Biopotraviny - ano či ne?

Biopotraviny začínají být v posledních letech diskutovaným tématem, dokonce velmi kontroverzním. Mají své nadšené zastánce, ale také odpůrce. Častěji slyší veřejnost pouze o pozitivech, protože o jejich nedostatcích se výrobci při propagaci zpravidla nezmiňují. Stále také kolem nich přetrvává řada mýtů.
Jisté je, že mezi českou populací povědomí o biopotravinách rok od roku stoupá a úměrně tomu roste i zájem o ně (v roce 2005 za ně například Češi utratili 350 miliónů korun, o rok později už to bylo více než 700 miliónů). Současně ale také přetrvává jednostranná informace, podle které přináší způsob stravování založený pouze na biopotravinách jenom samá pozitiva. Odborníci na výživu mají k takovéto interpretaci oprávněné výhrady.

Ekologie a rozumné stravování by neměly být v rozporu
To, zda se rozhodneme pro bio- nebo běžnou potravinu, je pouze naše volba, protože všechny potraviny, které jsou na našem trhu, musí být stejně bezpečné. Nelze tedy říci:“pokud budu jíst pouze produkty z ekologického zemědělství, v jakémkoli množství a skladbě, budu zdravější“. Podle Pavla Kohouta, člena Fóra zdravé výživy, patří k nesporným pozitivům biopotravin šetrnější přístup k životnímu prostředí při jejich výrobě. Biopotraviny jsou výhodné především v tom, že mají garantovaný nízký až nulový obsah xenobiotik (tj. přídatných látek užívaných pro konzervaci, úpravu chuti, vzhledu či konzistence potravin). V žádném případě ale nemají výhodnější složení základních živin (např. „biouherák“ obsahuje 50% tuků a vysoký obsah kuchyňské soli, stejně jako běžný uherský salám).

Biokvalita a dietní režimy
Často se objevují otázky kolem příznivého působení biopotravin například při sestavování redukční, diabetické nebo nízkocholesterové diety. Biokvalita nemá podle odborníků na skladbu těchto diet významný vliv – není zde nižší obsah kalorií ani cholesterolu, také množství sacharidů je stejné jako u běžných potravin. V bioobilninách sice může být nižší množství lepku, ale stále ho obsahují. Proto není možné jejich využití ani pro bezlepkovou dietu.

Dětský bio-jídelníček nemusí vždy zaručovat vyšší přísun vitamínů
Na prvním místě by měl být výběr potravin zaměřen na potřeby dítěte. To, zda bude jeho jídelníček sestaven z potravin běžné produkce nebo z biopotravin, je druhotnou záležitostí. Zastánci biopotravin argumentují vyšším obsahem vitamínů v těchto produktech. Ten ale závisí spíše na tom, jak dlouho a jak kvalitně se skladují. I v případě, že při sklizni je obsah vitamínů v biopotravinách větší, skladováním se jeho obsah snižuje (bez ochrany např. dusíkovou atmosférou může dojít k většímu snížení obsahu vitamínů než u běžných potravin).
Pokud se tedy biopotraviny použijí v místě, kde se vyrobí, nelze vůči jejich kvalitě nic namítat. Realita ale bývá jiná – převoz a skladování v supermarketech, nezřídka z druhé strany zeměkoule (domácí produkce je zatím nízká a většina těchto „čerstvých potravin v biokvalitě“ je dovážena ze zemí třetího světa) výhodnost vyššího obsahu vitamínů zcela popírá. Navíc je zde nekontrolovaný obsah mykotoxinů.

Bez chemie zdravěji?
Absence používání chemických prostředků ochrany rostlin může přinášet také určitá rizika, způsobená větším výskytem škůdců či chorob napadajících plodiny právě proto, že nejsou chemicky ošetřeny. To platí i o skladování plodin a jejich ošetření po sklizni tak, aby nedošlo ke znehodnocení. Podle vyjádření P.Kohouta zůstává největším rizikem kontaminace plísněmi, které produkují zdraví škodlivé mykotoxiny, především aflatoxiny. Riziko plyne také z kontaminace bakteriemi, na které už populace není zvyklá.
Ekologické zemědělství staví na přirozených ochranných látkách, pomocí kterých se rostliny brání proti škůdcům (jedná např. o alkaloidy). Ty ale mohou poškozovat zdraví člověka tím, že vyvolávají dyspeptické potíže nebo působí jako alergeny.Tyto přírodní toxické látky nejsou tak účinné jako herbicidy a může tedy snáze dojít k poškození škůdci či chorobami.
Biopotraviny si sice zachovávají přirozenou „syrovou“ chuť, barvu i vůni, problémem však zůstává menší velikost, horší vzhled produktů co se týče barvy a lesku a především častější strupovitost či rychleji se objevující hniloba. Vyšší obsah vlákniny je většinou způsoben menším obsahem vody.

Obsahují biopotraviny méně dusičnanů?
Každý zemědělec ví, kolik dusíku obsahuje chlévská mrva, každý zahrádkář hnojící „slepičinci“ má krásné a velké mrkve s vysokým obsahem dusičnanů. Jsou známy i případy, kdy dítě, které požilo například zeleninu ze zahrady „dobře prohnojené slepičincem“, zmodralo. Rozhodující je tedy množství hnojiva, nikoli jeho původ. Také letité ekologické zátěže lze jen těžko ovlivnit, stejně jako kvalitu vody na daném území. Trvanlivost biopotravin by měla být nižší (v důsledku absence konzervancií). Dávejte si proto pozor – pokud je na nich vyznačena stejná doba trvanlivosti jako u běžných potravin, je to vždy podezřelé.

Výhodnost zařazování biopotravin do stravovacích zvyklostí
Při tvorbě jídelníčku podle zásad zdravé výživy bychom se měli držet základního požadavku: strava musí být pestrá a vyvážená. Biopotraviny mají být vybírány s ohledem na nutriční hodnoty (stejně jako běžné potraviny) a nemají být do jídelníčku zařazovány jako „něco navíc“. Je třeba je upravovat tak, aby se (stejně jako běžné potraviny) neznehodnotily.
Člověk, který si nemůže dovolit biopotraviny (jejich cena je vzhledem k nákladům na malovýrobu stále mnohonásobně vyšší, než u běžných potravin), se nemusí bát, že by svému zdraví škodil. Biopotraviny jsou variantou těch běžných a liší se od nich především způsobem, jakým vznikají. Pojem „bio“ tedy není v žádném případě synonymem slova „zdravý“, a přes některá svá nesporná pozitiva rozhodně nejsou biopotraviny zázračným všelékem, který vyřeší problémy stravování a civilizačních chorob.

Pozor při nákupu
Ještě jedna užitečná rada na závěr – když už se rozhodnete investovat do biopotravin, dejte si pozor na správnou interpretaci ochranné známky „bio“. Někdy takto může být zcela nesmyslně označena nejen potravina, ale například i bio-hrnec…Biopotraviny vymezuje zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství. Dle zákona dostává biopotravina nebo bioprodukt (z něho jsou biopotraviny vyráběny) tzv. certifikát, což je dokument původu dokazující šetrný pěstitelský, chovatelský nebo potravinářský postup definovaný zákonem a vyhláškami. Takto certifikovaný výrobek má právo používat ochrannou známku – logo BIO (zelenobílá biozebra půlkruhového tvaru s doprovodným nápisem „Produkt ekologického zemědělství“).
Je tedy třeba upozornit na to, že ne všechny výrobky, které mají ve svém názvu „bio“ (bez uvedeného loga) jsou biopotraviny.