Potravinářská legislativa má dva hlavní úkoly. Je to jednak ochrana spotřebitele před zdravotními riziky, jednak ochrana spotřebitele před ekonomickou újmou, která může být spojena se spotřebou potravin. Je zajímavé, že oba požadavky v sobě zahrnují i kódy "čísel E"...
Nejde přitom o komplikaci celiakie, ale o její rovnocenný projev, se shodnou patogenezou, léčbou, prognozou i možnostmi komplikací. Choroba popsaná L. A. Duhringem v roce 1884 byla dlouho považována za čistě kožní onemocnění, a to až do r. 1966, kdy bylo zjištěno, že sliznice tenkého střeva až u ¾ nemocných vykazuje stejné změny jako u celiakie. Obě formy nemoci, jak střevní celiakie (celiakální sprue), tak dermatitis herpetiformis Duhring, se mohou vyskytnout současně i nezávisle na sobě.
Čtěte také: Celiakie - příznaky se mění s věkem
Duhringova choroba se objevuje většinou v období puberty, adolescence až dospělosti, ale jsou známy případy výskytu i u tříletých dětí. Vzhledem k tomu, že povědomost o této chorobě je poměrně nízká, pacienti bývají léčeni na zcela jinou diagnózu, většinou na kožním nebo alergologickém oddělení. Statisticky se toto onemocnění vyskytuje více u mužů.
Příčinou vzniku kožních projevů bývá často konzumace potravy s obsahem jodu (mořské ryby) nebo aplikace některých jodových preparátů (kontrastní látky při rtg vyšetřeních). Podstata této přecitlivělosti na jod není dosud jednoznačně objasněná.
Příznaky Duhringovy choroby
Na kůži se objevují silně svědící puchýřky různé velikosti, podobné oparové vyrážce. Jejich rozložení bývá symetrické, především na loktech, kolenou a hýždích, ale mohou se vyskytovat i ve kštici, podpaží a na zádech. Vzácně dochází k postižení sliznic (postižení spojivek), a také mohou být přítomny symptomy týkající se gastrointestinálního traktu, jako jsou průjmy, nechutenství, dyspepsie nebo úbytek váhy.
Zdravotní obtíže ovšem kromě výsevu puchýřků nemusí být nijak výrazné a ani specifické pro celiakii, stejně jako u střevní formy tohoto onemocnění.
Pacient mívá rovněž zvýšenou citlivost na jód, potíže se mohou projevovat ve větší míře i po požití pouze některého druhu jídla, např. ryb.
Diagnostika Duhringovy choroby
Pokud je vysloveno podezření na tuto chorobu, projde si pacient téměř stejným procesem jako u diagnostiky „klasické“ celiakie. Je mu odebrána krev na stanovení protilátek proti gliadinu, endomysiu (pojivový, tkáňový protein hladkého svalu) a tkáňové transglutamináze (enzym štěpící bílkovinu gliadin).
Čtěte také: Bez dvoustupňového vyšetření se diagnostika celiakie neobejde
Dalším diagnostickým faktorem je biopsie kůže, kdy se odebere část kůže s puchýřkem, a odešle k diagnostice do laboratoře, kde jsou pod mikroskopem patrná ložiska protilátek.
V některých publikacích je uváděn i jodový test, kdy se pacientovi, pod lékařským dohledem, podá zvýšená dávka jodu, a vyhodnotí se reakce organismu pacienta.
Pokud je diagnóza Duhringovy choroby potvrzena, je pacient odeslán na gastroenterologii k posouzení možných změn na sliznici tenkého střeva. Nález však nemusí být u všech pacientů pozitivní, protože změny na sliznici tenkého střeva jsou vyjádřeny ostrůvkovitě, a proto nemusí být při biopsii zastiženy.
Léčba Duhringovy choroby
Léčba je založena na bezlepkové dietě. Při jejím striktním dodržování se vyrážka zpravidla do tří měsíců zlepší. Dermatolog doporučí užívání mastí, ty však řeší jenom následek, ale ne příčinu nemoci, proto jejich efekt není trvalý. Nemocnému je dále doporučeno omezit příjem jódu, který nemoc podporuje.
Čtěte také: Jak začít s bezlepkovou dietou
