Bipolární afektivní porucha není jen tak běžná „náladovost“

Z NABÍDKY LÉKÁRNA.CZ

GUAJACURAN 200 mg 30 tablet

SKLADEM

199 Kč

Do lékárny

Bipolární afektivní porucha je psychické onemocnění charakterizované poruchami nálad: depresemi, mániemi či smíšenými stavy. U jedince s BAP se v průběhu života vyskytují období s poruchou nálady, v mezidobí je obvykle tzv. bezpříznakové období.

Typy bipolární afektivní poruchy

• Bipolární afektivní porucha I. typu je charakterizována plně vyjádřenými depresivními a manickými fázemi a bezpříznakovým obdobím mezi nimi.
• Bipolární afektivní porucha II. typu naproti tomu nemá plně rozvinuté manické fáze, spíše jsou přítomny fáze hypomanické, proto může být zaměněna za cyklothymii nebo rekurentní depresivní poruchu. Léčba této formy může být často obtížnější než léčba „klasického“ prvního typu.
• Bipolární afektivní porucha III. typu není moc často diagnostikována, jedná se o označení pro manické epizody, které jsou vyvolány nasazením antidepresiv za původním účelem léčby deprese.

Příznaky bipolární poruchy:

Depresivní epizoda:

Depresivní epizoda je charakterizovaná nejméně 2 týdny trvajícím obdobím, ve kterém jsou vyjádřené některé z příznaků deprese:

• patologicky smutná nálada
• skleslost
• snížení životního elánu
• ztráta zájmů
• poruchy spánku
• změny chuti k jídlu
• zvýšená únava
• zpomalené psychomotorické tempo
• pesimismus
• neprožívání radosti
• apatie
• snížené sebehodnocení a sebevědomí
• pocity viny
• sebeobviňování
• nevýkonnost, nerozhodnost, nejistota
• poruchy soustředění a pozornosti
• pocity bezvýchodnosti, beznaděje
• myšlenky na smrt, které mohou vést až k sebepoškozování či sebevražednému jednání

Manická epizoda:

Manická epizoda je charakterizovaná nejméně 1 týden trvajícím obdobím, ve kterém jsou vyjádřeny příznaky mánie:

• zvýšená, euforická, nepřiměřeně veselá nálada
• někdy podrážděnost, mrzutost, vyvolávání konfliktů, vztahovačnost
• zrychlené myšlení, zrychlení řeči
• zvýšení neúčelné, nelogické, nepřiměřené aktivity
• zvýšené sebevědomí a sebehodnocení
• přeceňování vlastních schopností a možností, velikášství
• ztráta normálních sociálních zábran
• změny v běžných a normálních vzorcích chování, lehkovážnost, zbytečné riskování, neúměrné utrácení peněz, bezohledné chování
• excesy v konzumaci psychoaktivních látek (alkohol, ale i nelegální drogy)
• snížená potřeba spánku
• změny v chuti k jídlu
• změny v sexuálním chování (odbržděnost a nadměrná sexuální aktivita)

Podle intenzity vyjádřených příznaků hovoříme o mánii či o hypománii v případě méně intenzivně vyjádřených příznaků.

Smíšená epizoda:

Je charakterizovaná současně přítomnými příznaky manickými i depresivními, které se střídají v průběhu několika dní či dokonce hodin.

Poruchy nálady typu mánie či deprese jsou jev patologický, jsou projevem duševní nemoci. Proti změnám nálad, které jsou normální reakcí na životní události, se deprese a mánie odlišují tím, že trvají nepřiměřeně dlouho, jsou nepřiměřeně intezivní, mohou se objevit i bez zjevné příčiny. Pokud na počátku deprese či mánie stojí nějaká závažná událost, hovoříme o ní jako o spouštěči nemoci.

Příčiny bipolární poruchy:

Přesný mechanismus vzniku příznaků bipolární poruchy není dosud znám, předpokládá se však, že je způsobena nerovnováhou biochemických látek v mozku – neurotransmiterů – především serotoninu, noradrenalinu, dopaminu, kyseliny gamaaminomáselné (GABA) a glutamátu. Jde o jednoznačně biologicky podloženou nemoc, podobně jako je například bronchiální astma nebo diabetes. V žádném případě nejde o rozmar, osobnostní slabost nebo životní nekázeň. Propuknutí, projevy a průběh choroby jsou ovlivněny vlivy genetickými, biochemickými, hormonálními a vlivy prostředí.

Dědičnost bipolární poruchy

Bipolární poruchou I. typu trpí asi 1 % populace. Pokud bipolární poruchou trpí jeden z rodičů, je pravděpodobnost, že bipolární poruchou bude trpět některé z jeho dětí, kolem 5 % (například v případě schizofrenie je tato pravděpodobnost vyšší, kolem 13 %). Pokud bipolární poruchou trpí oba rodiče, je tato pravděpodobnost asi 30 %. Pravděpodobnost, že bipolární poruchou budou trpět obě dvojvaječná dvojčata, je 13 %, pro jednovaječná je tato pravděpodobnost 69 %. Z uvedených údajů vyplývá, že dědičnost je významným faktorem pro vznik bipolární poruchy, nikoli však jediným.

V rodinách pacientů s bipolární poruchou se vyskytuje rovněž vyšší počet osob nikoli pouze s bipolární poruchou, ale s řadou dalších psychiatrických nemocí, jako jsou deprese, úzkostné poruchy, psychotické poruchy, závislost na návykových látkách a sebevraždy.

Vrozená dispozice versus stres

Ke vzniku epizody bipolární poruchy je velmi pravděpodobně nutná souhra vrozené dispozice a aktuálního stresu. Biologicky podmíněná vrozená dispozice způsobuje příliš vysokou nebo příliš nízkou produkci neurotransmiterů v mozku (případně abnormality receptorů, na které tyto látky působí), což při překročení určité hranice může vést k závažné poruše nálady – epizodě bipolární poruchy. Po většinu času tyto vrozené dispozice „spí“, pokud však dojde k jejich aktivaci vlivem aktuálního stresu, vzniknou v konečném důsledku projevy nemoci. Pokud jsou vrozené dispozice u určité osoby příliš výrazné, dostačuje i minimální stres ke vzniku epizody poruchy nálady, pokud jsou vrozené dispozice nižší, je nutná větší míra závažného stresu.

Mezi typické stresory, které mají souvislost s provokací epizody bipolární poruchy, patří:

• mimořádné negativní životní události – ztráta práce, rozvod, rozchod, úmrtí blízké osoby, zkoušky ve škole, finanční ztráta
• mimořádné pozitivní životní události – zamilování, sňatek, narození dítěte, finanční zisk
• abúzus alkoholu a drog, excesy v pití alkoholu, experimentování s kokainem, Pervitinem, Extází, LSD, marihuanou
• spánková deprivace – přelet mezi časovými pásmy (jet-lag), dovolená v horkém slunečném počasí, šturmování před zkouškou, náhlé změny režimu spánek-bdění, noční směny
• problémy ve vztazích a rodině – nadměrná kritika ze strany rodičů, partnera nebo sourozenců; provokativní nebo nepřátelské vztahy v rodině nebo na pracovišti.

Léčba bipolární afektivní poruchy

Záleží na aktuální fázi. Liší se tedy, je-li v popředí fáze depresivní, fáze manická nebo fáze smíšená. Při léčbě depresivní fáze je nutné si dát pozor, aby nebyla pomocí antidepresiv vyvolána manická fáze. Naopak mánie se antidepresivy neléčí, používají se tzv. stabilizátory nálady.

1. Farmakoterapie = základ léčby bipolární poruchy

- léčba akutní manické či depresivní epizody
- udržovací terapie

Nejčastěji užívané typy psychofarmak:

a) stabilizátory nálad = thymoprofylaktika: základem farmakologické léčby bipolární poruchy je dlouhodobé podávání stabilizátorů nálad, které snižují výkyvy nálady do deprese či mánie.

b) antipsychotika: léky, které tlumí bezúčelnou aktivitu, často zmírňují napětí i úzkost a upravují poruchy myšlení a vnímání (podávají se především při manických epizodách)

c) antidepresiva: léky působící při střednědobém (týdny až měsíce) užívání úlevu od depresivních příznaků (podávají se při depresivních epizodách)

d) hypnotika: léky pomáhající navodit fyziologický spánek (mohou se podávat při manických i depresivních epizodách - pokud jsou provázeny nespavostí)

2. Elektrokonvulzivní léčba

EKT je nejúčinnější léčebnou metodou užívanou v psychiatrii. Principem metody je krátký průchod elektrického proudu mozkem, který vyvolá krátký epileptický záchvat provázený svalovými křečemi. Aplikace elektrického výboje se uskuteční pomocí elektrod přiložených do oblasti spánků nebo do oblasti spánku nad nedominantní hemisférou mozku a vrcholku lebky. Pacient je v průběhu aplikace v krátké anestezii a v myorelaxaci vedené anesteziologem, která zabrání svalovým křečím provázejícím epileptický záchvat a možným úrazům v jejich průběhu. Postavení EKT neboli „elektrošoků“ je díky negativní mediální kampani v naší společnosti problematické a často je laiky tato metoda odsuzována bez hlubší znalosti celé problematiky. Naopak pacienti, kteří s ní mají zkušenost, o ni často sami žádají, jelikož je velmi účinná a zatížená minimem vedlejších nežádoucích účinků.

Indikace: Důvodem k užití EKT jsou jednak těžké nebo k terapii rezistentní depresivní epizody bipolární poruchy, zejména pokud jsou provázeny sebevražednými myšlenkami. Výhodou je významně rychlejší nástup účinku než u farmakologické léčby, může nastat již v několika dnech. Aplikace musí být opakovaná v sérii minimálně 4–6krát. Pokud ani po 12. aplikaci není patrný efekt, je metoda považována za neúčinnou.
Celkový počet aplikací není omezen, ale ve většině případů nepřesáhne počet 15.
Dalším důvodem k užití EKT je pozitivní zkušenost z léčebného efektu v minulosti.
EKT je také vhodná k léčbě na terapii špatně reagujících stavů neklidu a agitovanosti v průběhu manické epizody bipolární poruchy.

Vedlejší účinky: Z vedlejších nežádoucích účinků se mohou objevit přechodné poruchy paměti, které vymizí s odstupem 6–8 týdnů po poslední aplikaci EKT. Pokud dochází v průběhu série aplikací EKT k rychlému zhoršování paměti, lze tomu částečně předejít jednostrannou aplikací nad nedominantní hemisférou.

Rizika: při interním vyšetření před zákrokem, premedikaci, asistenci anesteziologa jsou rizika minimální – bolesti svalů, dočasné srdeční arytmie, dočasná zmatenost, poruchy paměti.

3. Psychoterapie

- léčba psychologickými postupy (rozhovor, nácvik sociálních dovedností, neverbální techniky: arteterapie, muzikoterapie, taneční terapie, animoterapie apod.).

- individuální, skupinová, práce s rodinou

4. Kognitivně–behaviorální terapie

Kognitivně-behaviorální terapie je forma léčby zaměřená na celkové zklidnění pomocí přijetí nemoci, odstranění depresivního způsobu myšlení, úpravy vzorců maladaptivního chování, zlepšení komunikace s okolím a relaxace. Kognitivně behaviorální terapie se soustředí zejména na nemocné s mírnou a středně těžkou depresí, s hypománií a pacienty s reziduálními příznaky. Učí je zacházet se symptomy a problémy, zbavovat se zbytkových příznaků a trénuje dovednosti potřebné pro zvládání stresujících situací. Vede ke zlepšení sociální adaptace v sebehodnocení.

Základními postupy v kognitivně-behaviorální terapii jsou:

• porozumění bipolární poruše a jejím příznakům
• vytvoření vyrovnanějšího způsobu myšlení
• účelné plánování aktivity
• nácvik komunikace a sociálních dovedností
• nácvik relaxace
• řešení problémů v životě
• prevence relapsu a monitorování prodromálních příznaků

5. Psychoedukace

- předání informací o nemoci nemocným i jejich blízkým

Bipolární afektivní porucha je onemocnění vleklé, dlouhodobé, objevující se poprvé již u mladých lidí kolem 20. roku věku. Onemocnění často ovlivní život nemocného i jeho rodiny. Nemoc ovlivňuje celkové fungování nemocného v životě, v zaměstnání, v partnerských vztazích jedince, jeho kvalitu života. Zásadní podmínkou dobrého průběhu této duševní nemoci a minimalizace jejích dopadů na nemocného je dlouhodobá a pravidelná léčba.

Zdroj: www.webmd.com, www.plhb.cz