Kapavka patří mezi klasické pohlavní choroby podléhající legislativním opatřením. Je to akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně pohlavním stykem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí.
Virus HIV v těle napadá lymfocyty, které jsou nezbytné pro imunitu. Jejich množství prudce klesne zhruba do šesti týdnů po nákaze. Potom se propad zastaví a situace se dočasně zlepší. Postupně však bílé krvinky ubývají a nemoc se zhoršuje, tato fáze může trvat po dobu tří až deseti let. Nemocní bez léčby umírají zpravidla do několika málo let, výjimkou nejsou ani pacienti, kteří zemřou při první oportunní infekci záhy po vzniku AIDS.
Čtěte také: Jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS?
Jak se HIV přenáší?
Protože virus HIV mimo organismus přežívá velmi špatně a krátkodobě, je největší riziko nakazit se přímou cestou od člověka, který je v akutním stádiu infekce a má tak nejvíce virů v krvi.
K přenosu tedy nejčastěji může dojít těmito cestami:
- sexuální – a to jakoukoliv formou pohlavního styku (heterosexuální, homosexuální, vaginální, anální, orální). Nejrizikovější je pak styk anální, protože sliznice střeva je mnohem náchylnější k poškození, vznikají tak oděrky, kudy se virus snáze může dostat do těla.
- krví – pomocí jehel nebo i holicích strojků. Transfuzí už dnes k přenosu nedochází, každý dárce by měl být testován na přítomnost viru HIV v organismu.
- z matky na dítě – a to už v děloze, při porodu nebo i kojením. Pokud se žena neléčí, je riziko přenosu na dítě 20 %. Pokud pravidelně užívá léky, riziko se snižuje na 1 %.
Rozhodně nedochází k nákaze vdechnutím, líbáním nebo stiskem ruky.
Čtěte také: Mýty o HIV
Jak se HIV projevuje?
Od proniknutí viru do organismu je inkubační doba (tedy doba po vypuknutí infekce) velmi dlouhá, a to někdy až 10 měsíců. Ale už po pár dnech od přestupu viru do těla se začíná množit v uzlinách a po letech se šíří do lymfatických tkání, kde pak sídlí a dál se množí. U 50 % nakažených se první projevy objevují už několik týdnů (3 až 8) po infekci.
Infekce se projevuje nespecificky:
- horečka
- zvětšené uzliny
- bolest v krku
- vyrážka
- úbytek váhy
- bez příznaků, u 10 až 50 % nakažených
Protože jsou příznaky často nespecifické nebo se neobjeví vůbec, je těžké onemocnění virem HIV diagnostikovat. Postupem času se oslabuje imunita a organismus nemá sílu bránit se závažným a později i běžným infekcím. Jsou také větší předpoklady ke vzniku nádorů.
Ze závažných infekcí se nejčastěji objevuje:
- žloutenka typu B a C
- tuberkulóza
- těžké zápaly plic
Pokud však HIV pozitivní pacient přijde na svou diagnózu včas a včas se také začne léčit, může prožít plnohodnotný život, aniž by u něj onemocnění jakkoliv propuklo.
„Od roku 1996 máme účinnou léčbu, která dnes dokáže infekci dostat do kontrolovaného stavu. Pacienti neumírají, žijí dlouhý a produktivní život,” říká předseda České společnosti AIDS pomoc, Robert Hejzák.
Čtěte také: Příznaky a stádia HIV infekce
Kdy je tedy vhodné nechat se otestovat?
„V každé situaci, kdy došlo k nějakému rizikovému chování či situaci. Riziková situace u infekce HIV je nechráněný pohlavní styk s osobou, u které si nejsme jisti jejím zdravotním stavem. Nezáleží na tom jestli jde o heterosexuální či homosexuální styk. Test se doporučuje podstoupit až po uplynutí určité doby, protože funguje na bázi protilátek, které se nejprve musí vytvořit. My doporučujeme testování po 2 měsících po styku, kdy už je výsledek testu zcela průkazný. Na výsledek se pak čeká v řádech několika dnů, nejpozději do týdne,“ radí Hejzák.
Jak se virus léčí?
HIV je virus, takže na něj neplatí antibiotika, která jsou určená pro bakteriální infekce. Léčí se speciálními druhy antivirotik. Obvykle se užívají v kombinaci 3 druhů celoživotně. Cílem léčby je, aby se co nejvíce snížila takzvaná virová nálož, tedy množství viru v krvi. Virová nálož pak klesne pod hladinu detekce a člověk pak virus nepřenáší na své sexuální partnery. To potvrzuje i MUDr. Ivo Procházka, CSc., lékař působící v Sexuologickém ústavu ve Všeobecné fakultní nemocnici a vedoucí AIDS poradny v Domě světla:
„Pokud je partner HIV pozitivní a dlouhodobě léčený, má natolik sníženou virovou nálož, která se rovná zanedbatelnému, tedy nulovému riziku přenosu,” říká lékař v jednom z dílů podcastu Loono.
Z toho vyplývá, že lidé, kteří o své nemoci vědí a léčí ji, nepředstavují pro své okolí žádné riziko. Mnohem větším problémem bývají právě ti nediagnostikovaní.
„Podle různých epidemiologických modelů se odhaduje, že v ČR 20-25 % nakažených lidí o své infekci neví, to znamená každý 4., který je nakažen virem HIV nebyl diagnostikován, není léčen, a tím samozřejmě může jeho onemocnění postoupit do horší fáze AIDS a zároveň může v mezidobí nakazit někoho dalšího,” vysvětluje Hejzák. Testování má tedy velký význam.
Čtěte také: Nemocní s HIV nejsou hrozbou, pokud respektují pravidla
Jak HIV a AIDS předcházet?
Podle neziskové organizace Loono se dá předcházet různými způsoby a každý si může vybrat ten svůj. Nejúčinnější je samozřejmě sexuální abstinence, ta ale není úplně pro každého. Zabránit šíření infekce lze samozřejmě používáním kondomu. Mezi novější způsoby, jak se chránit, řadíme i antivirotika zvané PEP & PrEP.
PEP neboli postexpoziční profylaxe se užívá po rizikovém styku (nejpozději do 72 hodin po něm). Pokud začněte s léčbou do 4 hodin po rizikovém kontaktu, po 4 týdnech léčby se sníží riziko až o 80 %. Naproti tomu PrEP neboli preexpoziční profylaxe jsou antivirotika, která užívají preventivně lidé, kteří jsou vystaveni zvýšenému riziku nákazy virem HIV (může to být časté střídání partnerů, sex bez použití kondomu, chemsex). Riziko snižuje až o 99 %, ale je důležité zmínit, že nechrání před dalšími pohlavně přenosnými chorobami.
„Každá naše edukativní kampaň zahrnuje také doporučení, jak mluvit s lidmi o jejich onemocnění. V tomto případě je důležité, když se vám HIV pozitivní člověk se svým problémem svěří, jej vyslechnout, neizolovat se od něj a neobávat se přenosu. Mýty, že se HIV přenáší líbáním či dotykem jsou už dávno vyvrácené. Jediné možné cesty jak lze HIV přenést jsou nechráněná soulož – pokud HIV pozitivní osoba není správně léčena, dále také infikovaná injekční stříkačka, krevní transfuze či z matky na plod. Chovejte se proto k takovému člověku stejně jako k ostatním a v žádném případě ho nijak nediskriminujte” radí závěrem Blanka Sigmundová, ředitelka neziskové organizace Loono, která se pohlavně přenosnými chorobami zabývá v rámci své kampaně Dole dobrý.
Zdroj: LOONO
Projekt byl realizován za finanční podpory Ministerstva zdravotnictví České republiky.
