti mezi dvěma až pěti lety, zde jde častěji o typ B, jednak o dospívající osoby mezi patnácti až dvaceti lety. Zde je častější typ C. U žádného člověka v kterémkoli věku tedy nelze říci, že nemůže meningokokem onemocnět. Bylo však prokázáno, že lidé, kteří mají těžké průběhy meningokokových infekcí, mají určitou poruchu ve své imunologické výbavě. Ta se však projeví až po setkání s touto bakterií a dítě, které například do svých patnácti let nebylo téměř nemocné, náhle onemocní těžkým průběhem meningokokové infekce.
Čtěte také: U invazivního meningokokového onemocnění jde často o minuty
Nachlazení nebo meningokoková infekce?
První projevy meningokokové infekce jsou zaměnitelné s běžným „nachlazením“, objevuje se horečka či nevolnost. Brzy se přidávají další příznaky, které už mohou signalizovat vážnější problém, a to citlivost na světlo, ztuhlost šíje a silné příznaky. K typickým projevům septikémie, kdy infekce zasáhla krev, pak patří bolesti končetin, tedy svalů a kloubů, třes, bledá nebo skvrnitá kůže a malé nachové body, případně vyrážka, které se rozvinou do větších červených nebo nachových lézí.
Meningokok se šíří kapénkovou infekcí. Část obyvatel je přitom bezpříznakovými nosiči meningokoků, sami tedy neonemocní, avšak mohou nakazit své okolí.
Dá se onemocnění meningokokem léčit?
Onemocnění, jakkoli je závažné, je léčitelné. Jednoznačná poučka zní: čím dříve, tím lépe. Léčba je komplexní a musí být prováděna na odděleních, která jsou vybavena pro intenzivní péči. Základem léčby jsou antibiotika a řada dalších léčivých přípravků. Nezřídka je nutná i umělá plicní ventilace, připojení na dialýzu, protože v těle selhávají plíce, ledviny i další orgány. Většinu nemocných se podaří zachránit. Některé formy však mají výhled nepříznivý a stav spojený s poškozením nadledvin má velmi vysokou úmrtnost, lze říci až 100 %. Průměrně se pohybuje úmrtnost kolem 10 % u všech forem.
Komplikacemi může být zánět srdce, kloubů, postižení kůže, která se po krvácení už neobnoví, takže jsou nutné i její transplantace, v nejtěžších případech může dojít až k amputacím končetin, částí nosu, ucha, pokud tkáně podlehnou nevratným změnám.
Jak se tedy infekci bránit?
Především se doporučuje zdravý životní styl, dostatek vitaminů ve stravě, která má mít racionální složení, vyhýbat se kouření i zakouřeným prostorám. Dostatek spánku a odpočinku. Právě u mladých lidí po probdělých nocích, diskotékách apod. jsou tato onemocnění popisována. Ne vždy i při dodržování těchto zásad se podaří onemocnění zabránit.
Meningokové infekce patří k preventabilním onemocněním, kterým je možné zabránit pomocí očkování. Imunitní obranná reakce po očkování vyzbrojí organismus před napadením touto nemocí. V Česku jsou dostupné vakcíny proti všem séroskupinám meningokoka i proti nejčastějšímu typu u nás – séroskupině B. Očkovat se mohou děti od 2 měsíců věku a tato ochrana je považovaná za jedinou účinnou a smysluplnou. Ochranu proti nejčastějším sérotypům pak poskytuje kombinace dvou vakcín.
Mám se nechat očkovat?
Invazivní meningokokové onemocnění je sice relativně vzácné, na druhou stranu je extrémně závažné a probíhá velmi rychle - polovina úmrtí je do 24h od prvních příznaků.
Podle doporučení Vakcinologické společnosti ČLS JEP je očkování vhodné zejména pro děti ve věku do dvou let, děti mezi 13 až 15 lety, adolescenty a mladé dospělé, zejména před vstupem na vysokou školu, zařízení internátního typu a s ohledem na zvážení individuálního rizika (účast na hudebních festivalech, hromadných akcích, pobyt ve velkých kolektivech). Očkování je na místě také u cestovatelů a u těch, kteří jsou v profesionálním riziku nákazy. Ke zdravotním indikacím k očkování patří také porušená nebo zaniklá funkce sleziny, porucha komplementu, imunodeficity, již prodělaná bakteriální meningitida a septikémie či blížící se zahájení biologické léčby.
Očkování proti meningokoku, resp. proti všem typům meningokokových onemocnění, se řadí mezi tzv. nepovinná očkování, která nejsou hrazena zdravotními pojišťovnami. Některé zdravotní pojišťovny však svým pojištěncům na očkování proti meningokokům přispívají. Výše příspěvku pojišťoven se může lišit.
Má očkování vedlejší účinky?
Každé léčivo, očkovací látky nevyjímaje, má nežádoucí účinky. Vždy je třeba zhodnotit, zda přínos podání léku převyšuje riziko.
V průběhu tří dnů po očkování současnými vakcínami proti meningokokům často pozorujeme teploty, celkovou nevůli, bolesti hlavy, bolesti kloubů a podobně – zkráceně řečeno, pacient se může cítit, jakoby měl virózu. Není to důvodem ke znepokojení, neboť se jedná o projevy žádoucí aktivace imunitního systému. V žádném případě toto očkování nemůže způsobit nemoc, proti které je namířeno – vakcíny neobsahují živé bakterie. U malých dětí pozorujeme rozmrzelost, změnu chuti k jídlu, ospalost nebo naopak nespavost, zvracení, průjem a podobně. Tyto potíže během krátké doby odezní. V místě aplikace může být zarudnutí, otok a bolestivost.
Dále existují závažné nežádoucí reakce, které jsou vzácné. Nejnebezpečnější z nich je alergická reakce s anafylaktickým šokem, která se vyskytuje s četností řádově 1:100000. Anafylaktický šok mohou kromě očkování vyvolat jakékoli cizorodé látky vpravené do organizmu - u dětí je nejčastější příčinou anafylaktického šoku jídlo.
Zdroj: zdravi.euro.cz, www.fnbrno.cz
