Jaký je rozdíl mezi HIV a AIDS?

HIV

HIV je zkratka anglického Human Immunodeficiency Virus, tedy vir selhání lidské imunity. Tento vir se přenáší zejména nebezpečnými sexuálními praktikami (nechráněným sexem). Může vést k propuknutí AIDS.
Existují 2 základní typy HIV: HIV1 a HIV2. Agresivnější je typ HIV1, který je v západní a střední Evropě nejvíce rozšířen.
Jestliže se HIV neléčí, může dojít k nenapravitelnému poškození imunitního systému. Dojde-li k takovému stavu, říkáme že člověk má AIDS.

AIDS

AIDS, z anglického Acquired Immuno Deficiency Syndrome, je syndrom získaného selhání imunity. Přes značný pokrok medicíny se bohužel jedná o stále smrtelné ´onemocnění´ způsobené HIV. AIDS není v podstatě nemoc, ale stav, kdy organizmus není, díky zničenému imunitnímu systému, schopen čelit nemocem, s kterými by si jinak pravděpodobně poradil. Lidé tak de facto neumírají na AIDS, ale například na zápal plic.
AIDS je na světě v současné době čtvrtá nejčastější příčina úmrtí; v Africe dokonce předstihl malárii a stal se nejčastější příčinou úmrtí. V uplynulých dvaceti letech, více než 20 milionů lidí na celém světě umřelo na AIDS.
Nicméně nová léčba a nové léky dramaticky snížily počet úmrtí na AIDS. V Evropě se počet lidí, kteří umřeli na AIDS snížil v posledních pěti letech o dvě třetiny. Rovněž počet osob, kterým se HIV infekce rozvine v AIDS zaznamenává podobný pokles.

Čtěte také: Chci si nechat udělat test na AIDS. Kam se obrátit a uhradí ho pojišťovna?

Jak se může vir na člověka přenést?

Virus HIV není odolný. Mimo organismus přežívá velmi špatně a pouze krátkodobě. Tento virus je velmi citlivý zvláště na teplo, přičemž teplotu 60 °C nepřežije. Aby virus mohl organismus infikovat, musí do něj proniknout a přijít do styku s krví vnímavého jedince.

Vše nasvědčuje tomu, že při přenosu je k vyvolání infekce zapotřebí minimálního nebo-li "prahového" množství viru. Proti "podprahovému" množství je organismus totiž schopen se bránit a nedovolí viru, aby se v něm usídlil.

Virus se vyskytuje hlavně v krvi, spermatu, preejakulátu a vaginálních sekretech infikovaných osob. Tyto tekutiny jsou hlavním prostředníkem přenosu viru.
Virus byl v nepatrném množství zjištěn i v dalších tělních tekutinách (ve slinách, slzách, potu apod.). V nich se však zpravidla vyskytuje pouze v podprahovém množství, které k vyvolání infekce nestačí. I když by tyto tekutiny "teoreticky" mohly být zdrojem infekce, a to v případě, že by se dostaly do styku s krví daného jedince, zdá se, že v praxi se na šíření viru nepodílejí. Při píchnutí nebo poranění předměty kontaminovanými krví (jako např. jehlami) může k přenosu viru rovněž dojít.

V praxi dochází ke čtyřem způsobům přenosu:

• POHLAVNÍM STYKEM (heterosexuálním, homosexuálním, vaginálním i análním)
• PŘI PŮJČOVÁNÍ INJEKČNÍCH STŘÍKAČEK NEBO JEHEL A DALŠÍCH PŘEDMĚTŮ
• PŘI KREVNÍ TRANSFÚZI A INJEKČNÍM PODÁVÁNÍ KREVNÍCH DERIVÁTŮ - v současnosti u nás k tomuto způsobu přenosu prakticky nedochází
• Z INFIKOVANÉ MATKY NA PLOD

Sexuální přenos HIV infekce (hlavní způsob přenosu)

K přenosu viru HIV může dojít při sexuálním styku vaginálním nebo análním, ať už hetero - nebo homosexuálním. Přirozená zranitelnost sliznic pohlavního ústrojí má za následek, že jsou častým sídlem mikroskopických lézí a zánětů. Snáze se lze infikovat prostřednictvím mikroskopických lézí a drobných poranění sliznice, k jejichž vzniku dochází v průběhu sexuálního aktu. Umožní se tak styk viru přítomného ve spermatu nebo vaginálním sekretu s krví nebo lymfocyty příjemce. Všechny sexuální praktiky, které přispívají k porušení sliznice, zvyšují riziko přenosu. K přenosu však může dojít, i když jsou sliznice neporušené. Riziko přenosu HIV infekce mezi sexuálními partnery také velmi zvyšují pohlavní nákazy a zejména pak infekce s vředovitými projevy (herpes, ulcerace na genitálu, gonokokové infekce, syfilis, chlamydie, mykoplazmata). Léze v oblasti předkožky (balanitida) usnadňují přenos infekce u mužů.

Anální styk, při kterém vlastně nejčastěji dochází k poranění, je spojen s nejvyšším rizikem infekce – rektální sliznice je zranitelnější než sliznice vaginální.
Riziko infekce pochopitelně stoupá s počtem pohlavních styků, ale infikovat se lze i jediným stykem, tedy i prvním.

Orálně - genitální styk (mezi ústy a pohlavním orgánem) může teoreticky také vést k přenosu HIV, a to v případě poranění v ústech nebo na pohlavním orgánu. V praxi je však tento způsob přenosu HIV poměrně vzácný.

Čtěte také: Desatero bezpečného sexu aneb jak minimalizovat riziko nákazy HIV?

Přenos krví

K přenosu HIV infekce při transfúzi nebo podávání krevních derivátů dochází dnes skutečně výjimečně, protože od června 1987 v ČR podléhají všechny vzorky krve povinné kontrole. K transfúzím se používá pouze séronegativních vzorků. Jisté nepatrné riziko (1:200 000) však nelze zcela vyloučit, protože čerstvě infikovaný dárce může při vyšetření vyjít jako negativní.

Všichni, kdo vědí, že byli v nedávné době vystaveni riziku infekce, by měli upustit od dárcovství krve nebo orgánů.

Virus lze přenést při společném sdílení kontaminovaných injekčních stříkaček a jehel. K tomu dochází u injekčních uživatelů drog, kteří používají stejnou jehlu nebo injekční stříkačku. Máme na mysli nejen narkomany, ale třeba také atlety, kteří si píchají steroidy. Dále může být kontaminovaná také lžíce a další předměty, kterých se používá při přípravě drogy.

Dosud nebyl popsán případ přenosu HIV infekce akupunkturními a tetovacími jehlami nebo při piercingu. Existuje však teoretické riziko, že by k němu mohlo dojít. Nástroje sloužící k probodnutí (akupunkturní a tetovací jehly, jehla na propichování uší, piercing) je nutno před každým použitím dezinfikovat jako ostatně všechny lékařské nástroje.
Nástroje určené k péči o tělo (holičské nůžky, pinzety apod.) je nutno před každým použitím dezinfikovat dezinfekčním roztokem nebo teplem.

Přenos z matky na dítě

K takovému přenosu může dojít v průběhu těhotenství přes placentu nebo při porodu. U HIV pozitivní matky existuje 20 až 30% riziko, že se její dítě infikuje (8% při léčebné terapii). Proto je těhotenství u těchto žen pro jejich dítě rizikem.
Po porodu je potenciálním zdrojem HIV kojení. Proto se dnes ve vyspělých zemích doporučuje, aby HIV pozitivní ženy nekojily. V rozvojových zemích, kde je při umělé výživě dítěte riziko střevní infekce vyšší než riziko přenosu HIV mateřským mlékem, však SZO kojení doporučuje.

Jak se HIV infekce nepřenáší

Těmito způsoby se v rámci běžného společenského styku HIV nepřenáší:

• stiskem ruky
• přátelským polibkem na tvář nebo na ústa
• nápojem v restauraci
• na záchodě a v koupelně
• u pítka
• penězi
• ve sprchách
• telefonováním společným přístrojem (telefonní budky apod.)
• v kině
• v bazénu
• v tělocvičně a v posilovně
• na pracovišti
• při přijímání návstěv
• při návštěvách v nemocnici
• při návštěvě u lékaře
• společným používáním příborů
• ložním a spodním prádlem
• (u dětí) ve škole
• na pracovišti
• při otvírání dveří
• v taxíku
• v autobuse, ve vlaku
• v metru a jiných dopravních prostředcích
• při dárcovství krve

Těmito způsoby se HIV nepřenáší, pokud se dodržují určitá pravidla:

• při ošetření u zubního lékaře
• při tetování
• propichováním uší, piercingem
• akupunkturou
• při manikůře a pedikůře

Čtěte také: Nemocní s HIV nejsou hrozbou, pokud respektují pravidla

Zdroj: www.hiv-prevence.cz