Klíště obecné je parazit z řádu členovců, který po přisátí může na člověka přenést klíšťovou encefalitidu nebo lymeskou borreliózu. Nebezpečí nákazy lymskou boreliózou je asi desetkrát vyšší než u zánětu mozkových blan...
Změna ve výskytu klíštat
Klíšťata se nevyskytují pouze v listnatých nebo smíšených lesích. Vhodné prostředí je pro ně i v okolí vodních toků a na loukách. Ráda mají husté, nízké listnaté porosty, ve kterých je dostatek větší zvěře, a kde zároveň roste tráva a jiná hustá vegetace. Ta vyhovuje pro změnu například hlodavcům a ptákům.
„Zatímco v minulosti se klíšťata vyskytovala jen omezeně v pásu lesů a luk podél řek, v současnosti si musíme zvyknout na to, že jejich přirozeným prostředím jsou také zahrady, parky (včetně městských) nebo i horské oblasti,“ upozorňuje na změnu, která nastala ve výskytu klíšťat MUDr. Jan Kynčl, Ph.D., vedoucí Oddělení epidemiologie infekčních nemocí ze Státního zdravotního ústavu.
Čtěte také: Klíšťová encefalitida může zpočátku vypadat jako běžná viróza
Pozor na zahrádky a parky
Ani na zahradě nebo v parku nejsme v bezpečí. Do města i zahrad přenáší infikovaná klíšťata zvířata – ať již ta domácí, tak volně žijící. Vědci například zjistili, že přemnožení hrabošů souvisí s rychlejším množením parazitů.
„Náš výzkum ukázal, že rok poté, co se přemnoží drobní hlodavci, následuje populační exploze klíšťat. A takovým rokem byl právě ten loňský. V období od ledna do dubna došlo v tomto roce k meziročnímu nárůstu počtu případů klíšťové encefalitidy. Data jsou tedy zatím v souladu s predikcí a podporují tak naši hypotézu,“ říká vedoucí katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty prof. MVDr. Emil Tkadlec, CSc.
Riziko přenosu nákazy klíšťové encefalitidy na člověka je možné na zahrádce i v parcích snížit úpravou prostředí tak, aby klíšťatům vyhovovalo méně. Jednat se může vytváření přechodových zón bez vegetace, používání insekticidů nebo časté sečení trávy.
Čtěte také: Klíšťová encefalitida: Zapomněli jste se včas přeočkovat?
Ani na horách nejste v bezpečí
S klíšťaty je možné se setkat i na horách, a to až do výšky 1500 m. n. m – kromě vrcholu Sněžky tedy na celém území. Na vině jsou globální klimatické změny i přenos klíšťat ptáky, vysokou zvěří nebo psy chodícími po horách spolu s lidmi.
Klíště si ale mohou přivézt z dovolené i vodáci trávící noc na břehu nebo v kempu. Okraje řek jsou totiž díky křovinám dalším místem, kde klíšťata nejsou výjimkou. Proto by měli vodáci dbát nejen na pravidelnou kontrolu lodě, ale také svého těla.
Čtěte také: Příspěvky na očkování proti klíšťové encefalitidě 2020
6 užitečných tipů, jak se proti klíštěti bránit
Proti klíšťové encefalitidě máme dvě zbraně – zaprvé ochranu před klíštětem, zadruhé pak před samotnou nemocí.
- Kalhoty z hladkého a světlého materiálu – klíšťata jsou na světlém oblečení lépe vidět a po hladké látce se jim hůře leze.
- U repelentu sledujte množství účinné látky DEET – pro sebe vybírejte repelent s vysokým obsahem, pro děti s obsahem nižším. Dávejte pozor na to, že některé repelenty (konkrétně ty s účinnou látkou permethrin) jsou určené pouze na oblečení.
- Ať žije sušička – oblečení po příchodu z venku dejte minimálně na 15 minut do sušičky.
- Zrychlené očkování – účinnou obranou proti klíšťové encefalitidě je očkování. V období, kdy jsou klíšťata už aktivní, mohou lékaři použít tzv. zrychlené očkovací schéma, kdy se druhá dávka aplikuje již po 2 týdnech. Dostatečnou ochranu proti klíšťové encefalitidě je přitom možné očekávat již 14 dní po druhé dávce. Na očkování i přeočkování po 3 až 5 letech přispívají pojišťovny v rámci svých preventivních programů.
- Ochrana zahrady – v zahradě ponechte přechodové zóny bez vegetace. Kromě pravidelného sečení pak myslete také na použití insekticidů. Klíšťata se totiž běžně vyskytují již i v městské zeleni.
- Domovy domácích zvířat – speciální ochranu potřebují nejen zvířata, ale také jejich boudy a další přístřešky. Na ty je možné použít speciální druhy repelentů.
