"Jsem duševně nemocná, mám bipolární poruchu. Můžu vůbec mít děti?", ozvalo se z mailů a diskusí k projektu "Početí online!". Následující text přináší dva zásadní vzkazy: 1) Bipolární porucha rozhodně není důvodem vzdát se přání mít děti. 2) Těhotenství a období po porodu je pro ženy s tímto onemocněním spojeno s určitými riziky, se kterými je třeba počítat a připravit se na ně.
Do té doby dodržujte následující zásady:
- ujasněte si, že trpíte nemocí, která se dá léčit
- nezůstávejte s problémem sami
- důvěřujte svému lékaři a nebojte se mu sdělit své potíže a problémy, zejména vše, čeho se obáváte, či úvahy o sebevraždě
- užívejte léky podle předpisu, rozhodně je svévolně nevysazujte
- najděte si takového lékaře, kterému můžete v některých situacích věřit více než vlastnímu úsudku (zejména v mánii a hluboké depresi)
- vyhněte se alkoholu a drogám
- zachovávejte pravidelnou životosprávu
- neklaďte si zatím žádné náročné cíle a úkoly
- během akutní epizody a její léčby nedělejte žádná závažná rozhodnutí
- pokud se odhodláte k delší činnosti, rozdělte ji na menší úseky
- neuchylujte se do samoty, udržujte styky s blízkými lidmi
- nečekejte od léčby zázraky za několik dní
- zásadně nejezděte na dovolenou ani do lázní v období epizody bipolární poruchy
- pokud vás přepadají myšlenky na sebevraždu, řekněte to svým blízkým a hlavně to řekněte svému lékaři
- neukončujte předčasně užívání léků ani celkovou léčbu, i když se už budete cítit dobře
- v mánii ani depresi nemohou pomoci léčitelé, akupunktura, homeopatie nebo jiné alternativní praktiky
Naučte se rozpoznávat své časné varovné příznaky
K rozvoji fáze onemocnění dochází jen zřídka úplně náhle. Většinou dochází před a na začátku fáze deprese k rozvoji nespavosti, stísněnosti, napětí, únavy a úzkosti. Jindy se postižení cítí bez radosti, ztrácejí schopnost soustředit se, pociťují výraznější tlak na sebe, trpí pocity přetížení nebo pocity netrpělivého rozechvění jako před nějakým důležitým rozhodnutím. Před rozvojem mánie bývá naopak radostné vzrušení, pocit nadměrné energie, také nespavost bez subjektivní potřeby spánku, schází únava, vše připadá samozřejmé, snadné, příjemné, síly jsou nadměrné. U jiných nemocných však převažuje podráždění, mrzutost, vztahovačnost, konfliktnost a subjektivní prožitek mánie je nepříjemný.
Pokud jste v minulosti zažili fázi nemoci, budete dobře vědět, jak se u vás projevila, a občas si uvědomíte, že něco není v pořádku. Vhodné je sestavit si za pomoci rodiny a lékaře seznam vlastních varovných příznaků a mít jej při ruce k nahlédnutí. Pokud se takové příznaky objeví, obraťte se na svého psychiatra a proberte spolu další postup.
Nezůstávejte v tom sami
První důležitou zásadou je pokusit se nezůstat se svými prožitky izolovaný. Každý z nás má zpravidla nějakého člověka, kterému důvěřuje. Může se jednat o někoho z rodiny, životní partner, sourozenec, rodič nebo přítel. S ním je možné se podělit o to, že se něco děje. Nemusí plně porozumět vašim prožitkům a tomu, co se děje, ale může vám poskytnout podporu, pomoci vám ustát vaše emoce, jiné prožitky a hlavně, poradit vám, abyste navštívili psychiatra a doprovodit vás k němu. Rovněž osoby, které vás dobře znají, jsou často překvapivě citlivě schopny rozpoznat i počínající příznaky blížící se epizody poruchy vaší nálady, potvrdit vám, že se ve vašich pocitech nemýlíte, a podpořit vás ve vašem rozhodnutí k léčbě.
Důvěřujte svému lékaři
Osobou, která je kompetentní k léčbě bipolární poruchy, je psychiatr. Lidé mívají někdy z psychiatrů strach, bojí se jim důvěřovat nebo svěřit, protože se obávají, že „psychiatr si na nich něco vždycky najde “. Dobrý psychiatr je samozřejmě schopen najít vše, co je v dané chvíli potřebné léčit, ale navíc si všímá i toho, co je zdravé, pevné a o co se můžete společně při léčbě opřít. Dobrý psychiatr vám bude naslouchat, rozumět a pomáhat. Doporučí vám nejlepší léčbu ve vaší situaci. Předepíše vám léky, které potřebujete (i když sami můžete mít k lékům nedůvěru, vězte však, že jsou to léky, co vás z nemoci zachrání, protože znormalizují biochemické procesy ve vašem mozku).
Dostatek informací
Ukázalo se, že poskytnout dostatek informací je jedním z nejlepších způsobů, jak zlepšit spolupráci mezi nemocnými, jejich příbuznými a psychiatry. Nemocní a jejich blízcí by měli znát povahu a projevy nemoci a výhody a nevýhody jednotlivých druhů léčby.
Pravidelné užívání léků, správná životospráva a psychohygiena
Nejdůležitějším pravidlem, které vám pomůže, je pravidelné užívání léků a spolupráce se svým lékařem. Dodržování zdravé životosprávy a psychohygieny sice bipolární poruchu samo o sobě nemůže vyléčit, nicméně může v léčbě napomáhat. Doporučení pro životosprávu je jednoduché – dodržujte běžná pravidla. Strava má být pestrá a nejednotvárná. Dodržování pravidel psychohygieny může výrazně snížit zevní stres, který člověk prožívá.
Pravidelnost a rytmicita představují jedno z nejdůležitějších pravidel psychohygieny. Pravidelné ranní vstávání, pravidelné ukládání ke spánku, pravidelné jídlo, dostatek tekutin, sprchování, cvičení, pravidelná práce – to vše ulehčuje organismu, jak tělesným, tak psychickým pochodům, lépe se vyrovnávat se stresem. Rytmus umožňuje zjednodušit život a zpřehlednit očekávání a časový sled. To pomáhá lépe rozlišovat mezi běžnými a abnormálními pocity, mezi důležitými a nedůležitými informacemi, mezi realitou a představami. Umožňuje to lépe uspořádat své vjemy a zařadit je.
Šetřte své emoce
Když se lidé kolem vás začnou hádat, odejděte. Nevystavujte se zbytečně stresu. Pokud vám vyčítají vaši nemoc, také se raději vzdalte. Je to lepší než se hádat. Rozjitření vlastních emocí pro vás znamená riziko zhoršení nebo provokace nemoci. Blízcí jsou nadměrně kritičtí většinou z vlastní bezradnosti a neuvědomí si, jak moc vám tím ubližují. Zkuste být v takové situaci rozumnější než oni.
Pracujte v klidu
Zejména nespěchejte. Pomalá klidná práce vede k psychickému vyrovnání a klidu. Spěch ke stresu. Zvolte si raději svoje klidné tempo. Udělejte si přestávku, když se cítíte unavení.
Dopřejte si dostatek klidného odpočinku. Ideální je odpočinek v přírodě. Kontakt s přírodou je velmi důležitý. Ten může pomáhat v tom, aby svět kolem sebe nebyl vnímán jen jako „odcizený“, ale jako smysluplný celek.
Soustřeďte se na méně aktivit, vyberte si ty nejdůležitější a ostatní ponechte stranou. Musíte se chránit i před nereálnými očekáváními např. ze strany přátel a příbuzných. Nenechte se zaplavit množstvím podnětů, které nestačíte zpracovat. Ovšem nějaké podněty a činnosti potřebujete. Je proto potřebné vyhnout se i přehnanému šetření se. Izolace a nedostatek podnětů, ležení v posteli a nicnedělání jsou podobně zhoubné, jako nadbytek podnětů a činností. Potřebujete jemnou vyváženost, přetížení může vést ke vzplanutí příznaků, snížená stimulace zase k inaktivitě.
Vhodná tělesná aktivita je významným stabilizujícím faktorem v léčbě psychických potíží. Sport (běhání, plavání, turistika, lyžování apod.) vám umožní lépe se cítit ve svém těle a zároveň se aktivizují a stabilizují neurotransmiterové systémy v mozku, které mají vliv na vaši náladu. Významná je především pravidelnost sportovních aktivit, nikoli občasný „zátah“ s celkovým vyčerpáním. Nadměrné tělesné vyčerpání může být následně rovněž rizikovým faktorem při vzniku poruchy nálady.
Vyloučení alkoholu a drog
Obojí zpravidla onemocnění výrazně zhoršuje a vede k dalším zdravotním i mezilidským ztrátám. Alkohol sice někdy na chvílí sníží úzkost, případně rozptýlí smutek, avšak z dlouhodobého hlediska tyto pocity výrazně zhoršuje, vede k depresím a oslabuje účinek medikace. Pacienti mají sklon k pití alkoholu spíše v depresivních epizodách, v průběhu hypo/manických epizod spíše zneužívají stimulancia, jako je Pervitin, Extáze, kokain atd., které dále prohlubují manické příznaky. Alkohol a drogy mohou rovněž vést k provokaci nové epizody poruchy nálady i v obdobích relativní stabilizace onemocnění, kdy příznaky nejsou přítomny.
Jak včas rozpoznat mánii
Naučte se zachytit změnu v pacientově chování. Mánie se může ohlašovat příznaky, které ve vás nejprve spíše vyvolají pocit, že vám váš blízký dělá naschvály. Nezapomeňte, že i když příznaky rozpoznáte brzy a dojde ke včasné léčbě, bude to trvat alespoň 14 dní, než vymizí.
Signály počínající mánie:
- nadměrná upovídanost
- zrychlená řeč
- hyperaktivita
- hodně plánů
- zvýšená sebedůvěra
- provokativní poznámky, slovní potyčky
- podrážděnost
- zhoršená soudnost
- porucha soustředění, roztěkanost, společensky neadekvátní chování
- křiklavé barvy oblečení, nápadné líčení a eroticky vyzývavý vzhled
- nespavost, „kutění“ a neúčelné „kramaření“ zvláště v noci
- nadměrný zájem o činnosti přinášející potěšení (jídlo, pití, hudba, sex)
- utrácení
- zvýšená družnost a spontánnost
- nadměrné telefonování,
- pouštění hudby příliš nahlas
- psaní dopisů
- hyperkritičnost
- sklon ke vztahovačnosti, podezřívavosti.
Rady pro blízké
- Objeví-li se alespoň čtyři z uvedených příznaků dohromady, řekněte nemocnému, že je hypomanický (hypománie je mírná mánie) a poraďte se s lékařem o dalším postupu. Nedejte se, když se s vámi dohaduje a tvrdí, že je v pořádku (patří to k věci – představte si, jak byste se bránili, kdyby vás chtěl někdo připravit o radostnou náladu a pocit neutuchající energie). Jinou možností je, že se nemocný na vás rozzlobí, neboť má dojem, že ho kritizujete a jdete proti němu.
- Ujistěte se, že pacient užívá léky a v noci spí. Prvním příznakem zpravidla bývá nedostatek spánku a neschopnost setrvat v klidu.
- Nenechávejte jej o samotě.
- Odstraňte z jeho dosahu alkohol, drogy, peníze a platební karty.
- Vytvořte klidné prostředí, nepouštějte hlučnou hudbu. Nechte mu doma co nejvíce volného pohybu, ať si pro sebe povídá nebo zpívá, pokud ovšem příliš neruší. Připravte se na to, že se moc nevyspíte.
- Požadujte jednoduché věci a vyjadřujte se jasně a stručně. Bude-li něco namítat, připomeňte mu, že jste se dohodli na společném postupu proti nemoci.
- Zaměstnejte jej krátkým strukturovaným programem, jako je hraní karet, manikúra, motání klubíček, psaní životopisu, řazení fotografií do alba apod.
- Dohlédněte na něj, když vaří, kouří nebo pracuje s nářadím.
- Neočekávejte od něj příliš rozumné úvahy a nehádejte se.
Jak včas rozpoznat depresi
Deprese vám může zpočátku připadat jako únava, lenost, bezradnost a apatie.
Signály počínající deprese:
- narušení spánku (nadměrná spavost nebo naopak neschopnost usnout noční probouzení a předčasné ranní probouzení)
- neschopnost po ránu aktivně vstát a pustit se do práce
- úpadek péče o sebe
- změna stravování
- ztráta chuti k jídlu, zácpa
- neschopnost se rozhodnout i o maličkostech (co si obléct apod.)
- porucha soustředění a paměti, zapomínání
- zpomalenost (i jednoduché rutinní věci dělá dlouho)
- vyhýbání se společnosti,
- ztráta zájmu o rodinu a práci
- odmítání konverzace
- neotevírání dopisů, neplacení účtů, nezvedání telefonu, nicnedělání
- poznámky o beznaději, vlastní bezcennosti nebo vině
- podrážděnost, mrzutost, plačtivost
V depresivních obdobích bipolárních pacientů se často popisuje pocit jako „olověné tíhy“ končetin a celého těla, někdy se pacienti přejídají, jsou extrémně unavení, nejsou schopni několik dnů vstát z postele.
Rady pro blízké
Pokud se jakékoli čtyři příznaky objeví pohromadě, řekněte pacientovi, že je depresivní a konzultujte jeho stav s lékařem.
- Upravte režim: strukturujte denní rozvrh, vstávání načasujte na osmou hodinu, zdůrazněte, že postel slouží pouze ke spaní. Nepřipusťte, aby se do ní nemocný přes den uchyloval. Jednoduchými instrukcemi jej pobízejte k nenáročné strukturované činnosti (lepit známky na dopisy, rovnat ponožky, škrábat brambory, vynést odpadky apod.). Vytvořte stimulující prostředí, pusťte hudbu, společně si nenáročně zacvičte.
- Povzbuzujte k jídlu, ale nenuťte. Ať jí, co chce.
- Buďte mu k dispozici, ale nestůjte mu stále „za zády“. Nemudrujte, nelitujte sebe ani jeho.
- Akceptujte, že pacient cítí beznaděj, ale vy ji prostě necítíte. Chvalte jej a povzbuzujte.
- Omezte společenské aktivity, vysvětlete přátelům a známým, že pacient není k dispozici, ale že se k nim zase vrátí.
- Pomáhejte mu otevírat obálky, platit účty atd.
- Připomínejte jemu i sobě, že deprese odezní a na závěr si navzájem poblahopřejte, že jste ji úspěšně překonali.
Zdroj: Publikace BIPOLÁRNÍ PORUCHA A JEJÍ LÉČBA, Nemocnice na Františku Praha
