Prvním krokem, abychom mohli vůbec depresi léčit, je na ni pomyslet!
Co má dělat každý lékař (tedy nejen psychiatr)?
Prvním krokem, abychom mohli vůbec depresi léčit, je na ni pomyslet! Z klinických příznaků (více v článku Jaké známe poruchy nálady a výpovědi pacienta by měl dobrý lékař také načrtnout jakousi "mapu života" pacienta, kde zhodnotí, jaké události mohou mít vliv na rozvoj deprese a udržovat ji, nebo naopak také zvážit, o co se může pacient opřít.
Podle toho, jak se deprese jeví závažnou, by měl lékař zhodnotit, jaká je míra sebevražedného rizika a zda odeslat nemocného k psychiatrovi, či jej léčit sám, napřílad v ordinaci praktického lékaře, což spousta lidí upřednostní ze strachu z kontaktu s psychiatrem.
Je nutno motivovat pacienta k užívání antidepresivní medikace, nedoporučovat mu žádná náhlá rozhodnutí ani laciné rady (odejděte ze zaměstnání, dovolená u moře vám udělá dobře, ...). Měl by vytvořit pole důvěry, kde se pacient nebude bát svěřit, spolupracovat. Do léčby by měli být vzati také někteří rodinní příslušníci. Je třeba sebekriticky posuzovat vhodnost vlastního vedení léčby, zvolit vhodnou frekvenci návštěv, mluvit otevřeně o problémech a klást důraz na trpělivost, jak na pacientovu, tak i svoji.
Nebezpečím je předčasné ukončení léčby. Je třeba myslet na možnost návratu depresivních příznaků, a to i při správném vedení léčby – ne vše jde v životě rychle a na objednávku, eventuálně poznat, kdy se deprese přesmykává do opačného pólu chorobné nálady, do mánie (více v článku Jaké známe poruchy nálady).
Dobrý lékař by měl také pamatovat a předcházet vlastnímu "syndromu vyhoření", u pomáhajících profesí tak častému!
Jak si může pacient pomoci sám
Každý stejně nejvíce věří tomu, co si sám myslí, a tak si při depresi ujasněte, že jde o nemoc, a ne lenost, a že je deprese léčitelná (negativní myšlenky zmizí).
Nezůstávejte s problémem sami, vysvětlete členům své rodiny a okolí, jak se věci mají, o jaké onemocnění jde (vyhnete se tím celé řadě pitomých rad – abyste se vzchopili, abyste změnili svojí línou povahu, ...). Nedávejte si náročné cíle a nedělejte žádná nezvratná a závažná rozhodnutí (rozvod, ukončení pracovního poměru, ...), nepokoušejte se zlomit depresi vůlí (workoholismus psychické potíže odsouvá, ale neřeší) ani ji zahnat prášky na spaní nebo alkoholem (depresi ještě prohlubuje).
Důvěřujte lékaři, informujte ho o změnách a pokrocích, nebo zhoršení, v průběhu léčby, o možných sebevražedných myšlenkách, užívejte poctivě léky, které máte předepsané, neukončujte léčbu ihned, jak je vám lépe, protože hrozí riziko znovuobjevení deprese.
Nestyďte se brečet, nesnažte se zavděčit se okolí, dělejte chvíli to, co chcete a co je vám příjemné. Po vyléčení z akutní fáze deprese je vhodné konzultovat další běh věcí s odborníkem, pracovat na psychohygieně (odstranění nevhodných návyků, tvorba sociální sítě, zlepšení životního stylu, úprava jídelníčku, tělesná aktivita, atd.), protože "ve zdravém těle zdravý duch"!
Jak může pomoci rodina a přátelé
Nejdůležitějším počinem je podpora nemocného, aby navštívil odborníka (psychiatra, psychologa), pomozte mu vytvořit pocit, že chápete jeho potíže a nebudete se na něj dívat "skrz prsty", když odbornou pomoc vyhledá. Vyvarujte se "dobře míněných" rad a doporučení, aby se postižený vzchopil, aby něco dělal, apod. Je to jako byste člověku se zlomenou nohou radili, aby to prostě roztancoval.
Nepodceňujte eventuální sebevražedné nálady a poznámky nemocného, nenechávejte ho samotného. I demonstrativní sebevražedný pokus se může vymknout kontrole a podařit se. Nevěřte chybným rčením o tom, že kdo o sebevraždě mluví, ten ji nikdy neudělá! Podporujte vytrvalost nemocného v léčbě, chvalte ho za pokroky. Nenuťte ho dělat, co nechce (např. chodit na komedie), cítí se při těchto činnostech většinou ještě hůře. Nevyčítejte, nezlehčujte stav nemocného. Často postačí jen trpělivě stát poblíž, dávat najevo, že čekáte, až bude člověku lépe, že se má kam po uzdravení vrátit... Prostě být s ním!
Přidat nový komentář