Jde o virové onemocnění, které se vyznačuje náhlým začátkem, provázené horečkou schváceností, únavou, bolestmi kloubů a svalů. Stav je provázen zánětem horních cest dýchacích.
Charakteristika:jde o vysoce nakažlivé onemocnění s náhlým začátkem, horečkou, celkovou únavností a katarem dýchacích cest. Mohou však být postiženy i jiné systémy. Infekce vyvolaná jinými respiračními viry může připomínat chřipku, ale tyto viry nevyvolávají epidemie postihující všechny věkové skupiny.
Etiologie: onemocnění je vyvoláno dvěma viry Myxovirus influenzae typ A a B (čeleď Orthomyxoviridae). Virus má dva povrchové antigeny (druhové a subtypově specifické): hemaglutinin(H) a neuraminidázu (N). U viru chřipky A vyvolávajícího onemocnění u lidí je zatím známo 5 hemaglutininů a 2 neuraminidázy . Vzájemnou skladbou obou těchto antigenů nebo jejich variant vznikají různé, i nové genetické mutanty, které pak mohou vyvolat epidemie ve vnímavé populaci. Antigenní drift vzniká selekčním tlakem imunity populace, dochází k menším (bodovým) mutacím viru, které pak jako subtypy jsou příčinou opakujících se malých epidemií ve dvou až tříletých cyklech. Antigenní shift vzniká genetickou rekombinací mezi lidskými a živočišnými viry a dochází ke změně v jednom nebo obou antigenech a vzniká prakticky nový typ viru, odpovědný za rozsáhlé pandemie, postihující všechny věkové skupiny. Chřipka B vyvolává pouze lidská onemocnění, dritové změny jsou zřídka, pandemie nevyvolává.
Epidemiologie: virus chřipky A vyvolává onemocnění několika živočišných druhů, nejen člověka. Viry typu A vyvolaly všechny velké epidemie a pandemie. Tyto vznikají v desetiletých a víceletých intervalech s objevením se nového antigenního shiftu. U driftových změn bývají epidemie menší. Virus typu B vyvolává menší epidemie, zvláště v dětských kolektivech. Antigenní shift typu B nebyl zaznamenán. Onemocnění má sezónní charakter, vyskytuje se především v zimě a na začátku jara. Zdrojem nákazy je člověk, přenos se děje kapénkovou nákazou od nemocného k vnímavému jedinci. Vstupní branou nákazy jsou dýchací cesty. Virus je na vrcholu onemocnění ve velkém množství v sekretu dýchacích cest a vylučuje se mluvením, kašláním a kýcháním. Inkubační doba je krátká, trvá 18–24 h.
Klinický obraz: onemocnění začíná náhle z plného zdraví po krátké inkubační době celkovými příznaky: horečka 38–40 °C, zimnice, intenzívní bolesti hlavy, bolestivý pohyb očních bulbů, někdy i s retrobulbární bolestí, myalgie, zejména v oblasti dolních končetin a zad, bolesti kloubů, nápadná je celková únavnost a vyčerpanost. Mohou být i gastrointestinální potíže, nechutenství, zácpa a nauzea. Není vzácný ani meningeální syndrom. Postupně, obvykle během jednoho až dvou dnů, se objevuje postižení dýchacích cest: suchý, dráždivý kašel, často s pálením za sternem, později se kašel zvlhčuje s vykašláváním vazkého hlenovitého sputa. Mohou být bolesti na hrudníku, stupňující se při kašli. Poslechový nález na plicích bývá většinou normální nebo zjišťujeme ojedinělé pískoty, vrzoty či drobné chrůpky. Dále můžeme pozorovat kongesci nosní sliznice, někdy zánět spojivek s fotofobií. U nekomplikovaných případů ustoupí celkové příznaky do 3–4 dnů, ostatní příznaky do týdne až 10 dnů. Nápadná únavnost může přetrvávat až měsíc. V současné době jsou chřipkové epidemie charakterizované relativně příznivým průběhem. Výjimku tvoří lidé s chronickým onemocněním především kardiopulmonálního systému a lidé starší sedmdesáti let. Věk, stupeň rezistence a masívnost infekce jsou rozhodujícím faktorem v klinickém průběhu. V průběhu onemocnění je určitá variabilita, příznivý průběh bývá u mladších jedinců, jsou však i těžké stavy s příznaky celkové intoxikace a fatálním koncem. Chřipka B mívá průběh mírnější.
Komplikace: mohou být vyvolány samotným virem, mluvíme o komplikacích primárních, nebo se může jednat o bakteriální superinfekci, komplikaci sekundární. Z hlediska postižení systémů mluvíme také o komplikacích plicních a mimoplicních (jsou uvedeny v tabulce).
Primární chřipková pneumonie se rozvíjí obvykle krátce po počátečních příznacích, kašel se zhoršuje, objevuje se dušnost a cyanóza a rozvíjí se akutní dechová nedostatečnost. I při včasné intenzívní terapii přežívá jen asi polovina pacientů. Je však poměrně vzácná. Sekundární pneumonie (bakteriální) se rozvíjí o něco později, obvykle až při ústupu celkových příznaků chřipky. Je nejčastější komplikací chřipky a bývá častější u dospělých. Vyvolávají ji většinou Streptococcus pneumoniae, Staphylococcus aureus, H. influenzae, vzácněji Klebsiella pneumonie a M. pneumoniae. Onemocnění se projeví novým vzestupem teploty nebo může na horečnaté období přímo navazovat. Projeví se kašlem s mohutnou expektorací sputa, které má hnisavý charakter, je jasný poslechový nález pneumonický s typickým rentgenologickým nálezem. Tyto komplikace zhoršují prognózu onemocnění. Ostatní komplikace viz tabulka. V průběhu chřipky byly popsány i akutní psychózy.
Diagnóza: v průběhu epidemie je diagnóza snadná. Proti ostatním respiračním virovým onemocněním u chřipky obvykle chybějí katarální příznaky. Určení specifické diagnózy je možné průkazem virového antigenu ze sputa, resp. záchytem viru z faryngu nebo sérologicky průkazem vzestupu titru protilátek reakcí KFR, HIT, IFT nebo metodou ELISA.
Terapie: nekomplikovaná chřipka vyžaduje klid na lůžku a symptomatickou terapii: analgetika při bolestech hlavy a svalů, vhodná jsou i nesteroidní antirevmatika, při horečce antipyretika, u dětí paracetamol, antitusika při dráždivém kašli, dostatek tekutin a ovoce. Virostatikum amantadin nebo rimantadin zkracuje u chřipky A trvání nemoci, má však asi u 5 % pacientů nežádoucí příznaky. V současné době lze zejména u rizikových osob použít nové virostatikum – inhibitor neuraminidázy zanamivir. Podává se ihnalační cestou dvakrát denně po dobu 5 dnů a zkracuje dobu trvání nemoci a snižuje počet komplikací. Je účinný u chřipky A i B. Primární chřipková pneumonie vyžaduje hospitalizaci na JIP, průběh onemocnění neovlivní antibiotická léčba. Sekundární pneumonie je indikována k ATB léčbě, u komunitně získané pneumonie obvykle zahajujeme terapii aminopeniciliny.
Prevence a profylaxe: dosud neexistuje spolehlivá profylaxe. Výskyt, resp. průběh chřipky lze však do určité míry omezit. Jednou z významných možností je vakcinace. V současné době jsou v ČR registrovány jak štěpené, tak subjednotkové vakcíny. Vakcíny se připravují každoročně podle prevalujících cirkulujících virů v předchozím roce. Proto je nutné očkovat rizikové skupiny každoročně. K profylaxi je možné použít i virostatik (amantadin či rimantadin), která jsou však účinná pouze proti chřipce A a je nutné je podávat po celou dobu epidemie. Zanamivir pro profylaxi nebyl zatím registrován.
Tabulka: Komplikace chřipky
|
|
- laryngitis acuta
- laryngotracheobronchitis acuta
- pneumonia interstitialis
- myositis
- carditis
- postižení CNS:
- encephalopathia
- encephalitis
- Reyeův syndrom (chřipka B)
2. Sekundární (bakteriální)
- bronchopneumonia
- sinusitis
- otitis
- bronchitis chronica acuta exacerbans
- syndrom toxického šoku
