V některých případech cévní mozkové příhodě předchází nenápadnější verze. Mnoho lidí tomuto drobnému výpadku nevěnuje pozornost, protože příznaky většinou během několika minut odezní. Avšak za několik hodin, dní nebo týdnů může člověka postihnout cévní mozková příhoda s vážnými následky.
Vítejte ve druhé kapitole desetidílného seriálu o "Éčkách", který pro Vás připravuje dr. Tereza Vrbová na základě své knihy Víme, co jíme? aneb Průvodce "Éčky" v potravinách. V první kapitole jsme se dozvěděli, co to jsou přídatné látky neboli "Éčka", a proč se přidávají do potravin. Ještě než se budeme věnovat jejich možným nežádoucím účinkům si povíme, zda se máme šanci dozvědět o jejich přítomnosti v potravinách.
Ještě v nedávné minulosti neexistovala povinnost značení konkrétních přídatných látek na obalu výrobku. Pouze při použití barviv zákon předepisoval upozornění "Přibarveno" a při použití konzervačních látek upozornění "Chemicky konzervováno". Od roku 1997, kdy vyšel nový zákon o potravinách, se situace radikálně změnila.
Pokud je potravina balená ve výrobě, musí být označena na obalu údajem o složení podle použitých surovin a přídatných látek. Přídatné látky musí být vyjmenovány v sestupném pořadí podle množství. Přídatná látka se označí buď názvem látky (např. kyselina citronová), nebo číselným kódem E (např. E 330). Tento kód se skládá z velkého písmene E, tří až čtyř číslic a v některých případech i konečného malého písmene (například E 150 b), či římské číslice v závorce (E 101 (i)).
Přesto se v některých případech o přítomnosti přídatných látek nedozvíme. Povinnost uvést tyto látky na obalu neplatí, je-li největší plocha obalu menší než 10 cm2. Je-li potravina balená mimo provozovnu výrobce a bez přítomnosti spotřebitele (samoobsluha si například předbalí kusy sýra), není ze zákona povinnost označit na obalu složení potraviny. Taktéž není prodejce povinen umístit viditelně složení nebalené potraviny (např. nebaleného chleba v pekárně). O složení jídel se samozřejmě nic nedozvíme ani v restauracích a jídelnách. Také nám nikdo nesdělí přítomnost rozpouštědel a nosičů, použitých k ředění a aplikaci přídatných látek, dále použitých enzymů a pomocných látek používaných během výroby potravin - například na vymaštění plechů apod.
Použije-li se při výrobě potraviny surovina, která obsahuje přídatné látky, dochází k tzv. přenosu přídatných látek. Použije-li například výrobce mražených krémů čokoládovou polevu obsahující emulgátor, dojde k přenosu emulgátoru do konečného výrobku, tedy zmrzliny. Na obale výrobku musí být uveden výčet všech složek potraviny - v našem případě tedy nalezneme informaci, že daná zmrzlina obsahuje čokoládovou polevu, ale o přítomnosti emulgátoru se již nedovíme.
V některých případech však musí být přídatné látky přítomné díky přenosu uvedeny i na obale konečného výrobku:
1. Je-li složka obsahující přídatnou látku v konečném výrobku okem rozeznatelná jako zvláštní součást potraviny a je-li současně přídatnou látkou barvivo (v našem případě čokoládové polevy na zmrzlině, by tedy výrobce nemusel uvést přítomnost emulgátoru, ale musel by se pochlubit použitými barvivy v polevě).
2. Je-li složka obsahující přídatnou látku vyrobena z chemicky konzervovaného polotovaru a přenosem bude koncentrace konzervantu (benzoanů, siřičitanů nebo sorbanů) v konečném výrobku vyšší než stanovené množství (pokud by se náš výrobce rozhodl rozšířit podnikání a začít vyrábět rozinky v čokoládě, musel by deklarovat přítomnost oxidu siřičitého, který se do výrobku dostal přenosem z rozinek, pokud by konečná koncentrace oxidu siřičitého v rozinkách v čokoládě byla vyšší než 50 miligramů na kilogram).
Tento text je založen na úryvcích z knihy Dr. Terezy Vrbové Víme, co jíme? aneb Průvodce "Éčky" v potravinách a je uveřejněn se souhlasem autorky. Tuto publikaci si nyní můžete koupit v knihkupectvích Kanzelsberger, Academia, Zdravotnická literatura a dalších. Více o knize: http://surf.to/Ecka
Přidat nový komentář