K nejznámějším exotickým bylinám patří ženšen, původem z Číny. V překladu ženšen znamená "síla země v podobě člověka". Tvar kořene totiž připomíná lidské tělo.
Pokud ji sháníte, tak se mrkněte na http://www.prodejbylin.cz/dub_kura/index.html .
(Quercus robur L.)
Příprava odvaru
Dubovou kůru pro vnitřní použití připravujeme ve formě odvaru. Vhodná je jemně drcená kůra 1,5 - 2g na jeden šálek. Pro užití zevní připravujeme odvar koncentrovanější, například pro sedací koupel při hemoroidech či poporodní péči vezmeme 30 - 40g sušené dubové kůry na 1l vody.
Příprava pleťové vody
Do čtvrt litru vařící vody přidáme 10g dubové kůry a vaříme ji mírným varem přikrytou 10 minut. Necháme 10 minut vyluhovat, scedíme a mírně teplou přikládáme pomocí vatových tampónků na obličej.
Příprava koupele
25g dubovou kůru vaříme po dobu 5 minut ve 2 litrech vody. Pak přidáme 25g heřmánku, necháme projít varem a na 5 minut odstavíme. V lázni koupel doplníme na 8-10 litrů tak, aby byla vlažná. Koupel trvá 10-15 minut.
Užívaná část
 |
Kůra (Cortex quercus) |
Sběr a sušení
Rostlinnou drogu tvoří sušená kůra z mladých kmínků nebo větví maximálně 15 cm silných. Loupe se hladká, zrcadlově šedá borka, nejlépe z poražených stromů či větví před vyrašením listů (březen - duben). Sušíme ji do 50 st. C. Mnohem snadněji si dubovou kůru opatříme v lékárně.
Jak vypadá
Dub je u nás velmi známý statný strom s typickými listy. I když dobře poznáme rozdíl mezi dubem a bukem, díky podobnosti jmen se nám často spletou. Navíc patří dub do čeledi bukovitých. Listí z dubu je krátce řapíkaté, peřenolaločnaté (podle jedné z pohádek J. Wericha listy nesou otisk čertova chrupu), na podzim neopadává, zahnědlé zůstává na větvích po celou zimu. Plod je jednosemenná nažka – žalud. Kvete v květnu.
Kde se rostlina vyskytuje
Duby rostou od nížin po podhůří a to buď osaměle, nebo ve společenstvích zvaných doubravy.
Co dubová kůra obsahuje
Kůra obsahuje velké množství tříslovin, hořčiny a pryskyřici.
Jaké jsou účinky a jak se používá v tradiční medicíně
Dříve: Předkové všechny mocné rostliny zasvěcovali nejvyšším bohům (Řekové Diovi, Slované Perunovi, Germáni Thorovi), případně jako staří Keltové, obětovali v dubovém háji. Samozřejmě pak dubové dřevo působilo jako universální léčivo. Stačilo prý protáhnout dítě větvemi mladého dubu, nebo prostrčit dítě skulinou v dubu starém a bylo po nemoci. Dub působil příznivě nejen na děti. V jedné německé vesnici prý měli dub, jehož mohutné větve byly na mnoha místech propletené a srostlé, takže vytvářely takovou „zdravotní prolézačku". Když se nemocnému podařilo se větvemi proplést, uzdravil se. O schopnostech starého dubu nejlépe vypovídala hromada holí, berlí a obvazů ponechaná přímo pod stromem.
Dnes: používá se jak vnitřně, nejčastěji ve formě čaje (nálevu) tak zevně.
Vnitřně: Působení dubové kůry je především adstringentní - svíravé. Lze však prokázat i působení protibakteriální. Podává se po lžičkách ve formě odvaru hlavně při žaludečních a střevních katarech a při průjmech. Při průjmu zabraňuje přestupu škodlivých bakterií do močových cest a pohlavních orgánů.
Zevně: Velmi často se z ní připravují i koupele, a to k úlevě při bolesti při onemocnění hemoroidy, k podpoře hojení poporodních jizev, při kožních zánětech, při zánětech dásní, mírnějších popáleninách a při pocení nohou. Není vhodné koupat rozsáhle popálenou pokožku a velké rány.
Na bolestivé klouby přikládáme kaši z čerstvých drcených listů (nebo to mohou být listy sušené a spařené). Obklad necháme působit nejprve 1 hodinu, později i celou noc. Mastnou pleť můžeme osvěžit doma připravenou pleťovou vodou, které póry čistí a stahuje.
Proti pocení nohou pomůže koupel z dubové kůry a heřmánku.
Na co si dát pozor
Koncentrovaný odvar z dubové kůry barví za tepla i za studena všechny nádoby, ve kterých se připravuje, nebo chladne.
Přidat nový komentář