ASTMA je onemocnění, které bylo popisováno již ve středověku jako choroba nedostatkem dechu, nemoc se stíženým dechem. Dnes víme, že astma je onemocnění dýchacích cest, založené na podkladě chronického zánětu průdušek, který je spojen s projevy zvýšené citlivosti a zvýšené reaktivity průdušek a s projevy zúžení dýchacích cest ...
Alergie je nepřiměřená obranná reakce imunitního systému našeho organizmu na látky z okolního prostředí. Látky, které u citlivého jedince vyvolávají tyto přehnané obranné reakce (spouštějí alergickou reakci), nazýváme alergeny. Jsou to často látky, které zdravému člověku neškodí. Při alergické reakci organizmus reaguje vyplavením zvýšeného množství histaminu, který je pak zodpovědný za alergické příznaky. Počet alergiků neustále roste. Nejméně 25 % obyvatelstva ve vyspělých zemích je alergických na nějakou látku – a tento počet trvale stoupá! Nové výzkumy ukazují, že u dětí je podíl alergiků ještě větší. Alergie se mohou objevit kdykoliv během života, tedy i u dospělého člověka, který nikdy necítil, že by něčím podobným trpěl.
Je alergie dědičná?
Alergické onemocnění jako takové není dědičné. To, co rodiče dávají svému potomkovi do vínku, je genetická predispozice k jeho rozvoji. Jde o nadměrnou reakci na alergeny, která se může projevit formou ekzému, alergickou rýmou, astmatem apod. Automaticky to ale neznamená, že se alergie během života projeví. Šance, že dítě bude alergik, a přitom jeho rodiče žádnou alergii netrpí, je přibližně 20 %. Pokud je jeden s rodičů alergický, úměrně se zvyšuje riziko až na 40 %. V případě, že mají alergii oba rodiče, je riziko zvýšené až na 75–80 %. Riziko přenosu alergického onemocnění je také asi 4× vyšší, je-li alergická matka.
Může se stát i to, že dědičný základ "přeskočí" jednu generaci. Pak se alergie projeví až u vnuků nebo pravnuků. Pozornosti odborníků neujde ani souvislost pohlaví a alergií – ukazuje se totiž, že jí více trpí chlapci než dívky. Výzkumem genetiky alergií se v současnosti zabývá mnoho vědeckých skupin. Hledají se geny odpovědné za rozvoj alergických reakcí. Řadu z nich se podařilo v nedávné době objevit. Na základě jejich znalostí pak budeme moci lépe porozumět samotnému mechanismu vzniku tohoto onemocnění.
Vnější vlivy jsou důležitější než geny
V současnosti se ale na základě nových výzkumů ukazuje, že vnější vlivy jsou výrazně důležitější než genetické předpoklady. Vědci se domnívají, že se značně změnila řada faktorů ve vnějším prostředí – jde o jevy, které ovlivňují vývoj imunitního systému. Mezi nejdůležitější takové změny zřejmě patří sanace zdrojů pitné vody, úprava potravy do téměř sterilní podoby nebo nižší nemocnost, za kterou vděčíme vysoké proočkovanosti v moderním světě. To vede k nižšímu množství infekčních podnětů, které jsou nutné k rozvoji některých látek v imunitním systému. Naopak přibývá podnětů, na které naše organismy nejsou připravené – ať už se jedná o roztoče z domácích mazlíčků, těkavé látky z všudypřítomných lepidel nebo kosmetiky a dalších látek. Velmi zjednodušeně se dá říci, že kvůli tomu se v lidském těle objevuje čím dál větší nerovnováha mezi různými typy obranných látek.
Jistý podíl se dá přisoudit i globalizaci – invazivní druhy rostlin se dostávají do oblastí, kde se dříve nevyskytovaly. Lidé jsou kvůli tomu vystavení alergenům, které naše těla neznají a hůře se proti nim tedy brání.
Existuje však i mnoho dalších příčin. Patří mezi ně například změna životního stylu, migrace z venkova do větších sídelních celků, kouření, strava a mnoho dalších faktorů.
Alergie a stres
Stres je rozhodně faktorem, který alergie může umocňovat. Mnoho hormonů, které se vyplavují při stresové reakci, má silný účinek na imunitní systém, a můžeme očekávat, že tyto hormony se budou uplatňovat i na úrovni přehnané odpovědi imunitního systému na alergeny. Řada alergických příznaků se ve stresu zhoršuje nebo se po období delšího ústupu onemocnění během stresujícího životního období zase objeví.
Alergické onemocnění má mnoho podob
Od kožní reakce jako je šupinatění a svědění pokožky přes stálou rýmu, která je velice unavující, až po nebezpečné astma. To se projevuje opakovanými záchvaty kašle, sípáním, tlakem na hrudi či dušností, a to převážně v noci a nad ránem. Nejčastějším alergickým onemocněním je alergická rýma. V České republice jí trpí kolem 10–20 % všech dětí. První příznaky se obvykle projeví po 5. roce života, může se však rozvinout i u menších dětí. Jde o zánětlivé onemocnění nosní sliznice, které se po kontaktu s danými alergeny (např. pyly, plísněmi, roztoči) projevuje svěděním, pálením nosu, vodnatým výtokem, kýcháním a pocitem ucpaného nosu. Někdy jsou patrné i oční příznaky – slzení a svědění očí a zarudnutí spojivek. Častá je i únava, bolesti hlavy, problémy s koncentrací či spánkem. Nejčastější a nejzávažnější komplikací alergické rýmy je však astma. Jeho projevy se v důsledku neléčené rýmy rozvinou přibližně u 40–50 % pacientů.
Kdy navštívit alergologa a zahájit léčbu?
Máte-li nějaké podezření, že by vaše dítě mohlo být alergikem a případně i vy sami jste alergici, s návštěvou lékaře neváhejte. Vyšetřit lze už děti v kojeneckém věku a začít tak s optimální léčbou opravdu brzy. Mějte na paměti, že například alergickou rýmu způsobují hlavně sezónní pyly. Léčbu byste proto měli zahájit ještě dříve, než se v ovzduší objeví. Ideální jsou k tomu zimní měsíce. Návštěvu lékaře byste tak měli mít ideálně již naplánovanou. Ke zlepšení alergického onemocnění pomůžou obecně antihistaminika například ve formě sprejů do nosů. Ty však příznaky pouze potlačují. Léčit alergii lze ale specifickou alergenovou imunoterapií, která je dostupná kromě kapek a injekce i ve formě rychlorozpustných tabletek bez nutnosti zapíjení. Tato léčba má však u dětí svoji věkovou hranici, je vhodná už pro pětileté alergiky. Vždy se ale poraďte se svým alergikem.
Jak se léčí alergie?
Léčba alergií je složitá, náročná, ale možná – byť ne všech typů; zejména u kombinovaných alergií jsou zatím výsledky spíše špatné.
1) Odstranění alergenu: pokud se podaří alergenu se vyhýbat, pak není třeba léčit. U řady látek to pochopitelně není možné, ale jedná se o nejúčinnější řešení.
2) Protialergické léky se dělí podle účinu na dvě skupiny. Úlevové léky neboli antihistaminika blokují účinnou látku histamin. Ta se uvolňuje z buněk při alergické reakci – když je blokována, alergická reakce je utlumená. Při astmatických záchvatech se zase podávají léky, které uvolňují zúžené průdušky. Léky s protizánětlivým účinkem působí preventivně a léčí alergický zánět. Druhou skupinou léčiv jsou ta, která díky protizánětlivým účinkům léčí alergický zánět. Může se jednat o kortikosteroidy, antileukotrieny nebo moderní antihistaminika s imunomodulačním účinkem.
3) Očkování alergenovými vakcínami má za cíl vyvolat stav tolerance nemocného organismu vůči alergenu. Vakcinace probíhá 2 až 5 let. Existují vakcíny na všechny běžné zvířecí miláčky. Obvykle se podávají injekční formou.
