Co léčí Aloe Vera?

ŠŤÁVA Z ALOE

Rostliny Aloe Vera jsou suchomilné až sukulentní tučnolisté rostliny s masitými, často na okraji různě trnitě zubatými listy. V listech některých druhů Aloe Vera jsou obsaženy sekreční buňky produkující látky s léčivými účinky. Z listů Aloe Vera perfoliata se získává mauricijské konopí.

Tonický a purgativní účinek

Jako ALOE označujeme také vlastní léčivou a prospěšnou drogu ze šťavnatých listů některých druhů Aloe Vera s purgativním a tonickým účinkem. Drogou je zde myšlena šťáva z listů, míza nebo šťáva s různě vysokou příměsí mízy.

Co léčí Aloe Vera

Hlavní léčivou složkou Aloe Vera je gel a šťáva z listů. Gel nebo šťáva se používá buď sušená, konzervovaná nebo čerstvá, jež se u nás aplikuje nejčastěji. Sušená šťáva se nazývá SABUR. Oficinální je podle ČL 1997 aloe barbadoské, nazývané také někdy aloe pravé, nebo moderně - aloe vera, zahuštěná a usušená šťáva z listů (mateřská rostlina Aloe barbadensis, syn. Aloe vera LINNE, syn. Aloe vulgaris LAMARCK, resp. jeho hybridů a kříženců) a aloe kapské (z některých dalších druhů Aloe, zejména Aloe ferox. MILL., a jejich kříženců).

Antrachinon

Aloe je amorfní droga s obsahem antrachinonů (podobně jako např. oddenek rebarbory).
V dnešní době se rozlišuje u některých druhů Aloe Vera mezi žlutočervenou mízou (aloe, latex, žlutá míza, droga aloe), která obsahuje vyšší procento aloinu (alonin vyvoláva u některých lidí kožní alergii a při vnitřním použití průjem a silné dráždění střev a ledvin) a průhledným Aloe Vera gelem (označovaným někdy jako aloe vera nebo "šťáva", která je ve skutečnosti jeho výtažkem), který se musí do 12 hodin stabilizovat.

Co obsahuje míza

Míza obsahuje především:
Antrachinony
Antraglykosidy
Pryskyřici

Šťáva Aloe Vera obsahuje řadu minerálů, vitamínů, enzymů, biostimulátorů, ale i stopy látek obsažených v míze. U Aloe stromovité, kde produkty vznikají většinou z celé (rozemleté) nadzemní části rostliny, je v produktu i mnohem vyšší obsah dráždivých látek než u gelu (šťávy) z Aloe Vera bez obsahu míz, ale část dráždivých látek (zejména pryskyřice) se z lihovodního roztoku časem vyloučí ve formě usazeniny.

Aloe – farmaceutické účely

Pro farmaceutické účely se používá aloe od tří do pěti let stará a před utržením se musí 9 až 10 dní zalévat. Drogou je šťáva, která vytéká z listů a na vzduchu rychle tuhne nebo se suší na slunci. Této šťávě říkáme sabur. Šťávu poněkud odlišné kvality (s vyšším obsahem mízy) získáme také rozemletím listů a zahuštěním varem. Droga je směsí mnoha účinných látek, z nichž nejvýznamnější jsou antrachinony, zejména organické kyseliny, antracénový derivát aloin, emodin, dráždivé pryskyřice, vitamíny, minerální látky, hořké glykosidy, enzymy. Sabur i čerstvá šťáva jsou pouze částečně rozpustné ve vodě. Čerstvá šťáva Aloe je ve vodě téměř nerozpustná. Aloe se standardně rozpouští v různých lihovodních roztocích.

Aloe v terapii

O aloe toho bylo napsáno velmi mnoho. Jedni ho považují za všelék, jiní v rozpacích krčí rameny nad jeho jedovatostí. Domníváme se, že pravda je asi tak někde uprostřed. Aloe je sice jedovaté, ale k poškození zdraví nemůže dojít, pokud dodržujeme předepsané dávkování. Na druhé straně by bylo hříchem nevyužít jeho léčivých vlastností. Terapeutické působení je neobyčejně široké. Drogu lze využít jako projímadlo, jako antibiotikum, při léčení plicní TBC, při cévních chorobách, při břišním tyfu a paratyfu, žaludečním a dvanácterníkovém vředu, při gastritidě a chronické kolitidě, léčí některé druhy anemií, upravuje chuť k jídlu. V poslední době se objevila i řada zpráv o léčení rakoviny zažívacího traktu. Významné je i vnější použití aloe na popáleniny, což se týká i popálenin způsobených RTG-zářením, dále se aplikuje na hnisavé a špatně se hojící rány, flegmony, některé ekzémy a k léčení parodontózy. Droga je též součástí švédských kapek. Všechny lékové formy z aloe je nutné při vnitřním použití zapít vodou. Aloe se doporučuje zejména u chronické zácpy, která nereaguje na jiné terapie.

Homeopatie a Aloe Vera

Čerstvá šťáva aloe se smíchá s lihem 70% v poměru 4:3 a vznikne ředění D0. Dále se ředí lihem 30% až do D2, D3 a D4. Nejčastěji užíváme ředění D3 a D4, 3x denně 5 kapek, před jídlem. Prostředky takto vyrobené si zachovávají především fytoncidní a obecně protizánětlivý charakter a užívají se především na veškeré kožní potíže. Vnitřní užívání je vhodné při léčbě kožních problémů a spálenin kombinovat s vnějším použitím čerstvých listů aloe, emulzí, normálních nebo homeopatických mastí s aloe nebo lihovodních roztoků aloe se sníženým obsahem alkoholu.

Aloe Vera - Aloe barbadoská - Aloe pravá

Listy Aloe Vera jsou podobné dýce a v růžici vyrůstají ze základny rostliny. Dospělé rostliny se velikostí pohybují od jedné a půl až ke čtyřem stopám a mají průměrně až patnáct listů. Listy dospělé Aloe Vera měří v průřezu u základny asi tři či více palců a každý váží asi jeden až tři libry. V závislosti na počasí a půdních podmínkách dosahuje rostlina zralosti za jeden až pět let. Mnoho pěstitelů aloe vera a výrobců varuje, že nezralé rostliny Aloe Vera, k nimž patří i mnoho doma pěstovaných rostlin, nemají stejné chemické složení a sílu jako zralá rostlina. Nejcennější je bělavý průhledný gel (označovaný někdy jako "šťáva", která je ve skutečnosti jeho výtažkem), který se musí rychle stabilizovat, aby si zachoval stejné vlastnosti jako čerstvý gel z listu. Bill Coats, zakladatel Aloe Vera of America vynalezl a patentoval techniku konzervace, jež nebyla dosud překonána.

Účinky Aloe Vera

Aloe Vera dokáže pronikat dermální vrstvou a proto působí i zevnitř těla. Díky této vlastnosti hojí řezné rány, spáleniny, oděrky a je schopna nahrazovat i tukové buňky kostí. Aloe Vera gel působí jako přírodní čistič (obsahuje saponiny), prochází tkání díky přítomnosti ligninu. Pracuje jako anestetikum v místech, kde je aplikován. Zmírňuje bolesti ve svalech, kloubních spojeních apod. Je baktericidní, pokud je aplikován ve vysoké koncentraci po několik hodin v přímém kontaktu s bakteriemi. Dokáže likvidovat virus a je fungicidní. Je proti-svědivý, redukuje krvácení, sráží teplotu zanícených částí těla. Je protizánětlivý. Působí jako přírodní zvlhčovač, dodává vlhkost všem vrstvám kůže. Zvyšuje normální buněčné množení, čímž urychluje regenerační fázi hojivého procesu. Roztahuje kapiláry (krevní cévy nejmenšího průměru), rozbíjí a stravuje mrtvou tkáň. Je výživný pro tělo a kůži, poskytuje širokou škálu vitamínů, minerálů, sacharidů, enzymů a aminokyselin. Je velmi efektivní při likvidaci virulentních druhů vaginálních trichomonád. Protože Aloe obsahuje velmi cenné enzymy, aminokyseliny , minerály, vitamíny, rostlinné glykosidy a antrachinony, které pomáhají z organizmu odplavovat toxické látky, proto je nejúčinnějším přírodním detoxikačním prostředkem 3. tisíciletí.

Použití

• - Zánětlivé stavy, žaludeční a dvanácterníkové vředy,
• Poruchy střevní činnosti, poruchy správného příjmu vitamínů a minerálů, nadýmání, zácpy a průjmy, syndrom přecitlivělého střeva, vředy tračníku,
• Potravinové alergie, atopický ekzém,
• Jaterní problémy,
• Poruchy látkové výměny,
• Snížení imunity,
• Virové infekce,
• Kocovina,
• Mykózy,
• Kožní problémy.

Vnější použití:
- Popáleniny,
- Poranění u diabetiků,
- Vysušená pokožka,
- Lupy, akné.

Antibakteriální účinky:
- Infekce ústní dutiny,
- Svědění konečníku,
- Artritida a revmatický zánět kloubů.

Historie používání aloe:

Aloe je rostlinou, která již dlouhá staletí budila zájem lidí, kteří obdivovali její výjimečnou schopnost přežít v extrémních pouštních podmínkách. Lidé rovněž rychle zjistili, že list aloe, především však dužnina ukrytá pod její kůží, má zázračné léčivé vlastnosti. Proto byla aloe nazývána „zázračnou rostlinou”, „rostlinou dlouhověkosti”, „rostlinou, která všechno léčí”, „rostlinou první pomoci”, „tichým léčitelem” a „pouštní lilií”.

Bohatství ukryté v aloe:
Je známo, že dužnina v listech aloe obsahuje více než 140 biologicky aktivních složek.

Mukopolysacharidy jsou polysacharidy s dlouhým uhlíkatým řetězcem, které jsou nezbytnou složkou každé živé buňky. Podle některých vědců jsou právě tyto látky „tajnou zbraní” aloe, protože:
- předchází absorpci toxinů ze střev do krevního oběhu,
- tvoří neproniknutelné bariéry v buněčných stěnách, a tím chrání buňky před útoky virů,
- zajišťují příslušné zvlhčení chrupavčitých tkání,
- zajišťují správný průtok fyziologických tekutin,
- zajišťují správnou výměnu plynů v plícních sklípcích,
- usnadňují absorpci vody a výživných látek v trávicím ústrojí.

Aloe je nejbohatším rostlinným zdrojem mukopolysacharidů, mezi nimiž má nejdůležitější úlohu acemanan, známý jako jeden z „nejsilnějších imunostimulátorů rostlinného původu”. Tato látka aktivizuje imunitní systém, zvláště pak makrofágy.