Jedná se o jevy, které jsou vlastní každému člověku, samy o sobě mají ve své podstatě ochranný význam. Umožňují jedinci reagovat včas na hrozící nebezpečí, kterému může organismus čelit buď bojem a nebo útěkem. Proto ne každý takovýto příznak lze "psychiatrizovat", tzn. považovat jej za příznak duševní nemoci.
Období dospívání je náročné pro všechny. Zatímco rodiče mají pocit, že jejich poslušné dítě se mění v naprosto jinou bytost, sám adolescent neví, co si má počít sám se sebou. Na první pohled se může zdát, že dnešní dospívající jsou mnohem svobodnější, než byly předchozí generace, ale opak je pravdou. Jsou pod obrovským tlakem společnosti, která je orientovaná na výkon a úspěch. Navíc je velmi naléhavě ovlivňuje komunita jejich vrstevníků. Pokud se totiž chová jinak, dostává se pod silný tlak, aby zapadl. Čím méně se takovému „vyčnívajícímu" daří, tím se cítí hůř a může se dostat až na pokraj deprese, aniž by si toho vůbec někdo všiml.
Je velmi těžké odhalit, kdy se jedná o smutnou náladu a kdy se už dospívající blíží k depresi. Vždy platí, že pokud vidíte u svého dítěte výrazné a náhlé změny, je na místě zpozornět. Vždy je dobré si s dítětem popovídat, jak se cítí, co ho trápí. Záleží ale na zvyklostech rodiny, jestli jste na podobné hovory běžně zvyklí. Pokud ne, o intimní rozhovor se nepokoušejte, protože by se dítě mohlo uzavřít ještě víc. Raději si začněte všímat, co se ještě děje.
Existuje mnoho varovných signálů, které naznačují, že by mohlo jít o skutečnou depresi: ztráta zájmu o koníček, poruchy spánku, časté jsou změny chuti k jídlu. Stejně tak se může měnit sexuální život dospívajícího. Někteří zcela ztratí zájem o sex, jiní se mohou začít chovat promiskuitně.
Příčiny deprese u dospívajících
Stejně jako u dospělých nemá ani u dětí a mladých deprese jasnou příčinu. Kromě vlivů vnějších, které nepochybně mohou poruchu nálady spustit, je nutno připomenout dědičnou dispozici k depresím.
Mezi vnější spouštěče můžeme zařadit přetížení dítěte dlouhodobým tlakem na jeho vrstevnické potíže, např. nerozpoznaná školní šikana, ztráta kamaráda, nešťastná láska, ale i křehčí psychická odolnost a introvertní nastavení.
Velice často je ale v mozaice zdrojů dětské deprese i vliv rodiny. Někdy jsou to rodinné tragédie, které poznamenají život všech členů, jindy např. vážná nemoc někoho v rodině, nutno ale zmínit i konfliktní rodinné prostředí s hádkami, jež mohou vyplývat z výchovné bezradnosti či nejednoty rodičů, z finančních potíží, nejednou se řeší i alkoholismus či drogy u rodičů.
Odhalte příznaky včas
Známky rozvíjející se deprese můžete delší dobu přehlížet nebo je zaměnit za „obyčejný“ smutek či špatnou náladu. Zejména u dospívajících ratolestí je to náročné, jelikož ty jsou v „blbé“ náladě a projevují se nevyzpytatelně poměrně často. Jak rozšifrovat, zda je dítě prostě jen smutné či podrážděné a kdy už je zaděláno na problém?
Mezi varovné příznaky deprese patří:
- neobvyklý smutek nebo podrážděnost přetrvávající delší čas i při změně okolností
- ztráta zájmu o činnosti, které dítě kdysi bavily a těšilo se na ně
- ztráta motivace k jakémukoli výkonu
- změny tělesné hmotnosti
- problémy s usínáním, poruchy spánku
- nechutenství nebo naopak nezřízené přejídání
- dlouhodobá nevysvětlitelná únava
- drsná a přehnaná sebekritika („jsem tlustý“, „jsem ošklivá“, „nikdy se to nenaučím“)
- utkvělé pocity úzkosti, beznaděje
- sebepoškozování nebo dokonce myšlenky na sebevraždu
Příznaky deprese mohou být různé a bývají zaměnitelné s tělesným onemocněním, které se ale při podrobném vyšetření neprokáže. Všímejte si chování svých ratolestí, pokud tyto příznaky přetrvávají déle než dva týdny, začněte jednat a obraťte se na odborníka.
Není hanbou přijít si říci o pomoc!
Někomu pomůže léčba ambulantní, někdy je nezbytná hospitalizace. To zejména tam, kde je riziko závažného sebepoškození či sebevražedného chování. Tu odborníci volí také v případě, kdy si nejsou úplně jistí, zda se jedná o depresi nebo jiné duševní onemocnění.
Základem efektivní terapie je správná diagnostika potíží. U lehkých reaktivních stavů pomůže pojmenovat problém a dát strategie řešení, např. naučit metody zvládání přechodně zvýšeného stresu nebo uzpůsobení podmínek dospívajícího jeho možnostem, zábrana přetěžování. Jindy je nezbytná stabilizace rodinného klimatu v tíživé situaci, což se pak může promítat do zlepšování stavu.
Stejně jako u dospělých se při léčbě používají antidepresiva, někdy pouze krátkodobě (tři měsíce). Lékař samozřejmě volí ta, která mají co nejméně vedlejších účinků. Při léčbě deprese u dospívajících je vhodnou metodou také psychoterapie, někdy je vhodná skupinová terapie, pro jiného individuální, doplněná například arteterapií. Velmi užitečná je rodinná terapie.
Nestyďte se mluvit o pocitech
Pokud máte strach, že vaše ratolest není ve své kůži nebo upadá do deprese, nepanikařte. Nejvíce mu můžete pomoci vlastním klidem a rozvahou.
Důležité je udržovat s dospívajícími vzájemný vztah založený na důvěře. Oboustranné. Pomozte jim, aby se cítily sebejistě a bezpečně, když s vámi hovoří o vlastních emocích a niterných pocitech. Udělejte si na ně čas a skutečně jim naslouchejte, neodbývejte je naučenými obecnými frázemi, věnujte jim plnou pozornost a vnímejte, co se vám snaží sdělit. Možná budete občas muset pátrat mezi řádky, ale takové úsilí se bohatě vyplatí. Snažte se jednoduše vytvářet doma takové prostředí, ve kterém se ratolesti nebudou zdráhat svěřit vám své myšlenky a pocity, důvody špatné nálady nebo zármutku. Dospívající musí vědět, že jejich pocity jsou důležité!
Povzbuzujte ho, aby se pokusilo na věci nahlížet jinak, změnilo způsob myšlení a nenechávalo si pro sebe své pocity. Pomáhejte potomkovi v tom, jak může zůstat aktivní a věnovat se i nadále svým zájmům a zálibám, zapojte ho do domácích povinností, vymyslete, co by ho potěšilo, zvedlo náladu. Pamatujte, jakákoli činnost pomáhá bojovat s psychickou nepohodou. Ne nadarmo se říká, že práce léčí.
