Když se člověk popálí, stejně jako když se poraní, startuje v těle takzvaná poplachová reakce. Není na první pohled patrná, člověk reaguje, spolupracuje, chová se relativně normálně. Pokud ji ale okolí podcení, může popáleného ohrozit i na životě.
„V posledních desetiletích prošla péče o popálené pacienty podstatnými změnami. Rozvinul se obor popáleninové medicíny a prostřednictvím zdravotnické záchranné služby (za připomenutí stojí též význam letecké záchranné služby) se zkrátila doba transportu do specializovaných zařízení, čímž se snížila časná úmrtnost a pacienti s dříve jasnou beznadějnou prognózou přežívají,“ říká MUDr. Michaela Wichová, lékařka se zkušeností v záchranné letecké službě.
Kůže je největším orgánem lidského těla. Dospělý člověk má asi dva metry čtvereční, novorozenec asi jednu desetinu. Kůže zajišťuje našemu tělu možnost termoregulace, chrání proti vnější infekci i před ztrátami tekutin. Funguje jako imunokompetentní orgán, ale určuje i identitu jedince k rase – svou barvou. „Poškozením kůže můžeme být vážně ohroženi. Mezi nejčastější příčiny poškození patří popáleniny, chemické látky, elektrotrauma, vzácněji radiační poškození. Nelze opomenout ani inhalační trauma, které pacienta bezprostředně ohrožuje na životě. Pokud povoláte lékaře k popálenině, je jeho základním úkolem právě vyhodnocení popáleninového traumatu,“ vysvětluje MUDr. Wichová a varuje: „Následkem úrazu začíná v těle poplachová reakce. Laik o ní nemusí vědět a nic na poraněném ho nevaruje – vypadá, že se nic neděje. Je při vědomí, orientován, spolupracující, tlakově kompenzován, na periferii je dobře hmatná pulsace. Tento klinický obraz však může být zavádějící, a pokud ho podceníte a pacienta nedostatečně zajistíte, může být následně ohrožen až na životě. Popáleniny, zvláť ty hluboké, jsou velmi bolestivé a tím pádem velmi traumatizující.“
Co hodnotí lékař v případě popálenin:
- rozsah;
- hloubku;
- věk;
- lokalizaci;
- anamnézu (přidružená onemocnění nebo trauma).
Věk a rozsah jsou základní faktory určující závažnost traumatu, ovlivňují i dlouhodobou prognózu. „V případě dětí a starých lidí stačí menší popálenina a nastává problém. Popáleninový šok ohrožuje děti do 2 let při rozsahu větším než 5 %, děti od 2 do 10 let při poškození větším než 10 % a děti ve věku 10–15 let při rozsahu více než 15 %. U dospělých se poškození 20 % povrchu hodnotí jako těžké. U pacientů starších 60 let je nutné též přihlédnout k chorobám, které popálený má. Rozsah je vyjádřen v procentech, ale pro jasnější představu – plocha dlaně pacienta odpovídá 1 % povrchu jeho těla,“ říká lékařka.
Popáleniny už nedělíme na stupně, ale podle jejich hloubky
1. Povrchové popáleniny (dříve stupeň I a II). Kůže je částečně poškozena, jsou zachovány vlasové folikuly, mazové a potní žlázky. Dochází ke spontánní epitelizaci a hojení.
2. Hluboké popáleniny (dříve stupeň III a IV). Jde o ztrátu kůže v celém rozsahu, někdy i o ztrátu podkoží. Hluboké popáleniny, i když malého rozsahu, se spontánně nehojí. Při jejich léčení často chybují praktičtí lékaři, ale i někteří chirurgové. Taková traumata by měla být ošetřena autotransplantací na specializovaném pracovišti. V České republice jsou nyní tři specializovaná centra: Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady v Praze, Fakultní nemocnice Brno-Bohunice a Fakultní nemocnice Ostrava-Poruba.
K nejzávažnějším poškozeným místům patří oblast obličeje, krku, genitálií, perinea, rukou a plosky nohy. „Pacient, který má hluboké popáleniny na obličeji a krku, by měl být před převozem intubován, protože se může vytvořit otok a pak nastávají problémy s dýcháním,“ upozorňujme MUDr. Wichová.
O první pomoci při popáleninách vám prozradí víc rady odborníka.
Přidat nový komentář