Alergie na chlad propuká hlavně na podzim a v zimě, kdy se vlivem chladného počasí zvyšuje počet těch, které trápí nepříjemné kožní projevy při pobytu v chladném či mrazivém vzduchu nebo po přechodu z tepla do zimy či naopak. Nejčastěji se jedná o zarudnutí pokožky, kopřivku s úporným svěděním, popraskání kůže nebo otoky těch míst těla, která nejsou dostatečně chráněná oblečením.
Devětadvacetiletý Marek se před pěti roky vydal lyžovat do rakouských Alp. Nebylo to pro něj nic výjimečného, byl vždycky nadšeným sportovcem a tamní hory navštívil již mockrát. Jenže tentokrát se dovolená nepovedla. Nepomohlo mu, že byl vynikajícím lyžařem. Přehlédl v půlce sjezdovky cestu pro rolbu a hned za ní můstek, který ho vyhodil do vzduchu. „Sjížděl jsem první a chtěl jsem být nejrychlejší. Byl z toho dvacetimetrový let vzduchem a pád na záda,“ vzpomíná lakonicky mladý muž.
Se zlomeným prvním bederním obratlem ho vrtulník Horské služby přepravil do rakouské nemocnice, kde si pobyl asi čtyři dny. Jelikož neměl žádná vnitřní zranění, obešlo se bez operace. Ta ho čekala až po letecké přepravě na účet jeho pojišťovny do pražské Nemocnice Na Homolce.
Zdejší lékaři poškozené místo zrekonstruovali a dali mu tam dočasný implantát, který mu po dalším roce a půl odstranili.
Nejhorší pro Marka byly první dva tři měsíce po zákroku, kdy mu pevný krunýř neumožňoval nic jiného než ležet nebo stát, sezení nepřipadalo v úvahu. S omezeními se musel vyrovnávat rok a půl, nicméně už půl roku po operaci se cítil dobře a za další rok si znovu sjel sjezdovku. „Tu samou, na které jsem spadl,“ upřesňuje Marek.
Ještě před několika lety bylo přitom skoro nemožné, aby se dokázali z úrazů páteře, ať už z lyžařských nebo třeba těch z dopravních nehod, tak rychle a dobře vzpamatovat a vrátit se ke svému původnímu životnímu stylu. Je to možné díky moderním neurochirurgickým metodám, které doplňují klasickou konzervativní léčbu, jejíž základ spočívá v klidovém režimu. Krom toho lze volit chirurgickou léčbu využívající i moderní implantáty a léčbu radiointervenční, například vertebroplastiku, při které se do zlomeného obratle vstřikuje speciální cement. Tento postup se používá třeba u typického zimního úrazu, kterým je poškození páteře, hrozící zejména seniorům po uklouznutí po ledě. „Také jsme se setkali s úrazem páteře po té, co babička sjela s vnukem kopec na bobech a najeli na skokánek,“ doplnil lékař Jiří Chrobok z neurochirurgického oddělení pražské nemocnice na Homolce.
Moderní léčba zachraňuje zdraví i život – ještě v 60. letech minulého století umíralo na následky míšních poranění 80 procent pacientů, kdežto nyní pět až deset procent.
Kolik je u nás úrazů páteře celkem? Celkem se v zemi zraní asi 170 tisíc lidí ročně. Na úrazy páteře z toho připadají asi tři procenta, tedy asi pět tisíc úrazů. Čtvrtina z nich postihuje krční páteř, zbylé tři čtvrtiny připadají na oblast hrudní a bederní. Třetina případů poranění páteře je spojena s poraněním míchy a nervových kořenů. V Česku každoročně přibude asi dvě stě až čtyři sta lidí s poraněním míchy.
Častou příčinou úrazů páteře je sport, vedou však dopravní nehody. Přitom osmdesáti procentům podobných úrazů z dopravních nehod mohlo zabránit připoutání. Běžně se děje třeba to, že lidé vepředu sice připoutaní jsou, ale ublíží jim nepřipoutaní cestující zezadu.
Přidat nový komentář