Bolest ucha se v dětském věku objevuje relativně často. Nejčastěji je vyvolána zduřením sliznice zevního zvukovodu nebo středoušní dutiny při zánětu.
Dyskalkulie je specifická porucha počítání. Zahrnuje specifické postižení dovednosti počítat, kterou nelze vysvětlit mentální retardací ani nevhodným způsobem vyučování. Porucha se týká ovládání základních početních úkonů (sčítání, odčítání, násobení, dělení) spíše než abstraktnějších dovedností v oblasti algebry, geometrie apod. V zásadě existují dva hlavní okruhy problémů - buď neschopnost zapamatovat si vzorce a obecné postupy řešení, nebo neschopnost uplatnit hlavní postupy při řešení příkladů. Dyskalkulie je tedy chápána jako porucha učení, která nesouvisí s nižší inteligencí.
Příčiny dyskalkulie
Všechny specifické poruchy učení jsou důsledkem určité dysfunkce v centrální nervové soustavě, kterou způsobí geny či samotný porod. Tato poškození v případě dyskalkulie následně naruší oblasti mozku, které ovládají matematické funkce. Podstatné ale je, že všeobecné rozumové předpoklady takto postižených dětí jsou průměrné, někdy dokonce nadprůměrné. V této souvislosti jsou jedinci se specifickými poruchami učení považováni za žáky se specifickými vzdělávacími potřebami. Důležité však je odlišit matematické potíže spojené s dyskalkulií od těch, které odpovídají nižší inteligenci. Dyskalkulie tedy nemůže být diagnostikována u osob s hodnotou IQ nižší než 90 či 85.
Jak se dyskalkulie projevuje?
Pro dyskalkulii je typické, že dítě nerozeznává matematické symboly, ať se jedná o číslice nebo znaménka (plus, mínus, krát, děleno). Dítě má pak i problémy s určením poměru/množství - nerozlišuje geometrické tvary, má problém je seřadit podle velikosti/vzdálenosti, není schopno uspořádat číselnou osu a nechápe vzájemné vztahy mezi hodnotami (fakt, že 2 x 2 = 4 si musí zapamatovat, není schopno jej logicky odvodit jako 2 + 2 = 4), číslice obecně špatně interpretuje, někdy zaměňuje číslice, náročnější příklady řeší dítě déle a často přesto špatně - raději naněkolikrát tipuje. Písemný projev je také často neúhledný a číslice nestejně velká. Při psaní čísel pod sebe žák neumisťuje správně jednotky pod jednotky, desítky pod desítky apod.
V geometrii se jedná zejména o poruchu prostorové představivosti a dítě tak často selhává při obkreslování a rýsování figur, při psaní a kreslení i v případě rozmístění figur a geometrických útvarů a těles v prostoru.
Nesnadná je také orientace v čase a to především určování hodin, dnů, měsíců a ročních období. Pro děti také není snadné určovat zeměpisnou šířku a délku oblastí na mapě.
Ze specifických poruch učení dítě v průběhu let většinou nevyroste. Dokonce se uvádí, že v dospělosti přetrvává nejméně jeden ze symptomů. Obtíže se ovšem mohou minimalizovat a zlepšovat v rámci tréninku obtížných úkolů a prací s dítětem. Jedním z faktorů je také samotný rozsah poruchy. Jedinec tedy může mít problém jen v některé oblasti či jen s některými úkoly. Poté už vše záleží jen na stylu vedení a přístupu k dítěti. Proto je vhodné využít rad odborníků. Pedagogicko psychologické vyšetření ukáže, v jakých konkrétních oblastech má dítě problém, stanoví diagnózu a poskytne (nejen škole) podněty k jejich nápravě.
Diagnostika dyskalkulie
Pro diagnostikování dyskalkulie mají v pedagogicko-psychologických poradnách speciální testy, které zahrnují všechny oblasti matematických schopností. Na tyto testy se rodič může objednat sám, na základě vlastního podezření či na doporučení učitele. Výsledné vyrozumění je pak vhodné poskytnout škole a vyučujícímu, který na základě výsledků dítěti stanoví plán, který bude k těmto individuálním zvláštnostem přihlížet.
Jak řešit dyskalkulii?
1. Předně je nutné odborné vyšetření, potvrzení diagnózy.
2. Je nutná trpělivost a vstřícnost rodičů a učitelů, motivace dítěte.
3. Lze využít speciální pomůcky, osvědčují se zejména počítačové programy
4. Matematická cvičení by měla být zaměřena vždy na konkrétní jev a zároveň je pro děti vhodnější mít na očích stále přesné zadání příkladů - dítě ví, na co se zaměřit, navíc není zbytečně zatěžováno soustředěním na další jevy a souvislosti - a to jak při domácím procvičování, tak při školních testech.
5. Dítě by mělo mít k dispozici odpovídající pomůcky - třeba i krejčovský metr, aby si představilo číselnou osu, případně tabulku s číslicemi a znaménky s jejich verbálním přepisem, mělo by mít rovněž k dispozici vzorce opět s verbalizovaným popisem, v neposlední řadě i kalkulačku, optimálně i vlastní pomůcky a "taháky".
