Čím se sluchadla od sebe vzájemně liší?

Odlišnost jednotlivých sluchadel je dána již jejich vnějším provedením.

Největší a dnes již nejméně užívané je sluchadlo kapesní. V malé krabičce, připomínající krabičku od cigaret, je umístěn mikrofon, zesilovač a baterie. Z krabičky je vyvedena tenká šňůrka dlouhá asi 50 cm, na jejímž druhém konci je připevněno sluchátko. Krabičku lze nosit v kapsičce u košile nebo sponou připevnit na šaty, sluchátko se vkládá do ucha. Nevýhody jsou zřejmé - sluchadlo je relativně velké a přináší omezení v podobě šňůrky vedoucí z kapsy do ucha, kterou je navíc nutné čas od času měnit, protože se ohýbáním láme. Umístění pod šaty navíc výrazně zesiluje nepříjemné šelesty, jak se látka otírá o sluchadlo v místě otvoru pro mikrofon. Výhodou je snadné ovládání, použití běžné tužkové baterie k napájení sluchadla a možnost nastavení velkého zesílení sluchadla s malým rizikem vzniku zpětné vazby (viz dále). Tento typ sluchadla dnes dostávají buď velmi malé děti (ve věku 1-2 let), nebo starší lidé, kteří nejsou manuálně zruční a nedokázali by obsloužit miniaturní sluchadla. Kromě sluchátka lze na konec šňůrky připojit také kostní vibrátor, který pak přenáší zvuk do ucha pomocí vibrací. Tento tzv. kostní přenos se užívá poměrně zřídka - pouze tam, kde nelze sluchadlo vložit do ucha (viz dále).

Dalším typem sluchadla je sluchadlo závěsné. Má tvar malého rohlíčku zakončeného trubičkou v podobě háku, pomocí kterého se pověsí za ušní boltec (podobně jako konec ramínka od brýlí). Ač je sluchadlo velmi malé, obsahuje ve svém pouzdře všechny potřebné součásti - mikrofon, zesilovač, reproduktorek i baterii. Na koncovou trubičku, kterou se vede zesílený zvuk z reproduktorku, se nasadí vhodná ušní tvarovka a zasune se do ucha. Dobře vybraná nebo na míru zhotovená ušní tvarovka pomáhá navíc sluchadlo fixovat v boltci a zabraňuje jeho ztrátě. Výhody tohoto sluchadla před kapesním jsou evidentní - malá velikost a váha, lepší komfort při nošení, nenápadnost (zvláště při delších vlasech přes uši) a poměrně jednoduchá obsluha. V minulých letech byla tato sluchadla nejvíce používaným typem, v současnosti je však začínají dostihovat sluchadla nitroušní.

Nitroušní sluchadlo je nejmenší typ sluchadla - díky tomu je lze vkládat přímo do ucha. Je k dispozici ve třech různých provedeních. První je sluchadlo boltcové, které vyplňuje zvukovod a přilehlou část boltce zvanou koncha (odtud též sluchadla konchální). Druhým typem je sluchadlo zvukovodové; to je vloženo do zvukovodu, odkud vyčnívá jen jeho malá část s ovládacími prvky. Konečně poslední je sluchadlo kanálové, které se zavádí hlouběji do zvukovodu a k jehož opětovnému vytažení se používá krátká šňůrka, dosahující k okraji zvukovodu.

Původní nitroušní sluchadla byla poměrně jednoduchá, avšak při současné neustálé miniaturizaci elektronických součástek dosahují dnešní nitroušní sluchadla špičkových parametrů a jsou stejně kvalitní jako sluchadla závěsná. Jejich výhodou je pochopitelně absolutní volnost při nošení (kromě koupání), nenápadnost v uchu a kvalita poslechu. Na straně "nevýhod" je nutnost častější výměny baterií, požadavek zručnosti při vkládání, ovládání a vyjímání sluchadla a nevhodnost těchto sluchadel pro velmi těžké sluchové vady. Rovněž u dětí je nošení diskutabilní vzhledem ke změnám rozměrů boltce a zvukovodu během růstu.

Posledním typem jsou sluchadla brýlová, která byla dříve velmi oblíbená. Jejich provedení se - kromě poněkud mohutnějších ramínek obsahujících elektroniku a baterii sluchadla - nelišilo od běžných brýlí, takže jimi bylo možno ušní vadu velmi dobře kamuflovat. Vyrábějí se v provedení pro vzdušný přenos zvuku, kdy do ucha vede z brýlí trubička s koncovkou, a v provedení pro kostní přenos přes vibrátor umístěný na vnitřní straně konce ramínka brýlí a přiléhající na kost za uchem. Dnes se ovšem od výroby vzdušných sluchadel ustupuje, neboť - pokud to uživatel vyžaduje - lze pomocí speciálního adaptéru (držáčku) připevnit na libovolné brýle kterékoli ze závěsných sluchadel, jež je oproti vzdušným sluchadlům podstatně méně zranitelné. Navíc pokud uživatel nenosí brýle trvale nebo střídá dvoje brýle, je toto řešení pro něj velmi nevýhodné. Naopak závěsné sluchadlo lze nosit za boltcem společně s brýlemi, které lze sejmout, aniž by bylo nutné snímat i vlastní sluchadlo. Pokud však korekce sluchu vyžaduje nošení kostního sluchadla, je provedení v podobě kostních brýlí nejvýhodnější. Je to mnohem praktičtější než nosit vibrátor přichycený kovovou pružnou sponou přes hlavu a připojený ke kapesnímu sluchadlu.

Podle vnitřního zapojení se sluchadla liší svým zesílením, kmitočtovou charakteristikou a doplněním některých speciálních obvodů, které pomáhají překonávat problémy při nošení sluchadla. Abychom pochopili rozdíly ve funkci sluchadel, je nutné si v krátkosti osvětlit několik základních pojmů.

Zesílení (zisk) sluchadla udává, o kolik se zesílí zvuk při průchodu sluchadlem, tedy kolikrát bude intenzita zvuku u reproduktoru sluchadla větší než u jeho mikrofonu. Je pochopitelné, že těžší sluchová vada bude ke své korekci vyžadovat sluchadlo s větším zesílením než nedoslýchavost lehká. Zesílení lze ovládat u naprosté většiny sluchadel ručně, pomocí lehce dostupného malého knoflíčku. Změnu zesílení vnímá pacient jako změnu hlasitosti.
U mnoha sluchadel nastavuje základní zesílení skrytým regulačním prvkem sám lékař či sluchadlový odborník, aby regulace hlasitosti, kterou provádí pacient, byla ve vhodném rozsahu intenzit.

Kmitočtová (frekvenční) charakteristika sluchadla udává, jak které sluchadlo zesiluje jednotlivé tóny. Většina sluchadel zesiluje celou řečovou oblast tónů, některá však přednostně pouze vysoké tóny. Navíc je u většiny sluchadel možnost úpravy nastavení frekvenční charakteristiky přesně podle potřeb pacienta (podle průběhu prahu sluchu dle tónového audiogramu). Nastavení opět provádí sluchadlový odborník.

Percepční nedoslýchavost kochleárního (nitroušního) typu - a těch je většina - má zvláštní příznak, který není přítomen ani u převodní, ani u retrokochleární (centrální) poruchy. Ačkoli takto nedoslýchavý pacient má horší práh sluchu, takže slabé zvuky neslyší, při zvyšování intenzity zvuku má dojem, že hlasitost zvuku od určité chvíle rychle vzrůstá. Hlasitost může vyšplhat až na velmi nepříjemnou hladinu, kterou pacient vnímá jako rušivou, výjimečně až bolestivou. Tato hladina se označuje jako práh nepříjemného poslechu. Tohoto prahu se může u pacienta s kochleární vadou dosáhnout dokonce dříve než u pacienta se sluchem normálním. Jinými slovy, nedoslýchavé ucho pak slyší takový zvuk "lépe" - hlasitěji - než ucho zdravé. Proto je nutné při nastavování sluchadla zjistit práh pacientova nepříjemného poslechu a sluchadlo nastavit tak, aby jím zesílený zvuk přes tento práh nepřešel. Starají se o to obvody ve sluchadle, které se označují jako komprese.

Mnohá sluchadla mají i některé další doplňky. Standardní výbavou se stává malá indukční cívka, která je uvnitř sluchadla a kterou lze malým přepínačem připojit na vstup zesilovače místo mikrofonu. Tato cívka je schopna snímat signál např. z telefonního sluchátka. Tím, že je mikrofon odpojen, uživatel není rušen žádným hlukem z okolí a slyší pouze hlas z telefonu. Podobně cívka snímá signál i z indukčních smyček, které jsou v některých kinech, divadlech či přednáškových sálech.

Miroslav Hroboň,Ivan Jedlička, Jaroslav Hořejší
převzato z knihy Trápí nás nedoslýchavost
vydané v nakladatelství Makropulos