Klasické rentgenové metody mají jednu zásadní nevýhodu: záření proniká jednotlivými částmi těla, ale znázorňuje je všechny v jedné rovině, "jednu přes druhou". I školený lékař pak někdy těžko odhaduje vzájemné vztahy zobrazených útvarů, nemluvě o tom, že sytý "stín" kostí překryje vše ostatní, co se znázorňuje méně zřetelně. Snahy zobrazit jednu, poměrně tenkou vrstvu (tomografie) byly jen málo úspěšné. Tento problém mohl být vyřešen teprve tehdy, když rozvoj výpočetní techniky umožnil souběžné zpracování velkého množství dat.
Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ
V dnešní době již léky umožňují většině takto nemocných dětí bez problémů navštěvovat běžná školní zařízení. V některých případech, zejména u dětí se sdruženými problémy s chováním, však může být vhodné požádat o službu pedagogického či osobního asistenta.
„Zároveň je důležité, aby dětští epileptici kromě nezbytné školní přípravy pěstovali i své zájmy. Sportovní nebo zájmová aktivita napomáhá rozvoji sebejistoty a kontaktu s vrstevníky, což je pro psychický stav dítěte nenahraditelné,“ dodává doktorka Brožová. Přiměřená fyzická zátěž může mít u dětí s epilepsií dokonce protizáchvatový účinek. Je však nutné dodržovat určitá pravidla nezbytná pro minimalizaci rizika úrazu. Pokud to zdravotní stav dítěte umožňuje, mělo by se dle svých možností a po konzultaci s rodiči nebo ošetřujícím neurologem účastnit i všech ostatních mimoškolních aktivit, jako jsou návštěvy různých kulturních akcí, školy v přírodě nebo například lyžařského výcviku.
Co by rodiče měli říci učitelům
Rodiče, jejichž dítě epileptický záchvat již prodělalo, by měli na tuto skutečnost upozornit učitele. Ten se tak může na případné nebezpečí záchvatu připravit. Předpokladem je pečlivým pozorováním dítěte zjistit, které okolnosti vedou ke kritickým momentům. Poté je třeba s učitelem konzultovat, jak je možné dítě před danými vlivy uchránit.
Vzhledem k tomu, že farmakologická léčba vyžaduje dlouhodobé a pravidelné užívání antiepileptik, mohou rodiče požádat učitele o dohled např. nad polední medikací. Tyto léky však někdy mají vedlejší účinky, které ovlivňují výkon dítěte ve škole. Žák může být v důsledku užívání antiepileptik unavený, ospalý, apatický, hůře se soustředit. Může ale být i nadměrně aktivní, nepozorný a roztěkaný. Mohou se také projevit poruchy kognitivních funkcí (paměti, pozornosti, myšlení, koncentrace, schopnosti plánovat nebo organizování činností). Všechny zmíněné případy někdy doprovázejí i zhoršený prospěch dítěte a výchovné problémy. Rodiče by proto měli na tato rizika upozornit vyučující, kteří by pak k dítěti měli přistupovat s tolerancí.
Stejně tak by měli být o zdravotním problému informováni i spolužáci, aby neměli pocit, že dítě trpící epilepsií je něčím odlišné a neizolovali jej. Školák, který se setká s negativní reakcí okolí, se za svou nemoc může stydět, stranit se kolektivu a pochybovat o sobě. I tomu by měla spolupráce mezi rodiči a učitelem zabránit.
Jak by měl učitel v případě záchvatu reagovat
Přesto, že učitelé mohou mít důvodné obavy, není vhodné přistupovat k žákům s epilepsií ustrašeně. Důsledkem takového přístupu může být pocit méněcennosti a stigmatizace dítěte. Pokud dojde k záchvatu s křečemi a bezvědomím, měl by vyučující zabránit poranění dítěte tím, že z jeho okolí odstraní nebezpečné předměty, například ty s ostrými hranami. Dítěti by měl podložit hlavu a nesnažit se bránit záškubům. Ve fázi končícího záchvatu může být dítě zmatené a dezorientované, proto je nutné mluvit na něj klidně a pomalu
a setrvat s ním až do plného návratu vědomí.
Pokud porucha vědomí přetrvává delší dobu, je nutné uložit žáka do zotavovací polohy. Učitel by také měl zabránit nadměrnému rozruchu mezi dětmi a tomu, aby se shromáždily kolem spolužáka, u kterého probíhá záchvat. Pokud je dítě po probrání vyčerpané, vyučující by ho měl nechat odpočinout i vyspat. V každém případě musí o proběhlém záchvatu informovat rodiče. Záchvaty totiž musí být zaznamenány
do tzv. záchvatového kalendáře pro ošetřujícího neurologa.
Většina záchvatů sama odezní, a není tedy nutné volat záchrannou službu. V případě tonicko-klonických záchvatů musí vyučující zavolat záchranku, pokud se jedná o žákův první záchvat v životě, pokud během něj došlo ke zranění nebo trval déle než pět minut, případně záchvat přecházel do dalšího bez toho, aby se dítě probralo k plnému vědomí.
Přečtěte si také
Kritické období pro epileptiky je dětství
Okénko odborníka na téma pneumokokové infekce
Imunitu dětí posílí jogurt a spánek
Jaké máte zkušenosti vy? Napište nám do diskuse nebo na [email protected].
