Kaledárium - Srpen

Srpen -- Měsíc cestovatelských průjmů

Omlouvám se všem pravidelným čtenářům Kalendária za záměnu červencového a srpnového tématu. Na druhou stranu si myslím, že se zase tak moc nestalo. Jak spálená záda, tak cestovní průjmy a nevolnost v dopravních prostředcích patří k prázdninám a dovoleným. Letos se však u nás létu nedaří. Přiznávám, že si nevzpomínám, který den v červenci u nás léto vlastně bylo. Doufám tedy, že mé dobře míněné rady jak se nespálit, využili především ti, kteří cestovali do teplých jižních krajin. Ostatní stateční obyvatelé České republiky, trávící dovolenou v tuzemsku, bojovali nejspíš s rýmou, kašlem a plísní mezi prsty u nohou.

Doufejme v zásadní obrat v počasí, který může způsobit, že se opálíme a průjmem nakazíme i v českém kempu. Naše internetová lékárna je na tuto trochu intimní problematiku dostatečně připravena. Nezbývá než připojit několik postřehů a rad z vlastní zkušenosti.

Na několika místech lékárny se detailně popisuje, jak se průjmům vyhnout, jak určit jejich původ a druh, případně jak se jich zbavit. Nikde se ale nedozvíte, proč může být kniha někdy tou nejdůležitější věcí na světě. Čerpám z vlastní cestovatelské zkušenosti, kdy jsme se dvě ženy a dva muži, z toho dva farmaceuti a tři lékárníci (jedna členka výpravy měla dvě vysoké školy), vydali na vandr do exotického Maroka. Ačkoli jsme pili pouze převařenou vodu, ve které byly navíc rozpuštěny dezinfekční tablety pro vojáky, ovoce a zeleninu oplachovali v hypermanganu, potraviny z české konzervy konzumovali pouze vařené na pevném lihu ve vlastním nádobí, myli jsme si ruce, které jsme si s nikým nepodávali --na důvěrnější tělesný kontakt s místním obyvatelstvem nebylo ani pomyšlení, přesto jsme udělali osudovou chybu. Přijali jsme v touze po nevšedních zážitcích pozvání k Beduínovi Muhamedovi na mátový čaj. Co následovalo 6 hodin po konzumaci tohoto čaje nemohu zcela přesně vylíčit, neboť sled událostí byl tak rychlý, že prostě nebylo možné si něco zapamatovat. Smůla byla, že jsme právě pobývali ve Vysokém Atlasu, přesně v polovině cesty mezi nejnižším místem v údolím a nejvyšším vrcholem tohoto pohoří. Ačkoli jsme do ciziny jeli velmi slušně vybaveni medikamenty, vše jsme nechali v základním táboře a pouze s lehkými baťohy stoupali vzhůru. V krátkém okamžiku došlo všechno. Pitná voda, čaj, léky proti horečce i aktivní uhlí. Kolegyně lékařka-farmaceutka se nám snažila namluvit, že několik tablet živočišného uhlí má adsorpční plochu jako tři fotbalová hřiště, ale bylo to málo platné. Bakterie to asi neslyšely. Nakonec došlo i to, co má na holých pláních Vysokého Atlasu, posetých pouze malými trnitými keříčky, cenu zlata - toaletní papír.Kdo ví, kdo dal do mé poloprázdné krosny knihu, jejíž název záměrně neuvádím, aby mne její autor nežaloval. Jakkoli knihy miluji, a každý jejich oslí růžek nebo natržený přebal mne velmi bolí, tehdy jsem na nátlak ostatních obětovala její stránky. Nejprve prázdné listy ze začátku a konce svazku, pak obsah, nepopsané listy mezi jednotlivými kapitolami -- no a nakonec všechno. Tvrdé desky, z pochopitelných důvodů nepoužitelné, odpočívají dodnes někde tam ve Vysokém Atlasu. Dnes na tuto knihu vzpomínám jako na literární dílo, které nejvíce ovlivnilo můj život. Čest jeho památce.