Danieli, můžete se nám představit?
Je mi 38 let a právě si hledám novou práci. Mým pracovním oborem jsou telekomunikace. Naposledy jsem několik let v tomto oboru pracoval na straně konzultantské firmy.
Teď máte asi víc volného času, jak jej trávíte?
Kromě sportu, ke kterému se pravděpodobně ještě dostaneme, je mojí hlavní zálibou focení a cestování. S focením jsem začal právě na cestách, takže jsem zprvu fotil hlavně krajiny a scenérie. Asi tak před dvěma lety jsem ale začal i s portrétní a figurální fotografií. Focením bych se asi neuživil, ale někdy si nějakou tu korunu přivydělám, když fotím třeba rodinku, která chce mít ve svém albu nebo na zdi profesionální fotku. Takže pokud byste chtěli zkusit profesionální focení, klidně mě kontaktujte přes můj web.
Dlouhá léta jste nemíval problémy s váhou, co se změnilo, že šla kila nahoru?
Ještě na střední škole a i potom jsem byl zvyklý sportovat, hrál jsem závodně volejbal. Změna k horšímu a ztráta kondice nepřišla najednou, ale plíživě a postupně, když jsem se začlenil do pracovního procesu. Moje zaměstnání bylo spíše sedavé, chodil jsem na pracovní obědy a jezdil na služební cesty. Moje „zpohodlnění“ dávám za vinu hlavně těm služebním cestám – dovedete si to představit: posun času, nepravidelnost, jídla v letadle, a časté stravování se ve fastfoodech.
Jak jste se tedy stravoval?
V podstatě nikdy předtím jsem se nezabýval tím, co jím. Neřešil jsem, co je zdravější a co už míň. Také jsem nemusel, protože jsem pravidelně sportoval, takže jsem neměl problém s váhou, natož s nadváhou. Hrál jsem volejbal, v zimě jsem jezdil na hory, v létě na výlety na horském kole, hrál jsem fotbal. Dokonce jsem neměl ani pivní bříško, které se už některým mým vrstevníkům pomalu rýsovalo.
Zásadní zlom přišel v roce 2002, kdy jsem se odstěhoval za prací do Německa. S několika menšími přestávkami jsem tam byl až do léta 2009, takže sedm let. Zpočátku jsem žádnou změnu nepociťoval, sportoval jsem dál jako v Čechách, ale pak jsem změnil zaměstnavatele a s ním přišly ty „osudné“ pracovní cesty a já nakonec přestal sportovat úplně.
Zní to, že jste byl docela sportovec, to vám najednou sport nechyběl?
Chyběl, nechyběl. Ono bylo těžké to sportování i naplánovat – nevěděl jsem, kdy a kam pracovně odletím, kdy se vrátím a tak jsem si prostě nemohl s kamarády domluvit, že každé úterý a čtvrtek s nimi budu chodit hrát volejbal a v sobotu fotbal. Pravdou je, že za celých sedm let v Německu jsem byl na kole tak dvakrát, a to jsem měl kolo s sebou. Ten konečný propad nastal v roce 2007 v Dubaji. Žil jsem tam čtyři měsíce, jedl ve zmiňovaných fast foodech, jezdil autem, protože tam někde ani nemají chodníky. Nehledě na to, že je tam většinou takové horko, že na sport nemáte ani pomyšlení.
Co vás přimělo k tomu začít se sebou něco dělat?
Chtěl jsem si splnit svůj sen: cestu do Nepálu, která je fyzicky dost náročná. Na začátku jsem nevěděl, jestli tohle je ta správná motivace, ale později se ukázalo, že ano. Ale vezmu to od začátku.
V lednu 2009 jsem měl skoro sto kilo. Ještě z Německa jsem se přes fotografický web seznámil se svou současnou přítelkyní. Začínali jsme spolu chodit ještě, když jsem žil v Německu. Naše první rande byl výstup na Sněžku. I z toho je vidět, že má přítelkyně není žádný sedavý typ, navíc závodí v kickboxu. Nechtěl jsem jen snít o cestě do Nepálu, a tak mi přítelkyně slíbila, že mi pomůže dostat se do kondice a sestavila mi tréninkový a stravovací plán na tříměsíční redukční program, s kterým jsem začal 4. května 2009; v té době jsem stále ještě žil v Německu.
Jaký redukční a treninkový program Daniel dodržoval a jak zhubl 11,3 kg se dozvíte v příštím díle!
Daniel poskytl webu Ordinace.cz tabulku a grafy s váhovým úbytkem, zásady jídelníčku, které dodržoval a zásady, kterými se řídil při tréninku. Na tyto materiály se můžete těšit v následujících týdnech!
Také jste zhubli úspěšně? Jakou jste měli motivaci vy? Napište nám svůj příběh!
Přidat nový komentář