Rakovina ledvin nebolí a dlouho nemá žádné příznaky, často ji lékaři objeví náhodou. I to jsou důvody, proč až čtyřicet procent pacientů odhalí nemoc ve fázi, kdy už je těžko léčitelná. Záhadou je, proč onemocní skoro třicet Čechů ze sta tisíc, zatímco v ostatních státech EU je to jen polovina.
Nádory ledvin sice nejsou nejčastějším co do výskytu, ale jejich počet velmi zásadně roste. Podle odborných statistik, které jsou centrálně vedeny od roku 1975, vzrostl počet pacientů o 270 procent. Tím jsme se dostali na bezkonkurenčně první příčku v celosvětovém přehledu. "Nádory ledvin jsou celoročním tématem informační kampaně, kterou jsme zahájili odborným sympoziem u příležitosti Světového dne proti rakovině. Chceme, aby se pacienti dozvěděli, jaké nebezpečí jim hrozí a přišli včas, pokud mají jakékoli podezření," říká MUDr. Michaela Fridrichová, předsedkyně Ligy proti rakovině.
Nutnost odhalit nemoc včas a zvýšit naději na úspěch léčby, potvrdila na sympoziu i MUDr. Vladimíra Stáhalová, primářka Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce. "Nádory ledvin nebolí, nemají významnější příznaky, takže si pacienti nemusí včas všimnout, že jsou nemocní. A přitom právě u této diagnózy je včasný záchyt zásadní pro dobu přežití a kvalitu života." Příznakem nádoru ledvin může být krev v moči, bolesti kostí nesouvisející s pohybem, hypertenze, ale i dlouhotrvající teploty.
Příčiny vzniku rakoviny ledvin
Nádory ledvin vznikají většinou až ve vyšším věku. Nejčastěji je lékaři u pacientů objeví mezi 60 - 70 rokem a většinou jen na jedné ledvině. V případech, kdy jsou dispozice geneticky dané, tudíž se tato nemoc už v rodině vyskytuje, může choroba propuknout v mnohem mladším věku a pak může postihnout i obě ledviny najednou. "Častěji onemocní muži. Statistiky jasně ukazují, že nejvyšší výskyt rakoviny je v Jihočeském kraji. Stejně jako nevíme, proč jsme jako Češi k chorobě tak náchylní, netušíme ani, proč má právě Jihočeský kraj tak vysoká čísla v počtech případů i úmrtnosti," říká primářka Stáhalová.
Lékaři se přiklánějí k názoru, že na vině je hlavně životospráva - kouření, špatné stravovací návyky, mizerný pitný režim. V případě potíží s ledvinami má ale vliv i nadměrné užívání analgetik a znečištěné životní prostředí. "Důvodem vysokých čísel je i stále lepší diagnostika, která nádory umožní odhalit v časnějších stádiích, i když většinou jen náhodou, při vyšetření jiných orgánů, " vysvětluje MUDr. Stáhalová. Moderní diagnostika sází hlavně na počítačovou tomografii a magnetickou rezonanci."Nejlépe léčitelný je nádor v prvním stadiu. Úspěšně léčitelný je tzv. světlobuněčný karcinom, který umíme převést do stadia chronické choroby," popisuje MUDr. Stáhalová.
Její slova potvrdila i MUDr. Alexandra Aschermannová z Ligy proti rakovině. "Bohužel ve chvíli, kdy pacientovi zhoubné bujení odhalíme, má často už metastázy. Jde asi o třicet až čtyřicet procent nově odhalených pacientů. Nádory ledvin nejčastěji metastazují do plic, jater, kostí, uzlin nebo slinivky a ve čtyřech až deseti procentech i do mozku. Metastázy hledáme i v tepnách, kudy právě mohou dojít do mozku i do srdce. Naším úkolem je vždy zjistit co nejpřesnější diagnózu a i s ohledem na celkový zdravotní stav vybrat co nejlepší léčbu," vysvětluje MUDr. Aschermannová.
Léčba rakoviny ledvin
„V každé, stádiu nemoci je naší snahou nádor odstranit chirurgicky,“ říká prof. MUDr. Tomáš Hanuš, přednosta Urologické kliniky VFN a 1. LF UK. „Vždy se přitom snažíme dát přednost záchovné operaci před radikální. Tedy odebereme jen nádor a nezbytně nutnou část tkáně. Preferujeme miniinvazivní přístupy,“ doplňuje profesor Hanuš. Znamená to, že pokud to velikost nádoru dovolí, pak volí operaci laparoskopickou, zničení nádorových buněk, kryoablace a radiofrekvenční ablace.“
V léčbě je tedy většinou chirurgické řešení na prvním místě a po něm se pro pacienta individuálně hledá vhodná systémová léčba. Většinou jde o starší pacienty, kteří mají další nemoci, musí se přizpůsobovat i případnému vysokému tlaku, cukrovce. „Prvotní snahou je zachovat kvalitu života pacienta. Nádory ledvin nereagují ani na radioterapii, ani na chemoterapii. Volíme tedy molekulární cílenou biologickou léčbu, která prodlužuje dobu přežitá pacientů. Oproti devadesátým letům, kdy byla klasikou imunoterapie, jsme velmi pokročili. I když právě imunoterapii ještě používáme u případů s dobrou prognózou,“ uvádí MUDr. Aschermannová.
Přidat nový komentář