Když jsem se narodila, tak jsem měla oboustranně vykloubené kyčle. Byla jsem zafixována do takového přístroje, který se skládal s prkenné desky a železnými obručemi do kterých mi provlékly nohy a zpevnili šrouby, které pokaždé různě nastavovali. Pro mou mamku to byly dny plné obětavosti a dřiny, protože mne nesměla z tohoto přístroje vyndávat. Toto utrpení trvalo do mých dvou let, kdy jsem se poprvé sama postavila na nohy, ale než se tak stalo, tak ještě ke všemu se v mé stolici začali objevovat vlasy. Začali mne bedlivě sledovat a hlídat, aby zjistili příčinu. Jelikož se objevovaly dlouhé vlasy a v té době má sestra a mamka měly obě dlouhé vlasy, tak to bylo jednoduché odhalení. Pokaždé když se nade mne sklonily, tak jsem v nestřeženém okamžiku vlasy pojídala. Tak si začaly obě dělat drdol, abych na vlasy nedosáhla. Jenomže vlasy se objevovaly dál, už ne dlouhé, ale krátké. Všichni kolem mne si pečlivě dávali na vlasy pozor, přesto se objevovaly vlasy dál. Pak se přišlo na to, že když jsem už neměla možnost se dostat k cizím vlasům, tak jsem začala pojídat své a to tím způsobem, že jsem si je vždy pečlivě omotala kolem dudlíku, vytrhla a s chutí snědla. Ihned jak se na to přišlo, tak mamka šla k paní doktorce, která nás ihned poslala na rentgen žaludku, a tam odhalili chuchvalec vlasů. Mamce bylo řečeno, že zázrakem žiju, že musím mít při sobě anděla strážného, který nedopustil, abych zemřela. Asi ho opravdu mám, v šesti letech mi hrozila embolie, v patnácti letech jsem se málem udusila, bylo mi řečeno, že jsem přišla za pět minut dvanáct a v šestadvaceti jsem skoro vykrvácela. Jako prvorodička jsem si se svým miminkem také užila různé trable a vžila se do pocitů své mamky, vždy je důležité neztrácet naději.
Přežili jste svou smrt nebo vděčíte lékařům za to, že jste i po vážném úrazu bez následků? Napište nám příběh do nové rubriky Zázraky se dějí. Dejte tím naději ostatním, kteří třeba právě teď potřebují uvěřit na šťastné konce! K dispozici je vám diskuse nebo mail!
Přidat nový komentář