Lidé se stále častěji zajímají o svůj jídelníček a o kvalitu potravin. Možná si ale neuvědomujeme, že bychom se měli starat nejen o to, co jíme, ale také o to, co denodenně nanášíme na svou pokožku.
Každý, kdo nemá alespoň minimum rodičovských zkušeností, musí po přečtení Erbenovy Polednice odsoudit nebohou matku, která jen proto, že jí dítě křičelo u lavice a pohazovalo hračkami, beztak zděděnými po starším sourozenci a již otlučenými, zavolala Polednici. Ovšem my, zkušení rodiče tušíme, že křičící dítě bylo pouhou špičkou ledovce rodinných vztahů a problémů v nejmenované chalupě, kapkou, kterou přetekl pohár matčiny trpělivosti. Zkusme si představit, co oné kritické chvilce předcházelo.
Večer před tím byla matka nejspíš domluvena se sousedkami z vesnice, že u ní budou drát peří. Docela se na ten večer těšila, konečně nebude tak sama a dozví se nějaké novinky. Ne však její muž, který když zjistil, co se u nich v chalupě chystá, raději odešel ještě před večeří s náležitým komentářem do místní krčmy, aniž skrýval své notné rozladění.
Sousedky se scházely jak švábi na pivo, z původně ohlášených osmi jich přišlo nakonec pouze pět. A dítě ne a ne usnout, stále vyskakovalo z kolébky, vyhazovalo hračky i chlebový cumel namočený v medu a křičelo a křičelo, neboť tušilo, že se v chalupě bude něco dít a že by byla škoda o to přijít. A když mu matka zpívala ukolébavky, křičelo dítě o to více. Nakonec přeci jen usnulo, ale to již byly dvě sousedky pryč a ty tři zbylé moc řečí nenadělaly, nakonec se ještě ve zlém rozešly .
Peří po nich zůstala hromada, bylo všude a lehce se vznášelo po celé chalupě. Hodiny odbíjely dvanáctou, muž stále nebyl doma a matka musela ještě té noci vytřít v celém domě, aby se zbavila poletujícího peří, což se jí ovšem povedlo pouze částečně. Poletující peří jí dráždilo v nose a tak neustále kýchala a budila dítě. Když konečně ulehla do studené postele, dítě se opět probudilo a nebylo k utišení, dokud ho matka nevzala a nepřivinula k sobě, ostatně muž byl ještě stále v krčmě.
Přišel až nad ránem, opilý byl a hrubý, ale tolik vědomí ještě měl, aby matce oznámil, že všechny peníze propil, a že v poledne přijde na oběd, ačkoli se jindy spokojí s několika krajíci suchého chleba. Ráno musela nevyspalá a rozlámaná matka , která strávila noc s dítětem v jedné posteli, změnit své plány. Původně chtěla zajít na trh do města, podívat se po novém šátku a zástěře, dítě by odbyla cestou kouskem chleba, jenže teď musela narychlo vymýšlet, co připraví muži k obědu. A dítě, které se probudilo, rozbilo při snídani hrnek s mlékem, který smetlo ze stolu tak, že se hrnek o stěnu chalupy roztříštil a nechal skvrnu jak na bílé omítce, tak i na včera v noci vydrhnuté podlaze.
Zatímco matka uklízela vylité mléko, dítě strhlo z lavice ošatku s vejci, z nichž se většina roztekla po čistých prknech. Navíc se jí stále nedařilo zatopit v peci, u které bylo připraveno vlhké dříví. Dítě se tvrdošíjně odmítalo posadit na nočník, aby se záhy pokakalo do čistě vyprané pleny, takže se nemůžeme divit matce, že dítě ztrestala výpraskem, ani dítěti, že si stouplo k lavici a křičelo. Když matka podala dítěti na znamení smíru dřevěného kohouta a dítě ji hračkou zasáhlo do nohy, bylo kontaktování Polednice logickým, avšak velmi nešťastným vyústěním celého příběhu.
Přidat nový komentář