Jste unavení, máte špatnou náladu, mizerně spíte, nechutnají vám dřív oblíbená jídla a máte pocit, že jste celí zpomalení? Pokud tohle všechno trvá déle, než čtrnáct dní, pak byste měli zajít k lékaři a poradit se. Právě tak se totiž projevuje deprese. Nemoc, se kterou se léčí každý rok asi padesát tisíc lidí. Může těmto pacientům nějak pomoci medicína 21. století? I na to jsme se ptali Prof. MUDr. Jiřího Rabocha, DrSc., přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze.
Kolik lidí trpí depresí?
„Jde o velmi závažné onemocnění, které postihuje z celoživotního pohledu asi deset procent mužů a dvacet procent žen. Právě teď jí trpí pět až sedm procent populace. A to je dost. Většinou vzniká mezi dvaceti a třiceti lety. Kdybychom náš rozhovor dělali před pár lety, říkal bych, že propuká nejčastěji mezi třicátým a čtyřicátým rokem, takže vidíte, že se posunuje do nižsích věkových kategorií.“
Co deprese vlastně je, co nemocní pociťují?
„Znamená především smutnou náladu, ztrátu zájmů, zpomalení psychomotorického tempa, změny v rytmu spánku, změny v jídle, pochybnosti o smyslu života. Bohužel to znamená i to, že padesát procent lidí, kteří depresí trpí, uvažuje o sebevraždě. A bohužel i to, že asi deset procent z nich opravdu končí život sebevraždou.“
Z příznaků je zřejmé, že nejde jen o nemoc „hlavy“...
„Deprese kromě psychologické a psychické stránky postihuje celé tělo. Víme, že v mozku při ní dochází mnohdy až k nevratným změnám, mění se také produkce hormonů, pacientům se mění imunita, činnost cév…“
Existuje skupina lidí, kteří jí trpí častěji?
„Pokud nemyslíte rozdělení na ženy a muže, pak to jsou ti, kteří mají některou další chorobu. Pacienti s neurologickými a kardiovaskulárními chorobami trpí depresí z padesáti procent. Kombinace choroby těla a deprese je vždy závažná, protože mají daleko horší průběh.“
Jak zjistím, že trpím depresí? Existuje nějaké jednoznačné vyšetření?
„Nemáme jednoznačný biologický ukazatel. Ve všech vyšetřeních spoléháme na pozorování pacienta, jeho klinické vyšetření a jeho subjektivní údaje. Mezi kritéria, která určují, že pacient trpí depresivní poruchou, patří že smutná nálada, ztráta zájmu a další symptomy narušující běžný život člověka a také to, že trvají určitou dobu – v daném případě nejméně čtrnáct dní. Někteří často používají větu, že mají „depku“ , ale to nejsou klinicky závažné deprese.“
Co může depresi vyvolat?
„Bezpochyby existuje dědičná dispozice. V některých rodech se deprese dědí z pokolení na pokolení. Dědičnost je tedy jeden konec. Na druhém stojí další vlivy, jako zmíněné tělesné choroby. Například narušená funkce štítné žlázy vede relativně často k depresím. I některé karcinomy, třeba gynekologické nádory nebo nádory slinivky břišní, se mohou projevit v první řadě jako deprese.“
Deprese je přece jen spojena víc se stresem…
„To je pravda. Ukazuje se, že stresové zážitky mění náš mozek tak, že se pravděpodobnost vzniku deprese zvyšuje. Někdy se tak stane již v dětství - jedna z přednášek na nedávném kongresu v Praze informovala o tom, že důsledkem pohlavního zneužívání a týrání v dětství může být vznik deprese v dospělosti. Ostatní vlivy na vznik deprese jsou již všeobecně známé – úmrtí blízké osoby, ztráta zaměstnání, ekonomické problémy…“
Pro představu – zdědíte tedy různě velký pohár, do kterého během života kapou stresové zážitky, až jednoho dne pohár přeteče a projeví se deprese?
„Dá se to tak říci. Velikost poháru je dána genetikou. Zážitky v dětství ten pohár částečně zaplní a zbytek „dodáme“ v dospělosti.“
Neuzavírají se lidé s depresí do sebe, místo toho, aby vyhledali pomoc?
„Může to tak být. Ale většina lidí s depresí hledá nějakou pomoc. Ne ale u psychiatrů ani u lékařů, hledá ji u svých blízkých. Za těmi většinou přijde nemocný s tím, že je k ničemu, že se mu nic nedaří, že má bolesti apod. Bohužel to neplatí v případech těžší poruchy. V takovém případě má člověk tak reálný a intenzivní pocit, že něco zavinil, že nestojí za nic, že musí trpět bez pomoci - a tak si o ni neřekne.“
Pokud se jim nedostane pomoci v rodině, obrací se na odborníky?
„Pokud lidé přece jen vyhledají odbornou pomoc, pak jdou většinou za svým praktickým lékařem – ovšem nikoli s depresí, ale s obtížemi, které ji provází. Většinou si stěžují, že špatně spí, že je někde něco bolí. Proto je velmi důležité, aby lidé v okolí i praktičtí lékaři rozpoznali depresi a pacientovi pomohli.“
A rozpoznají to?
„Myslím, že situace ve spolupráci mezi praktickými lékaři a psychiatry se v posledních letech velmi zlepšila a dále se zlepšuje. Praktičtí lékaři a psychiatři mají ustanoveny standardy diagnostiky a léčby depresivní poruchy v praxi praktického lékařství. Některé lehčí a nekomplikované formy deprese by podle nich klidně mohl – a měl – léčit právě praktický lékař. Samozřejmě ty složitější, komplikovanější a těžší by měl odesílat dál do psychiatrické péče.“
Mluvíte o lehčích a těžších formách. Jaké jsou formy či stupně deprese?
„Je to lehká, střední, těžká a těžká s psychotickými příznaky. To je základní dělení. Liší se počtem a závažnosti již zmíněných příznaků. Na extrémním konci je forma, kdy kromě smutné nálady a utlumené psychomotoriky nastupují mikromanické bludy. Takový pacient je nejen schopen spáchat sebevraždu, ale „vzít s sebou“ i své blízké. Je totiž přesvědčen, že pokud bude dál žít, způsobí zkázu světa a chce od utrpení na zemi ochránit i své nejbližší …“
Máte občas stavy, které připomínají depresi? Napište nám do diskuse nebo na mail [email protected].
Přidat nový komentář