Kapavka patří mezi klasické pohlavní choroby podléhající legislativním opatřením. Je to akutní, hnisavé, zánětlivé onemocnění přenášené hlavně pohlavním stykem a postihující prvotně sliznici močopohlavního ústrojí.
Původcem oparu je DNA virus, který se vyskytuje ve dvou typech. První, virus herpes simplex 1 (HSV 1) postihuje především sliznici dutiny ústní, orální herpes. Přenáší se hlavně slinami při líbání. Druhý, virus herpes simplex 2 (HSV 2) nejčastěji postihuje sliznici genitálu, mluvíme o něm jako o genitálním oparu. Patří mezi sexuálně přenosné infekce. V některých případech může ale HSV 1 vyvolat herpes na genitálu a HSV 2 opar na rtech. Při prvním setkání viru s hostitelem dochází k pomnožení viru v místě vstupu a poté dojde k napadení místních nervových zakončení. Virus tak nervovými vlákny postupuje do regionálních nervových ganglií, kde zůstává po celý život v tzv. latentní fázi, tedy bez příznaků. Dojde-li k oslabení organismu, což může být způsobeno různými podněty jako je např. stres, menstruace, akutní horečnaté onemocnění nebo i slunění), virus se reaktivuje a dochází k množení viru v gangliu a současně s ním k migraci virionů do spádových oblastí kůže nebo sliznice.
Stejně jako opar na rtech, i genitální opar patří mezi vysoce nakažlivé virové infekce. A ačkoli ho způsobuje primárně virus HPV-2, v některých případech se může nákaza na genitálie přenést i z infikovaných úst, tedy podtypem HPV-1. To samozřejmě platí také obráceně. Genitální opar se tedy nepřenáší pouze pohlavní cestou, ale také prsty i ústy při orálním sexu. Špatnou zprávou je, že před přenosem infekce 100% neochrání ani bariérová ochrana v podobě prezervativu. K nákaze však může dojít také skrze sdílený ručník, žínku, nebo z matky na novorozence při porodu. Mezi nakaženými jsou o něco častěji ženy.
První příznaky se obvykle objevují v rozmezí 2 až 14 dnů od sexuálního styku s nakaženým. Onemocnění je nejvíce nakažlivé před výsevem puchýřků až do jejich zaschnutí a vytvoření strupů. Nákaza však není zcela vyloučená ani v jiné fázi.
Příznaky genitálního oparu
Nejprve se infekce projevuje nenápadným svěděním, které přechází v pálení a zarudlou sliznici v oblasti genitálií, konečníku a vnitřních stehen. Po několika hodinách dochází na těchto místech k tvorbě velice bolestivých puchýřků. A zatímco u mužů nejčastěji zasahují zevní pohlavní orgány (jedná se tedy zpravidla o opar na penisu), u žen může být infekce zavlečena nejen do pochvy, ale i do močové trubice. Postižení jedinci tak mohou pociťovat také bolest při močení či vyprazdňování. Mohou být přítomny i celkové příznaky, například:
- únava,
- malátnost,
- nevolnost,
- bolesti hlavy,
- zvýšená teplota,
- zduření uzlin.
Diagnóza genitálního oparu
Nemoc lékař stanoví na základě takzvaného kultivačního vyšetření, kdy se ze sliznice stírá vzorek a testuje na přítomnost viru. Zejména u velmi nepříjemných příznaků se testují také protilátky v krvi a stanovuje se vhodná a co nejvíce účinná léčba.
Léčba genitálního oparu
Léčba se řídí zejména rozsahem projevů onemocnění. U genitálních oparů je vždy nutná návštěva lékaře, který předepíše antivirotika (acyclovir, valacyclovir) celkově a případně doporučí také lokální krémy s obsahem virostatika. Délka léčby je minimálně 5 dnů, v případě potřeby i déle. Bolesti možno tlumit celkovým podáním analgetik, případné lokální analgetické a dezinfekční oplachy, nebo sedací lázně.
Vyplácí se také posilovat imunitu. Ani včasná léčba však viru nezabrání, aby se kdykoli v budoucnu znovu objevil. Léky nemoc potlačují jen v jejím aktivním stádiu.
Komplikace genitálního oparu
U pohlavních oparů se infekce může rozšířit na další místa pohlavního ústrojí a způsobit například zánět pochvy. Nebezpečí může rovněž představovat genitální opar v těhotenství. Pokud se dítě nakazí před porodem nebo během porodu, mohou se u něj rozvinout různé formy infekce, včetně meningoencefalitidy i velmi nebezpečné novorozenecké sepse. V případě infekce v časných fázích gravidity může rovněž dojít k potratu a různým vrozeným vadám. Ve druhém a třetím trimestru zas hrozí riziko předčasného porodu.
Jestliže u rodičky před porodem dojte k akutnímu výsevu puchýřků, přistupuje se k císařskému řezu.
Prevence genitálního oparu
Nejlepší prevencí je pak zodpovědné sexuální chování s přiměřeným množstvím sexuálních partnerů. Vzhledem k tom, že je nákaza virem HSV2 sexuálně přenosná infekce, prevencí nákazy je v některých případech používání bariérové antikoncepce – kondomu. Pokud se však opar nachází mimo oblast krytou kondomem, k přenosu může dojít. Neméně důležitá je i pohlavní hygiena. Nedoporučuje se používání společných ručníků, žínek a jiných hygienických prostředků. Snažíme se vyhýbat stresorům, které by mohly infekci vyvolat.
