Nevolnost, zvracení, světloplaschost, větší citlivost na zvuky, zápachy - to může proovázet migrénu.
První záznamy o bolestech hlavy, které signalizovaly migrénu, byly nalezeny již na sumerské destičce z doby před 3 až 4 tisíci lety př.n.l. Migréna byla popsána i později řeckým lékařem Hippokratem (460 – 337 př. nl. l.) a jeho krajan i kolega Claudius Galén, jeden z nejznámějších starověkých lékařů, změnil v pozdní latině slovo hemikranie na hemigranea a migranea, které dnes známe pod pojmem migréna. Samotný pojem má dvě možná vysvětlení. První se přiklání k řeckému slovu hemikrania, které lze volně přeložit jako „polovina hlavy“. Vzniklo spojením slov hemi (polovina) a kraniom(lebka) a vztahuje se k typickým bolestem, které postihují jen jednu polovinu hlavy. Druhé se přiklání k latinskému slovu migrare– putovat či potulovat se.
Jedinci, kteří mají s migrénou opakované zkušenosti, včas rozpoznají, kdy se k záchvatu schyluje nebo se přinejmenším snaží mu zamezit. Vnitřních i zevních faktorů, které vznik záchvatu ovlivňují a spouští je mnoho. Z vnitřních příčin mají důležitou roli genetické faktory. Mezi vnější faktory, prokazatelné u převážně části osob trpících migrénou, patří změny počasí, stres, špatný jídelníček či životospráva a mnoho dalších. I přes tyto poznatky je migréna pro lékařskou vědu zatím ještě velkou neznámou. Léčba je převážně zaměřena na zmírnění potíží při záchvatech a jsou doporučovány léky ztišující bolesti a nevolnosti.
Prospět v tomto případě mohou i užitečné bylinky, které jsou osvědčené již mnoha generacemi. Z lidových zkušeností lze doporučit lehké potírání spánků třezalkovým olejem, které pomáhá při migrénách i neurózách. Třezalka, královna svatojánského kvítí, je v tradičním léčitelství používána velmi dlouho.
Komerční sdělení
