KALENDÁRIUM - Květen

Autobusové nádraží Praha-Florenc, horké květnové odpoledne. Autobus je přeplněn k prasknutí. Jak by řekl klasik, stojíme na jedné noze a ještě ne na své. Nemůžeme se dočkat odjezdu. Všem cestujícím stékají potůčky potu po čele. Z nám neznámých důvodů je autobus hermeticky izolován od okolí. 

Okna zavřena, kulaté větráky ve stropě otočeny tak, aby v nich nebyla ani škvírka. Po chvíli pán ve tvídovém saku a kravatě se zlatou sponou nenápadně otáčí větrákem. Větrák je ale plný zmuchlaných novin. Stránku po stránce, výtisk po výtisku, vytahuje muž Blesk, Metro a Večerní Prahu a ukládá je do prostoru pro zavazadla. Všichni ho vděčně sledujeme a držíme mu palce.

Dav lidí stojících v uličce se však pomalu, ale jistě, posunuje směrem dozadu, ovšem muž ještě není se svou prací hotov. Do plechového větráku se totiž vejde neuvěřitelné množství novin. Je však davem nesen k dalšímu větráku, tentokrát v zadní části vozu. Ke zvědavosti nás všech jím otáčí. A co myslíte, že je uvnitř? Samozřejmě další noviny a náš zachránce rozjíždí další akci.

Konečně odjezd. Pohyb po Praze není nijak rychlý, ale všichni s nadějí očekáváme změnu k lepšímu. Snad se vzduch uvnitř přeci jen trochu pohne. Zklamání je veliké. "Prosím vás", ozve se jedna starší paní, "nemůže někdo z vás otevřít okno?" Zkusí to několik mužů sedících o oken. "Je to zašroubovaný", dozvídáme se po chvíli. Na všechny z nás padá deprese. Copak si řidič nevšiml, že už je jaro s nezvykle vysokými teplotami? Proč svůj vůz nepřipravil na letní provoz?!? ,,Já bych si dovolil, třeba by to šlo...", ozve se nesmělý pán a z náprsní kapsy svého saka vytahuje multifunkční skládací nůž se šroubovákem. První šťastlivec uvolňuje zašroubované okno. Šroubovák putuje po autobuse , okna se postupně otevírají, lidé dýchají zhluboka, přestávají se potit a začínají se usmívat. Musíme si pomáhat.

Ve voze vládne pohoda. Všechno ovšem trvá jen malou chvíli. Je totiž květen, měsíc, kdy kvetou trávy, stromy a květiny. Kolem nás poletuje spousta pylových zrnek. Brzy se pyl dostává i do autobusu. Není divu, právě projíždíme kvetoucí alejí kdesi pod Pražským hradem. Téměř čtvrtina cestujících začne posmrkávat, mladíkovi se sluchátky na uších rudnou oči. Dostavila se senná rýma , průvodní znak pylové alergie. "Proboha, zavřete ta okna!", křičí nějaký zoufalec. "A větráky taky!", dodává další nešťastník. V autobusu je slyšet hlasité posmrkávání. Řidič se na nás otáčí s potutelným výrazem v obličeji. V jeho tváři můžeme číst: "Máte co jste chtěli." Je totiž alergik a svůj vůz na pylovou sezónu řádně připravil.