Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Elektrokonvulzivní terapie byla objevena ve 30. letech 20. století, dávno před objevením prvních psychofarmak. S rozmachem používání neuroleptik (neboli antipsychotik), antidepresiv a dalších psychofarmak došlo k dočasnému ústupu elektrokonvulzivní léčby, ale od poloviny 80. let 20. století je její používání opět na výrazném vzestupu. Na tomto obrození má významný podíl její dosud nepřekonaná vysoká účinnost a malé riziko výskytu vedlejších nežádoucích účinků a komplikací po zavedení celkové anestézie a svalové relaxace při jejím používání.
Nemocní, kteří tuto léčbu v minulosti úspěšně podstoupili a poznali její rychlý vliv na zlepšení svého stavu, ji samozřejmě přijímají kladně. Laická veřejnost bohužel tuto metodu vnímá dosud spíše negativně. Velkou měrou se na tom bezesporu podílí její z dnešního pohledu neopodstatněné užívání k ovlivnění chování tzv. „sociopatů“ v polovině 20. století a její „popularizace“ ve filmech (např. „Přelet na kukaččím hnízdem“), kde bylo její používání ztvárněno značně zkresleně a v rozporu se skutečností, jak ji z běžné psychiatrické praxe známe dnes. Rozporuplnost pohledu na tuto metodu podtrhuje i negativní postoj části lékařů, kterým vadí zejména fakt, že dosud po více než 70 letech jejího užívání není znám přesný mechanismus účinku, což je v lékařství na počátku 21. století jev poměrně ojedinělý.
Čtěte také: Bipolární afektivní porucha není jen tak běžná „náladovost“
Elektrokonvulzivní terapie se používá zejména u těchto nemocí:
- těžké deprese (melancholie) zejména s bludy (tj. poruchami myšlení), halucinacemi (tj. poruchami vnímání), odmítáním potravy nebo sebevražedným jednáním
- mánie
- schizoafektivní psychózy
- schizofrenie a jí podobné psychózy, zejména spojené s těžkými poruchami vůle, které se projevují buď výrazným pohybovým útlumem (tzv. katatonie), nebo naopak jinak nezvládnutelným těžkým neklidem a agresivitou (tzv. raptus)
- těžká obsedantně-kompulzivní porucha provázená vtíravými ovládavými představami a myšlenkami nebo výrazně nutkavými stereotypními poruchami chování (tzv. rituály), které jsou spojené s úzkostí a velkým psychickým utrpením nemocného
- letální katatonie (mimořádně vzácná duševní porucha, která jiným způsobem než ECT není léčitelná) a neuroleptický maligní syndrom (vzácná závažná nežádoucí reakce na podávání neuroleptik)
- některé neurologické choroby v případě jejich těžkého průběhu a selhání alternativní terapie (Parkinsonova choroba, tardivní dyskinézy a těžká epilepsie apod.)
Čtěte také: Překvapující příznaky deprese
Zvláště výhodné je použití ECT u duševně nemocných
- se závažným tělesným onemocněním
- ve vysokém věku
- v těhotenství
- nereagujících na jiné způsoby léčby např. na léky při tzv. farmakorezistenci
- trpících se závažnými nežádoucími účinky léků (psychofarmak)
ECT se nepoužívá u těchto nemocí:
- těžké poruchy osobnosti (tzv. psychopatie)
- závislost na alkoholu nebo drogách (tzv. toxikománie)
- poruchy sexuální identifikace nebo orientace (tzv. sexuální deviace)
- neurotické poruchy vyjma těžké obsedantně-kompulzivní poruchy (viz výše)
Před výkonem
Léčba ECT je bezbolestná, probíhá v celkové anestézii a svalové relaxaci (podobně jako např. chirurgické operace). Před výkonem je každý pacient vyšetřen lékařem internistou včetně provedení EKG a jsou rovněž provedeny základní laboratorní vyšetření krve. Pokud je to vhodné, provádí se i vyšetření EEG a vyšetření očního pozadí. V případě možného většího rizika výkonu pro nemocného je kontaktován i lékař specialista z příslušného oboru.
Jak probíhá vlastní výkon
V současné době se elektrokonvulzivní terapie provádí v krátkodobé celkové anestézii a myorelaxaci, tedy ve stavu obdobném, v jakém se provádějí operační výkony. Na jejím provedení se podílí nejen psychiatr, ale i zkušený anesteziolog. Moderní přístroje aplikují elektrický proud ve velmi krátkých impulsech z elektrod přiložených nejčastěji na spánky pacienta. Při provádění elektrokovulze lze na nich sledovat EKG i EEG, tedy elektrickou aktivitu srdce i mozku. Pro svou vysokou účinnost se ECT užívá téměř výlučně k léčbě závažných duševních poruch, zejména tam kde je nutný rychlý léčebný zásah nebo kde byly ostatní způsoby léčby neúčinné. Tato léčebná metoda je založena na opakované elektrické stimulaci mozku, proto se nejčastěji užívá v sérií 6-12 elektrokonvulzí během 3-4 týdnů, méně často je nutné k dosažení potřebného účinku použít delší sérii nebo sérii opakovat. Vlastní elektrická stimulace mozku trvá 1-2 sekundy. Mozek na tuto stimulaci reaguje 20-40 sekund trvajícími změnami elektrické aktivity na membránách mozkových buněk, čímž se obnovují normální fyziologické poměry mozkové činnosti. Celková doba výkonu nepřesahuje 10 minut.
Elektrokonvulzivní terapie se používá se souhlasem nemocného. Jen v případech, kdy je duševní chorobou bezprostředně závažně ohroženo zdraví nebo dokonce život nemocného a neexistuje srovnatelně účinná a bezpečná alternativní léčebná metoda, ji lze použít i bez jeho souhlasu, ale za dodržení všech náležitostí, které pro takový postup stanoví právní předpisy.
Nežádoucí účinky ECT
Jako každá léčba i ECT má nežádoucí vedlejší účinky. Hlavním vedlejším účinkem jsou poruchy paměti (což je také časté po epileptických záchvatech). Pacienti ihned po záchvatu zažívají stav dezorientace, zhoršení pozornosti a paměti (poruchy pozornosti, antegrádní a retrográdní amnézie). Pokud jsou použity velmi nízké dávky elektrického proudu (pro každého pacienta individuální, tak aby stačila k vyvolání záchvatu), problémy s pamětí jsou minimální. Občas se mohou vyskytnout bolesti hlavy, pocit ztíženého dýchání při probouzení z anestezie a nelze vyloučit alergickou reakci na podané léky jako u každé jiné anestézie (např. při operaci). Velmi vzácné jsou komplikace týkající se srdeční činnosti, dýchání a komplikace neurologické, stejně jako drobná poranění v oblasti ústní dutiny. Ve srovnání s léčbou vyššími dávkami psychofarmak je nežádoucích účinků při ECT minimum.
Čtěte také: První příznaky Parkinsonovy choroby jsou nenápadné
Kontraindikace ECT
ECT se nesmí použít u pacientů se zvýšeným nitrolebním tlakem, mozkovým nádorem, výdutí mozkových cév (aneurysmat) a po mozkovém krvácení. Zvýšené opatrnosti je třeba po centrální mozkové příhodě nebo infarktu myokardu v posledních 3 měsících, u těžké ischemické choroby srdeční, selhávání srdce, výdutě aorty nebo jiných velkých cév, těžkých plicních chorob, těžké osteoporosy, některých závažných neurologických chorob, glaukomu (zeleném zákalu) a po úrazu mozku v posledních 6 měsících. Při celkové akutní infekci je vhodné s ECT počkat na její zaléčení.
Zdroj: www.plhb.cz
