Chemická a přírodní léčiva

Česká republika je jednou z mála zemí v Evropě, v níž je tak rozsáhle a přesně zákonem definovaný pojem léčiv. Za posledních 30 let se tento pojem, který lze nalézt v našich lékopisech, poněkud měnil, až se ustálil do níže uvedené podoby.

Léčivými látkami se rozumějí látky přírodního nebo chemického původu, které vyvolávají v živém organizmu určitou odezvu.

Léčivé přípravky jsou přípravky získané technologickým zpracováním léčivých látek a pomocných látek a také rostlin do určité lékové formy.

Léčivy se rozumějí léčivé látky jednotlivé nebo jejich směsi, anebo léčivé přípravky, které jsou určeny k podávání lidem nebo zvířatům.

Jinými slovy: lékárník vezme několik léčivých látek, udělá z nich léčivý přípravek, např. mast a po označení a vydání konkrétnímu pacientovi se tento léčivý přípravek stane léčivem.

Aby byl určitý přípravek léčivým, musí splňovat velmi přísné podmínky, konkrétně musí být přesně:

• známo jeho složení, což je velmi jednoduché u čistých chemických sloučenin, obtížné však u přípravků pocházejících z hub, apod.; v takovém případě musí být přípravek standardizován - nastaven na určitou hodnotu jedné až několika hlavních účinných látek,
• velikost účinku musí být závislá na podané dávce,
• určeno jeho dávkování,
• známy vedlejší a nežádoucí účinky a tzv. interakce, tj. reakce v organizmu, které vznikají při současném podávání některých dalších léčiv nebo potravin (např. alkohol výrazně zvyšuje účinek léčiv pro navození spánku a v této souvislosti nebezpečný),
• určeny choroby, resp. oblast chorob, pro jejichž léčbu je daný přípravek určen.

Těmito faktory se léčivé přípravky odlišují od tzv. potravin pro zvláštní výživu (které jsou ne vždy zcela správně nazývány jako potravní doplňky).

Léčiva můžeme tedy rozdělit do dvou základních kategorií a to na chemická a přírodní léčiva. Léčiva chemická (léčiva jednotná), také chemoterapeutika. Setkáme se s tím, že lékaři běžně užívají pojem chemoterapeutika jen pro léčiva používaná k léčbě zhoubných nádorů, aby tím odlišili způsob léčby, protože úspěšná léčba těchto onemocnění spočívá ve třech postupech: v chirurgické terapii, radioterapii (použití elektromagnetického záření o různé energii) a chemoterapii (použití chemických léčiv).

Léčiva přírodní (léčiva nejednotná), také fytoterapeutika. Fytoterapeutika však tvoří jen část přírodních léčiv, protože přírodní léčiva mohou být tvořena také produkty živočišnými (např. sušená játra, žraločí chrupavka), nebo hmyzími (propolis, mateří kašička). U přírodních léčiv se velmi často setkáváme s pojmem léčivá droga. Je to usušená, nebo jinak konzervovaná rostlina nebo její část, určená k přímému léčebnému použití nebo jako surovina pro výrobu fytoterapeutik.

Výraz "droga" se v našem každodenním životě objevuje běžně, avšak v úplně jiné souvislosti a zcela nesprávně. Kriminalisticky se jím rozumí používání různých prostředků (přírodních nebo syntetických léčiv), které ovlivňují psychiku člověka, navozují příjemné pocity, vidiny a člověk, který je používá se na nich stane závislý a velmi intenzívně je vyhledává. Používání těchto prostředků je často v nesouladu se zákony. Používat výraz "droga" v této souvislosti je velmi nešťastné, vyšlo z historické kontinuity lékárnického pojmu "droga", a bohužel, nebere tento profesionální pojem na vědomí. V germánské oblasti se po několik století používá výraz "die Droge" pro sušené rostliny. Je obvyklý pro lékárenskou praxi, ale koncem 18. století vznikají drogerie, které jsou druhým místem vedle lékáren, kde se léčivé rostliny také prodávají. V anglosaské oblasti je odrazem germánské "die Droge" slovo "drug", které označovalo původně jen léčiva. Protože však řada léčiv začala být zneužívána jako prostředek toxikomanie a angličtina zachvátila velkou část světa, začal se výraz droga ve smyslu škodlivém používat i u nás běžně zhruba od 60. let a to velmi výrazně po vzplanutí hippies. Příslušníci tohoto hnutí používali kromě syntetických léčiv (drug) také přetvořené prostředky přírodní medicíny - hlavně LSD, což je polosynteticky získávané léčivo z kyseliny lysergové, získávané z námele. Námel je přírodní surovina - léčivo - stejně tak jako léčiva droga opium, ze kterého se získává morfin a polosynteticky se upravuje na heroin. Smícháním všech těchto výchozích surovin a skutečností přineslo do českého jazyka pojem droga ve smyslu poněkud pejorativním ve vztahu k farmaceutické praxi. Místo droga ve smyslu zneužívání nějakého léčiva by se mělo správně říkat "prostředek toxikomanie".

Fytoterapeutika jsou léčivé prostředky připravené výhradně, anebo zčásti z léčivých rostlin (kořenů, oddenků, listů atd.), nebo jejich určitých produktů (pylu, pryskyřic, silic, šťáv aj.). Mezi fytoterapeutika tedy nemůžeme zařazovat léčiva, která jsou svojí povahou chemicky jednotná (např. široce používaný rutin z pohanky, nebo atropin z rulíku) - tato léčiva patří konvenčně mezi čistá chemická léčiva, ačkoliv byla získána z rostlinného materiálu. Výroba fytoteraputik podléhá stejně přísným podmínkám jako v případě chemických léčiv ,v mnohých ohledech ještě přísnějším. Léčivé drogy jsou kontrolovány na totožnost, zda se jedná skutečně o deklarovanou surovinu (mikroskopicky a chemicky. U léčivých drog pro přípravu čajovin a u extraktů je prováděno často stanovení obsahu účinných látek.

Důvod použití fytoterapeutik je mimo jiné také ten, že sumární výtažek z léčivé drogy má pro pacienta často výhodnější účinky než čistá hlavní izolovaná látka; příznivost účinku spočívá v souhře určitých látek v extraktu. Pokud se biologickými testy zjistí, které látky a v jaké koncentraci se na příznivém účinku podílejí, pak je optimální tyto látky izolovat, smíchat je v těchto vhodných poměrech a vyrobit z nich jakési "umělé fytoterapeutikum". I v této oblasti se v současnosti intenzívně pracuje. Od okamžiku, kdy je připravena surovina pro výrobu fytoterapeutika, tj. tekutý nebo suchý výtažek, postupuje se při výrobě léčivého přípravku v podstatě stejným způsobem jako je tomu při výrobě léčivého přípravku z chemického léčiva.

Protože je většina fytoterapeutik připravována z nejedovatých rostlin, je možné je na rozdíl od chemických léčiv používat poměrně široce. Jsou vhodné pro následující oblasti:

Zevně:

• při léčbě špatně se hojících ran a některých kožních defektů (určitých ekzémů a vyrážek),
• jako prostředek balneoterapie (doplněk lázeňské léčby) a to zejména při terapií onemocnění pohybového ústrojí (prokrvení pohybového aparátu vlivem přítomných látek, které často působí zároveň protizánětlivě), případně do koupelí k celkovému zklidnění organismu (složky léčivých drog působí zklidnění centrálního nervového systému),

Vnitřně:

• jako zklidňující (sedativní) prostředky; zklidňují psychické napětí, zlepšují usínání a náladu,
• při onemocnění dýchacího ústrojí jako prostředky pro zlepšení odkašlávání (expektorancia), případně proti kašli (antitussika); působí zároveň mírně desinfekčně v dýchacích cestách a zvyšují vylučování hlenu, který chrání zánětem postiženou tkáň a snižuje dráždění ke kašli a bolest při vykašlávání,
• pro navození rovnováhy zažívacího ústrojí, např. při snížené chuti k jídlu a zhoršeném zažívání (stomachika a digestiva),
• zvýšené plynatosti, spojené většinou s křečemi v zažívacím ústrojí (karminativa),
• sníženém vylučování žluči a nedostatečného pohyblivosti žlučových cest (choleretika, cholekinetika), průjmových onemocněních způsobených dyspeptickými procesy ve střevech, doprovázených křečemi (antidiarhoika),
• zácpách (laxancia),
• potřebě "čištění" močových cest, resp. odstraňováním produktů metabolismu, které např. vyústily do tvorby močového písku, nebo se v močových cestách projevil infekční zánět (diuretika a urologika).

Jakoukoli léčbu pomocí fytoterapeutik je nutné konzultovat s lékařem nebo lékárníkem, protože nejprve je nutné diagnostikovat chorobu a její příčiny a teprve potom se rozhodnout pro léčbu. Samoléčba se stala významným trendem života současného člověka, je však potřeba mít na paměti, že špatně volená léčba, která není prověřena odborníkem, může mít za následek zakrytí průběhu závažných onemocnění s náležitými důsledky.

Mezi laiky a uživateli fytoterapeutik - především čajů - panuje představa, že to, co pochází z přírody je neškodné a vhodné pro léčbu. Je to velký omyl, který může stát pacienta život a je to vlastně trapný a zkomolený pozůstatek vitalistické teorie. Mezi rostlinami, používanými jako léčivé drogy, existuje řada druhů velmi jedovatých; jsou známy otravy omějem šalamounkem, který byl používán při úporných bolestech, listy durmanu obecného byly tragicky zaměněny za listy hořkého jetele (vachty trojlisté), jako mužské afrodisiakum byla používána ožanka, která postihuje játra a jsou známy otravy bolehlavem jako příměs anýzu.