Pojďme si představit obory, které spojují péči o duši i tělo. Můžeme jim také říkat alternativní.
Dobrá rada, ale problém je v tom, že chlap dobrovolně nikam neůjde, to raději zemře.
Někteří psychologové považují střední věk za období, kdy se růst mění ve stárnutí. Český psychiatr MUDr. Petr Hrubeš s oblibou tvrdí, že po čtyřicítce začíná život na dobu určitou. Již zmínění Karl Gustav Jung v ní vidí vrchol kopce, za kterým už se v dálce rýsuje krematorium, ale hned také dodává: „Cílem zrání je nalézt smysl a potěšení v oné nadcházející poklidné části dne, prozářené sytými paprsky zapadajícího slunce, v tom uvolněném sestupujícím tempu.“ Vyplývá z toho jediné - člověk ve středním věku by se měl naučit vnímat to, co doposud prožil jako odrazový můstek k tomu, co ještě prožít může. Nebrat čtyřicítku jako bránu smrti, ale jako otevřenou bránu do "druhého" života, který může být stejně zajímavý a vzrušující, než byl ten první...
Krizi může vyvolat smrt rodičů nebo vrstevníků
Fakt, že krize středního věku není mýtus, ověřili britští ekonomové studií, kterou prováděli v 71 zemích celého světa. Zjistili, že „křivka štěstí“ má tvar „U“. To znamená, že ve dvaceti jsou lidé plni optimizmu, radostných plánů do života, intenzivně prožívají pocit vlastní výlučnosti a štěstí. Tyto pocity klesají a v průměru kolem 45. roku se dostávají na „celoživotní minimum“ (v USA v 44,5 v Evropě v 47 letech). Tento jev je podle britských vědců nezávislý na sociálním postavení, majetku, rodinném stavu či pohlaví. Podle americké psycholožky Susan Nolen-Hoeksema si lidé kolem čtyřicátého roku uvědomují, že je dosažené úspěchy netěší tak, jak si od nich slibovali, respektive že nestihnou dosáhnout všeho, co si předsevzali. Uvědomují si, že život je konečný, mnohé bolestně zasáhne úmrtí rodičů, nebo dokonce vrstevníků. Britští autoři výše citované studie však na základě svých poznatků předpovídají lidem přece jen optimistickou perspektivu: „Po padesátce se křivka zvedá a po šedesátce lidé opět prožívají šťastné období.“
Český pedopsychiatr, prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc., mimo jiné i jeden z autorů knihy o krizi středního věku, vysvětluje, jak a proč se může projevit:„Připustit si, že procházíme obdobím, kdy nás dosažení toho, po čem jsme toužili, neuspokojuje, či dokonce fakt, že místo období očekávané stability čelíme krizi, je pro řadu lidí destruktivní. Podvědomé obranné mechanismy zpravidla nedovolují podívat se pravdě do očí. Často se tak zdánlivě potýkáme s nejrůznějšími typy potíží, úzkostmi, depresí či vztahovými problémy, za kterými však stojí společný „nepřítel“ – záludně se schovávající krize středních let.“
Tři způsoby, jak se vypořádat s krizí středního věku
- Optimismus: Jít stejnou cestou jako dříve a vydržet v nezměněné intenzitě. Vsadit na to, že máme dost sil, abychom krizi porazili, nebo na to, že krize odejde časem sama.
- Přizpůsobení: Jít stejným směrem, ale ne stejnou cestou jako dříve – zvolnit tempo a zmírnit nároky. Dát větší prostor prožitkům namísto výkonnosti, relaxaci namísto sebepřemáhání a osobním koníčkům namísto nových pracovních záměrů.
- Nová šance: Využít druhé poloviny života jako příležitosti k radikální změně, ať už povahy konkrétní (změna profese, rodinných poměrů, realizace odkládaných zájmů, nové místo či země pobytu) nebo duchovní.
„Neexistuje univerzální optimální řešení a všechna tři možná řešení jsou rovnocenná. Záleží na našem temperamentu, schopnostech, motivaci, nezdolnosti a životních zkušenostech, jakou cestu si vybereme,“ říká MUDr.Hrdlička.
Čtěte také: Smích je lék proti rýmě, bolestem i rakovině
Psychiatr MUDr. Petr Hrubeš shrnuje krizi středního věku takto:
- Krize středního věku je zákonitá a náročná fáze „psychologického přechodu“ v období mezi 35. a 50. rokem života.
- Více ji trpí a prožívají muži.
- Může být zdrojem vleklé „farmakorezistetní“ depresivity a ztráty sebeúcty.
- Může být spojena (častěji u mužů) se sebedestruktivním postojem a chováním (alkoholizmus, kouření, abúzus léků na úzkost/usínání, nezdravá životospráva).
- Účelné je konzultace na psychiatrii, resp. absolvování psychoterapie.
- Odborná pomoc zabrání „samoléčbě“ (alkohol, léky na úzkost/spánek).
- Alkohol není prostředkem, jak „zvládnout“ krizi středního věku. Subjektivně vnímané potíže z dlouhodobého hlediska akcentuje a krizi středního věku může prohloubit o závislost na alkoholu.
- Správnou volbou je konzultace, resp. léčba u psychiatra. Ten může nabídnout skutečnou léčbu: psychoterapii, antidepresiva.
Alternativní léčba: Hloh se v lidovém léčitelství doporučuje i jako prostředek pro uklidnění nervů, takže ho můžete vyzkoušet jako přírodní antidepresiva.
Čtěte také: Když nemáte proč, smějte se pro zdraví
Pociťujete na sobě krizi středního věku? Napište nám do diskuse nebo na mail [email protected].
Přidat nový komentář