Chirurgická léčba obezity zlepšuje kvalitu života

Prevalence obezity stupně III ("morbidní obezita"), který WHO definuje jako BMI = 40 kg/m2 a vyšší, se v USA odhaduje na 0,4 procenta u mužů a na 2,2 procenta u žen (v sousedním Německu je prevalence nižší, 0,2 % respektive 1,2 %). Těžká obezita je spojena s dvakrát vyšší celkovou mortalitou a ještě větším zvýšením mortality způsobené diabetem, onemocněním mozkových a srdečních cév a některými formami rakoviny. Morbidně obézní pacienti jsou předmětem předsudků a diskriminováni jak veřejností, tak zdravotníky. Taková obezitaproto pro pacienta představuje mimořádně velkou psychosociální zátěž, ztěžuje možnost dosáhnout odborného vzdělání i najít zaměstnání.

Léčebné postupy, které jsou často alespoň krátkodobě účinné při nižších stupních obezity (různé diety, behaviorální léčba a farmakoterapie), jsou při těžké obezitě zpravidla neúčinné. Proto je doporučována chirurgická léčba, z jejíchž metod v USA převažuje provádění žaludečního bypassu, v Evropě a Austrálii bandáž žaludku. Opakované studie ukázaly, že po chirurgickém zákroku dochází ke snížení BMI asi o 13 až 16 kg/m2. Tělesná hmotnost bývá po dobu asi 18 až 24 měsíců po operaci stabilizovaná, ve třetím roce u některých pacientů dochází k jejímu mírnému zvýšení. Některé nejasnosti však přetrvávají v hodnocení dlouhodobého významu operační léčby a sníženého BMI pro život pacienta - z hlediska komorbidity i kvality života.

V Německu proto byla provedena studie, která zhodnotila informace, publikované v odborných časopisech (v němčině a angličtině) od roku 1980. Autoři našli celkem 171 prací; výběrem podle kvality, s uplatněním dnešních požadavků na medicínu založenou na důkazech, prošlo 63.

Analýza potvrdila, že po úspěšné chirurgické léčbě se psychosociální status velké většiny pacientů zlepšuje. Dochází k poklesu výskytu a závažnosti psychických příznaků, zejména afektivních poruch. V tomto ohledu patří k významným informacím dosavadní výsledky švédské studie SOS (Swedish Obese Subjects), která sleduje, zda chirurgická léčba příznivě ovlivní zvýšenou morbiditu a mortalitu obézních pacientů v průběhu 20 let po operaci. Při hodnocení výsledků po dvou a po čtyřech letech bylo evidentní snížení příznaků deprese a úzkostných stavů, a to přímo úměrně snížení hmotnosti. Také většina jiných studií došla k závěru, že psychosociální fungování pacientů se po operaci zlepšuje, i když ne u všech (většinou bylo nalezeno zlepšení u 39 až 49 %, jen v jedné studii zhoršení u 7 %). U většiny pacientů se zlepšují i partnerské a sexuální vztahy. Ale na druhé straně, v některých dvojicích může změněný vzhled partnera způsobit potíže: hodně zřejmě závisí na tom, jaké byly vztahy obou partnerů před operací - pokud byly problémy, situace se po operaci může spíše zhoršit.

Jako neopodstatněné se ukázaly také obavy ze zvýšené sebevražednosti. Několik případů sebevraždy sice bylo popsáno, ale šlo o výjimky, které vcelku odpovídají celkové tendenci v populaci a jejichž kauzální souvislost s chirurgickou léčbou obezity není průkazná. Většina pacientů (asi 50 až 60 %) si po operaci zlepšuje hodnocení sebe sama i svého sociálního uplatnění. Je ale zřejmé, že součástí léčby musí být i poučení pacienta (případně partnerské dvojice) o problémech, které snížení hmotnosti a změněný vzhled může vyvolat, a včasná příprava na jejich zvládnutí. Z uvedených čísel také vyplývá, že ani celkově velmi účinná léčba nevede ke zlepšení u všech pacientů.

Zdroj: International Journal of Obesity, 2003; 27(11):1300-1314