(MUDr. Martin Anders PhD. | přečteno: 19428x )
Rodina musí co nejdříve pochopit, že jejich příbuzného trápí duševní nemoc - deprese.
Rodina by měla co nejdříve uvěřit skutečnosti, že se u jejich příbuzného jedná o duševní nemoc, která může kdykoliv postihnout každého z nás, a tím předejít nekompetentnímu až hazardnímu chování vůči pacientovi. Nenamlouvejte si, že nemocnému nic není, že jde jen o běžné zhroucení, že byl již několikrát trochu "špatný", a že to vždy přešlo bez doktora.
Odmítněte zastaralý názor, že duševní nemoc vznikla z vlastní viny nemocného nebo byla dokonce způsobena zásahem vyšší moci. Uvědomte si, že duševní nemoc je stejnou chorobou jako každá jiná tělesná nemoc (např. zápal plic). Jakmile je vám jasné, že jde o nemocného, budete lépe chápat jeho chování a přestanete ho odsuzovat, že je simulant a lenoch. Snažte se pochopit, proč je nemocný podrážděný. Je to příznak nemoci a nemůže za to. Od počátku choroby potřebuje vaši konstruktivní pomoc a sympatii.
V případě podezření na depresivní poruchu by příbuzní měli nemocnému navrhnout návštěvu lékaře nebo takové rozhodnutí podporovat. Neobávejte se konzultovat praktického lékaře nebo přímo psychiatra. Konzultace s odborníkem může být prvním krokem k uzdravení nemocného. Čím dříve se začne s léčbou, tím je větší naděje na jeho vyléčení.
Hospitalizace je doporučena tam, kde lékař vyšetřením rozpozná, že je vysoké riziko sebevraždy, u nemocných, kteří trpí ještě jiným, zejména těžším tělesným onemocněním, nebo u těch nemocných, kteří žijí sami a nemá se o ně kdo starat.
Dále odesílá k lůžkové péči pacienty ambulantní specialista. Často jde o "nezlepšující se" ambulantní nemocné, ale také o ty kteří špatně spolupracují. Lze poznat dle nízké hladiny léku v krvi nebo naopak přítomností toxických příznaků. Někdy o hospitalizaci požádá sám nemocný, který má strach ze ztráty kontroly nad svým chováním. Dalšími důvody bývá současná závislost na alkoholu či jiných psychoaktivních látkách, konfliktní domácí prostředí a rychlé změny nálad (tzv. cyklování).
Bohužel, někdy fakt hospitalizace ještě více prohloubí pocit méněcennosti, beznaděje a pesimismu. Podobně to platí o uznání nemocného práce neschopným. Lékař by měl společně s nemocným pečlivě a citlivě posoudit, do jaké míry jsou ještě spolupracovníci nemocného ochotni tolerovat jeho snížený výkon anebo změněné chování. Stejně důležitý je postoj nemocného. Je třeba posoudit, zda nemocnému přitíží více snížený výkon v zaměstnání nebo nečinnost doma, kde na něj může padat samota po odchodu ostatních členů rodiny do zaměstnání.
"\nMUDr. Martin Anders
převzato z knihy Deprese
vydané v nakladatelství Vašut
Vyhledejte lék pomocí jeho celého názvu nebo jeho části. V databázi najdete kompletní příbalovou informaci daného léku a průměrný doplatek v lékárně.
Podívejte se na zveřejněné odpovědi o zdraví a nemocech. Všechny odpovědi
No jo, ale co dělat v případě, kdy sice všichni v okolí vidí velmi špatný stav nemocného, ale dotyčný lékaři zarputile zapírá sebevražedné myšlenky a kroky k ní směřující? Nemocný se snaží zakrývat všechny příznaky, ale rodina je vidí, jen je nedokáže objektivizovat?
Potom je nutné nemocného hospitalizovat v rámci Dg., kdy může být nebezpečný sobě, či okolí. Může se tak stát i dočasně na základě oznámení soudu a ten stanoví dočasného opatrovníka
Pokud dotycny nejde k lekari, neni diagnoza a nelze ho nedobrovolne hospitalizovat. A jsme zase na zacatku
Dobrý den .Ano opět bych přestával kouřit bez šidítek ,.Vážím si sám sebe a nebudu se…
Hele ty nulo ty ještě žiješ? Dofám ,že nekouříš.kam jedeš na dovolenou ? Nebolí tě oči…
Tak vážení poděkujte Karlovy slíbil jsem mu pro zdar Vašeho odvykání ale spíše pro něho…
Přidat nový komentář