V6tqPs epdudyrbiuxn, [url=http://fegxdbuwvajh.com/]fegxdbuwvajh[/url], [link=http://whrazogzjukb.com/]whrazogzjukb[/link], http://zxouijsylilv.com/
Erektilní dysfunkce (ED) byla na celá staletí odsouzena do věčné „ilegality“. Muži či partnerské dvojice, svázáni dobovými předsudky, se svými problémy většinou zůstávali doma, za dveřmi ložnic. Až ve 20. století se v ordinacích začali objevovat první pacienti, stále ale jen v mizivém procentu.
"Televizním“ přípravkům nevěřte
Lékaři prvním pacientům vlastně neměli, kromě relativně velké skupiny ED vzniklých na psychickém podkladě, co nabídnout. „S nevalným úspěchem se zkoušely všelijaké mechanické pomůcky a různé, leckdy poněkud bizarní, doplňky stravy. Výjimkou byly podtlakové erektory, tzv. „vakuové pumpy“, vynález z počátku 20. století. V oblasti farmakoterapie erektilní dysfunkce jsme vlastně trpěli terapeutickou impotencí, byli jsme odkázáni prakticky jen na yohimbin, který působí na centrální nervovou soustavu, někdy zafunguje a někdy také ne. Jeho dlouhodobou účinnost bych přirovnal k efektu ‘televizních‘ přípravků, které vehementně propaguje jeden můj velmi známý kolega. Je to vlastně placebo. Například v některých potravních doplňcích nabízený arginin by mohl být v terapii poruch ztopoření účinný, ale pouze v desítinásobném množství, než je přibližně – a to slovo podtrhuji, protože v žádném doplňku stravy, na rozdíl od léku, není garantováno přesné množství účinné látky – obsaženo v příslušných potravních doplňcích. Taková ‘nálož‘ argininu by samozřejmě způsobovala těžké žaludeční obtíže, “ říká s úsměvem přední sexuolog Ondřej Trojan, který působí na pražské TH klinice a dodává, že v oblasti psychogenních poruch spojených s ED se dodnes s úspěchem používá „historická“ párová nácviková terapie, kdy oba partneři dostanou od lékaře podrobné instrukce týkající se sexuálního chování, které systematicky a pravidelně provádějí. Cílem léčby je snížení tzv. situační úzkosti, která stojí za některými ED.
Od kardiologie k sexuologii
Organické poruchy ztopoření, u kterých je psychoterapie neúčinná, bývaly v minulosti řešeny různými revaskularizačními technikami, tedy snahou o zlepšení prokrvení důležitých partií. Tyto přístupy u nás k jistému stupni dokonalosti dovedl doc. Michal z pražského IKEM, v zásadě se jednalo o chirurgické rekonstrukční operace tepen malé pánve, postižených aterosklerózou. Bohužel se ukázalo, že efekt těchto zásahů byl jen dočasný a postupně se od nich upustilo.
„Pak došlo ke zlomu. Vědci dlouhodobě zkoušeli novou molekulu – sildenafil – jehož účinky se jevily jako nadějné pro využití v kardiologii. Pacienti, muži, ale nechtěli nevyužívané pilulky vracet. Postupně se přišlo na to, že vedlejším produktem kardiologické léčby je návrat erektilních schopností, obnovení narušené či ztracené potence a především znovunalezení spokojenosti v sexuálním a partnerském životě, což dnes vyžaduje většina pacientů. Lékaři měli najednou v ruce první, jednoznačně účinnou zbraň na erektilní dysfunkci organického původu,“ vypočítává O. Trojan.
Za vším hledej ženu…
Pohledy do statistik jsou však zatím stále neradostné – odhady hovoří o asi 150 miliónech mužů po celém světě, jichž se tento problém týká a zároveň o maximálně 12 % pacientů, kteří se s problémem svěří. Odhaduje se, že až 70 procent lidí s dysfunkcí ztopoření se k lékaři neodvážilo a zatím zůstává doma. Na ED by měl určitě myslet ten, kdo alespoň jednou ze čtyř pokusů o pohlavní styk selže. „Existuje ještě jedna statistická pomůcka: výskyt ED v konkrétní věkové skupině se rovná věku této skupiny. Tedy – mezi šedesátníky můžeme očekávat až 60procentní výskyt této poruchy. Na internetu jsou běžně k dispozici jednoduché škály doporučované odborníky, například je možné vyplnit ‘Mezinárodní dotazník sexuálního zdraví muže (IIEF-5)‘ o pěti otázkách, každá má 1 až 5 bodů, pokud není dosaženo 20, je třeba začít něco dělat,“doporučuje O. Trojan. Odborná veřejnost také očekávala, že předepisování inhibitorů PDE5 se postupně přesune do rukou praktických lékařů, to se ale nestalo. Podle O. Trojana to je tím, že praktik se obvykle pacienta aktivně na případně problémy s erekcí neptá a on se stydí mu je sdělit. Když už do ordinace sexuologů konečně dorazí, je smířený s tím, že „o tom bude mluvit“: „Mezi praktiky je velká převaha žen, v ordinacích jsou samozřejmě i sestry. Pacient by jim to možná i řekl, ale bojí se začít. Lékaři obou pohlaví by na poruchy erekce v určitých věkových skupinách zkrátka měli myslet a cíleně se ptát.“
Ženy vůbec hrají nečekaně důležitou roli. Díky inhibitorům PDE5 získaly jiný náhled na problémy svých partnerů a oprávněně žádají řešení, které v minulosti dostat nemohly. Ve vysokém procentu případů nakonec muži navštíví ordinace z jejich popudu nebo v jejich přítomnosti.
Kdy to nefunguje
Inhibitory PDE5 samozřejmě nejsou zázračné, nezabírají vždy. Především u těžkých a špatně kompenzovaných diabetiků neúčinkují asi ve 35 % případů. Je to způsobeno nedílnou součástí cukrovky – kombinovaným postižením nervů a cév, systémů klíčových pro správné ztopoření. U jinak zdravé populace nejsou inhibitory PDE5 efektivní asi u 10 % ED, nejlépe fungují u poruch psychogenního původu. Ruku v ruce s mohutným nástupem podávání inhibitorů PDE5 se objevily i varovné hlasy poukazující na náhlá, především kardiální úmrtí spojená s jejich neindikovaným užíváním. O. Trojan vzpomíná: „Dalo nám práci opakovaně vysvětlovat, že například dotyčný starší pán, který zemřel při sexu či po něm na infarkt, by mu s velmi vysokou pravděpodobností podlehl i bez užívání inhibitorů PDE5. Svými lékaři byl navíc nepochybně informován, že je rizikový a léky by užívat neměl. Obvykle je od někoho jiného potají získal, protože byl jednoduše zvědavý a chtěl to vyzkoušet.“
MUDr. Martin Vaněk
Přidat nový komentář